Dcera Viktorka se dožaduje pozornosti, akční fenka Roxy jakbysmet, manželka Míša právě vyndavá z trouby bábovku a Roman Kreuziger u čaje vypráví. O období právnických bitev, při nichž se zocelil a vyspěl. O prvních pocitech poté, co bylo jeho jméno očištěno. O nulové omluvě UCI. O tom, proč se nebude s UCI soudit o ušlý zisk. Ale také o ruském atletickém dopingu nebo o dnešním sportu, který je pro mnohé jen strojem na peníze.
To vše si můžete přečíst ve velkém rozhovoru, který dnes exkluzivně přináší pouze tištěné vydání MF DNES.
Ve druhé části našeho povídání, které vám nyní nabízíme na iDNES.cz, se Roman Kreuziger naopak vrací k zákulisí svých závodů v uplynulé sezoně a prozrazuje plány do té příští.
V roce 2015 vyhrál Roman Kreuziger etapu na USA Pro Cycling Challenge, byl pátý na Lutych - Bastogne - Lutych a pomohl Albertu Contadorovi k titulu na Giru.
Byla to v roce 2015 pro vás i sezona ve znamení improvizace?
Do konce května ani tolik ne, i když původně jsme počítali s tím, že klíčová arbitráž proběhne už v lednu. Ale když jsme zjistili, že se uskuteční až v červnu, tak jsem věděl, že se na první část sezony mohu připravovat. Nedosáhl jsem v ní pak na žádné vítězství, ale třeba s ardenskými klasikami jsem byl spokojený. Výsledkově sice tolik ne, ale výkonnostně jsem byl tam, kde jsem chtěl být.
Pak přišlo Giro a tam zněl úkol jasně: Pomoci k titulu Albertu Contadorovi.
Ale přípravu jsem na Giro orientovanou neměl. Potřeboval bych před ním jezdit dlouhé kopce, jenže já jsem se kvůli klasikám věnoval v tréninku spíš těm kratším a výbušnějším, abych byl schopen zrychlit.
Přesto to až do problémů na Mortirolu vypadalo pro vás na Giru docela dobře, ne? Atakoval jste první desítku.
Ale už v prvních delších kopcích jsem se trápil. V kratších kopcích do 15 minut to ještě docela šlo, ale jakmile byly delší, už jsem v nich nepředváděl, co bych potřeboval. Ale bral jsme Giro tak, že pokud arbitráž vyhraju, bude pro mě dobrou přípravou do kopců směrem k Tour. A kdyby arbitráž dobře nedopadla, měl bych letos objetou aspoň jednu Grand Tour.
Na Giru o volném dni s dcerou Viktorkou a v milánském cíli s vítězným Albertem Contadorem.
Ve třetím týdnu Gira vás navíc oslabily i nemoc a žaludeční potíže. Oč přesně šlo?
Vypadá to, že jsem během Gira prošel mononukleózou.
Cože? Na to jste přišli kdy?
Až teď nedávno z krevních testů. Mělo jít o nějakou lehčí formu. Ke všemu tomu stresu a únavě tam něco takového naskočilo.
Po Giru jste se pak chystal na arbitráž, ale těsně před ní UCI a WADA svá obvinění stáhla. To byl pro vás určitě nejdůležitější moment z celé sezony, že?
Samozřejmě. Výsledkově sice s letošní sezonou nemohu být spokojený, ale opravdu důležité pro mě bylo, že jsem v červnu vyhrál svůj případ - i když nakonec ne úplně oficiální formou u soudu. Zbavil jsem se tím hrozby dalšího narušení kariéry. Teď mohu mít klidnou zimu a s čistou hlavou se připravovat na další rok.
V červenci jste měl díky tomu i volnou cestu na Tour. Dvojkombinace Giro - Tour však letos odrovnala nejednoho cyklistu. Byla tentokrát opravdu vražedná?
Já jsem jel Giro i Tour už v roce 2011. Tehdy jsem na Tour spadnul, ale i přesto jsem říkal, že ta kombinace není vůbec ideální. Pokud jedete oba tyto závody pro závodníka na pořadí, je mezi nimi hrozně málo času na regeneraci. Třeba kombinace Tour - Vuelta už je akceptovatelnější, ačkoliv nejlepší je samozřejmě Giro - Vuelta. Ale zkusili jsme letos Giro - Tour a zase se nám potvrdilo, že to vážně stojí až příliš moc sil. Hlavně při práci pro člověka, jakým je Alberto Contador, který rád jezdí v popředí.
Na Tour s manželkou Michaelou a v akci na trati
Po Tour jste naopak mohl jet na sebe při klasice v San Sebastianu - a útočil tam na pódium.
