Na počátku tažení UCI proti Romanu Kreuzigerovi nejenže byl český cyklista obviněn na základě pouhé domněnky, tedy bez přímých důkazů. Zároveň se funkcionáři rozhodli vůbec poprvé „přišít“ doping jezdci, který ani nepřekročil pro něj vytyčené hranice v biologickém pasu, nýbrž pouze zaznamenal velké výkyvy hodnot.
Už to bylo nestandardní a z pohledu práva zvláštní.
Na vysvětlení, dodaná Kreuzigerem a jeho nezávislými experty, pak reagovala UCI až po nekonečných sedmi měsících!
Jistě, experti unie museli obdržené dokumenty nejprve sami zanalyzovat. Ale že by to prováděli až tak dlouho?
Ani tato liknavost a nesmyslné protahování celého případu UCI na důvěře nepřidaly.
Když se poté Kreuzigerova vlastní stáj nezachovala jako poslušná ovce ze stáda a odmítla ho suspendovat, sáhli činovníci UCI k dalšímu dosud nevídanému kroku: bleskurychle si upravili vlastní pravidla a oznámili, že velké výkyvy hodnot v biologickém pasu budou napříště posuzovat jako pozitivní dopingový test! Načež Kreuzigerovi dočasně zastavili činnost sami. O čemž jej navzdory předchozím slibům a ujištěním, které obdržel od právníků UCI, informovali až ve chvíli, kdy už byl připraven ke startu Kolem Polska.
O dva měsíce později Český olympijský výbor Kreuzigera navzdory nátlaku ze strany UCI omilostnil.
Unie v následujících měsících hrála o zachování tváře instituce, která se nemýlí. Odvolala se ke Sportovní arbitráži a její prezident Cookson umanutě tvrdil, že je nemyslitelné, aby tuto kauzu s Kreuzigerem prohráli. Přesto UCI ubývalo sil. Přistoupila tudíž k taktice protahování zápasu. Žádala o prodloužení té či oné lhůty či o odklady samotné arbitráže. Unie zjevně tápala, hledala důkazy, které nenacházela. Jejím posledním aktem vzdoru jako by byl návrh takového termínu jednání, který by Kreuzigerovi znemožnil start na Giru.
Nyní tedy funkcionáři UCI najednou vycouvali z boje. Poté, co si uvědomili, že pozbyli veškeré vlastní munice, učinili pragmatické rozhodnutí.
Museli sami sobě přiznat, že i neporazitelní prohrávají.