V závěru jsem tam byl ve čtyřčlenné skupině za vedoucím Yatesem. Škoda, že nás 500 metrů před cílem dojela velká skupina.
Tak jste odletěl do Colorada nabuzený na individuální úspěch?
USA Pro Cycling Challenge v Coloradu jsem už předtím jednou jel, ještě za Astanu. Věděl jsem, že kdybych tam chtěl závodit na celkové pořadí, musel bych přicestovat extrémně brzy, abych si zvykl na tu nadmořskou výšku, což nebyl můj případ. Byli tam kluci, kteří předtím jeli Utah, a ti byli připravení lépe. Ono jezdit neustále ve výškách mezi 1 500 a 3 000 metry není vážně nic jednoduchého. Ale postupně jsem se rozjížděl. Málokdy se objevím v únicích, ale když už v nich jsem, snažím se to dotáhnout do dobrého konce. A při 6. etapě se mi pak všechno sešlo, ve skupině v úniku jsem byl nejsilnější.
Roman Kreuziger v roce 2015GRAND TOUR: MS V RICHMONDU: WORLD TOUR: HC KATEGORIE: MISTROVSTVÍ ČR: CELKEM: |
Jak moc důležité pro vás bylo, že jste po 27 měsících opět vyhrál závod?
Dokázal jsem si, že když jsem vepředu, mám stále schopnost vítězit. To vám dodá morálku i chuť do tréninku. Víte pak, že jdete po dobré cestě. USA Pro Cycling Challenge je sice menší závod, ale pořád je to horse category. V Americe je po Kalifornii druhý největší, váhu rozhodně má.
V závěru sezony jste potom poprvé během své kariéry nebyl na mistrovství světa lídrem českého týmu, ale pracoval jste pro jiného jezdce. Nakolik nezvyklá ta role byla?
Bydlel jsem tam se Štybym na pokoji a viděl jsem, že je v dobré kondici. O sobě jsem naopak věděl, že 220 kilometrů jsem schopný vydržet, ale potom už to nebude to pravé ořechové. Koňas (trenér Konečný) i Štyby věřili, že vydržím v popředí do závěru, protože ten okruh zase nebyl až tak těžký a já umím jezdit pozičně. Dvě kola před cílem se pak Štybymu zdálo, že je v balíku moc lidí a že by to chtělo něco udělat. Vakoč měl zrovna nějaký problém, další naše kluky jsem vpředu neviděl, tak jsme koukli na sebe a já říkám: Štyby, co uděláme? Povídá: Musíme to zkusit. Tak jsem dal vpředu naplno půl kola. Někdo nás později kritizoval, že jsme to udělali špatně a že jsem měl počkat na pozdější dobu. Ale Štyby cítil, že to v tu chvíli potřebuje, tak jsem se mu snažil pomoci.
Příští léto v Riu by se vaše role mohly obrátit? Kopcovitá trať olympijského závodu vám má sedět.
Letos bylo jasné, že pojedeme na Štybyho. Kdyby odjel v nějaké skupině, je docela rychlý a mohl by zaspurtovat. A na olympiádě... měli bychom mít pro Rio čtyři místa, tak uvidíme, kdo ji nakonec pojede.
Problémem je, že ze silné české pětky, ve které jsou kromě vás ještě Štybar, König, Vakoč a Bárta, vybude na jednoho černý Petr.
Právě. Z těch čtyř míst pro silniční závod musí být dva jezdci, kteří pojedou zároveň časovku, nesmí jít o jiné lidi. A časovku pojede asi Bártič a s ním nejspíš Vakoč nebo Keny. Zůstávají tedy další dvě místa na silnici. Jeden to nakonec odnese. Já mám zatím udělaný program tak, že bych na olympiádu samozřejmě moc rád jel. Týden po Tour bych měl absolvovat San Sebastian, pak přijedu domů, přebalím kufr a v úterý už budu v Riu. V sobotu je tam potom na programu silniční závod, první medailová disciplína celé olympiády.
Jaký program budete mít předtím, v první polovině sezony?
V lednu bych měl být skoro celý měsíc na Kanárech na Gran Canaria, což se mi v minulosti osvědčilo. Je to lepší než jezdit na Tenerife, protože tamní výšky mi v lednu úplně neprospěly. Závodit bych začal na Ruta del Sol, pak pojedu Strade Bianche, Tirreno na sebe, San Remo s Peterem Saganem, Baskicko a ardenské klasiky na sebe. Následuje krátké volno a potom bych už na dva týdny na soustředění do hor na Tenerife jel. Pak mě čeká Švýcarsko na sebe, Tour s Albertem, San Sebastian, olympiáda - a dál se uvidí, jaké budu mít nohy.
Snad i Vuelta?
Mám ji zatím v programu. Alberto by ji, pokud se mu povede Tour, chtěl jet.
Letos jste se připravoval víc na klasiky než na dlouhé kopce pro třítýdenní závody. Bude to příští rok jiné?
První část sezony budu zase směřovat k ardenským klasikám, protože je mám opravdu rád a cítím velkou šanci na to, aby se mi povedl Lutych. Dřív mi sice úplně neseděl, ale to se mění. A po něm budu mít v květnu a červnu dost prostoru na to, abych se přeorientoval na dlouhé kopce na Tour.
Co říkáte její trase?
Byl jsem teď rozlítaný a moc podrobně jsem ji ještě nezkoumal. Vím, že oproti Giru je tam míň časovek. V itineráři bude Ventoux, klasické Pyreneje i s Tourmaletem, ale také nové těžké kopce ve Švýcarsku a horská časovka. Bude to zajímavé. A start z Mont St. Michel je bez prologu, takže Tour bude asi hned v prvních dnech hodně nervózní.
V týmu máte od září i aktuálního mistra světa Petera Sagana. Jaký je?
Nyní se podle mě stal mnohem komplexnějším cyklistou. Řekl bych, že po pár letech bude oblékat duhový dres zase jednou člověk s velkým charakterem. Tím se nechci dotknout Michala Kwiatkowského ani Ruie Costy. Ale pokud se má v cyklistice něco měnit, tak Peter v tom může sehrát významnou roli. Coby mistr světa je tou pravou tváří, která k cyklistice přitáhne další fanoušky a sponzory.
Kariéru naopak v dresu Tinkoff ukončil Ivan Basso, dvojnásobný šampion Gira. U týmu by měl ale zůstat. Jaké budou jeho úkoly?
Stane se jakousi spojkou mezi závodníky a managementem a dělal si teď i licenci na sportovního ředitele, takže by mohl jezdit ve druhém autě. Měl by s námi být i na soustředěních, kdybychom potřebovali například trenérskou asistenci. V tomto směru je Ivan hodně precizní. Také měl vždy zájem o projíždění etap a zaznamenávání údajů o nich. Z toho bychom mohli těžit.
Váš týmový lídr Alberto Contador hovořil o tom, že bude možná závodit poslední sezonu. Pak zvažuje založení a vedení vlastního týmu. Může podle vás v dnešní obtížné době nový tým opravdu stvořit?
Přejme mu to. Bylo by to dobré pro cyklistiku, kdyby takový nový tým vznikl. Alberto teď měl zatím na starosti svůj kontinentální tým mladých, u kterého má docela dobré sponzory. Ale v cyklistice už bylo v posledních letech tolik fám o nových týmech, třeba o tom Alonsově, že dokud to nebude podepsané a zrealizované, tak se tomu těžko dá věřit.
Roman Kreuziger se chystá na čtvrtou sezonu ve stáji Tinkoff
Dostala se cyklistika přece jen do lepší pozice než byla předloni, kdy finanční krize přispěla k zániku dvou prvodivizních týmů?
Těžko říct. Důležitý bude příští rok, po něm totiž končí spoustě týmů licence i sponzorství. Navíc UCI chystá nová pravidla, podle nichž bude méně lidí v Pro Tour - ale dodnes není napevno stanovené, jaká ta pravidla přesně budou. Stáje IAM, BMC a řada dalších podepsaly kluky jen na příští sezonu, protože majitelé těchto týmů neví, co bude dál a jestli u cyklistiky coby sponzoři zůstanou, nebo odejdou. Peter Sagan nebo Rafal Majka sice mají v Tinkoffu podepsáno až do roku 2017, ale ani u nás si nikdo není jistý, jestli Oleg Tiňkov po příští sezoně zůstane. Má kontakty a sílu. Ale nikdo neví, nakolik ho zasáhla ruská krize.
Vy máte ve stáji Tinkoff smlouvu do konce roku 2016. Kdy začnete řešit tu další?
Do dubna nebo května to řešit nechci. Ale po klasikách bych se rád rozhodl.
Chtěl byste v Tinkoffu zůstat i v sezoně 2017?
Není rozhodně dobré měnit stáj každé dva roky. Já tady budu už čtvrtý rok, nějaký čas jsem v Tinkoffu strávil. Třeba v Liquigasu už mi pět let připadalo dlouhých a chtěl jsem jít pryč, ale tahle stáj se v polovině mého kontraktu trochu změnila, takže jsem v ní v podstatě jen dva roky. Nejsem tím týmem rozhodně znechucený. Naopak, máme výbornou partu, sportovní ředitelé jsou také fajn, zázemí dobré. Pokud ten tým bude pokračovat, nebylo by úplně nutné, abych ho měnil. Ale záleží, jak se dohodneme - a bude to hodně záviset i od úvodu nové sezony.
