Ráno tisková konference, na které oznámil, že investuje do cyklistického seriálu Kolo pro život, pak zase rychlý odjezd na sraz fotbalové reprezentace, kterou čekají zápasy s Tureckem a Kazachstánem.
„V Londýně jsem musel dobíhat letadlo, abych byl ráno v Praze včas. Utekl jsem hned po závěrečném hvizdu, jen jsem se převlékl a mezi všemi lidmi jsem vyběhl ze stadionu,“ líčil s úsměvem. „Autem jsem se pak rychle přesunul na letiště a naštěstí jsem všechno stihl.“
Hektické chvíle pro vás začaly tím, že jste musel naskočit do branky za Courtoise, který se zranil. Jak jste si první start v nové sezoně Premier League užil?
Když nastupujete do rozjetého zápasu, je to vždycky jiné. A nikdy nikdo nemá radost z toho, že nastupuje v momentu, kdy se jeho kolega zraní a nemůže pokračovat. Nebyly to podmínky, za nichž by se chtěl vracet, ale když už ta situace nastane, jsem připravený kdykoli naskočit. Od začátku nebo na konci, je mi to jedno. Jsem hlavně rád, že jsem týmu pomohl k důležitému vítězství.
Co se vůbec Courtoisovi přesně stalo?
Byla to čistě nešťastná náhoda. Sánchez byl rozběhnutý a neměl kam uhnout, proto to tak dopadlo. Důležité je, že Thibaultovi nic není, jen se necítil stoprocentně, aby zápas dohrál, proto došlo ke střídání. To je správně, nikdy nemá cenu riskovat zranění, když nejste stoprocentní. Mohlo by se stát, že nějakou situaci špatně odhadne, i regule se za poslední dva roky mění. Na zranění hlavy se dává pozor, speciálně v Premier League.
Ke střídání ale nedošlo hned, Courtois to ještě zkusil...
Ale už jsem se chystal, věděl jsem, že bych mohl jít do brány. Mně se něco podobného stalo asi před dvěma roky, kdy jsme hráli s Fulhamem. Srazil jsem se s protihráčem, bylo deset minut do konce poločasu, nejdřív to bylo v pohodě, ale pak už jsem neviděl, měl jsem mžitky. O poločase jsem střídal, trvalo nějakou dobu, než všechno přišlo k sobě. Cítil jsem, že to není stoprocentní. A Thibault to teď měl asi podobné.
V Premier League jste nastoupil poprvé v sezoně, navíc hned proti Arsenalu. Moc ošemetných situací jste řešit nemusel, jak jste se v brance cítil?
Poklidný zápas to nebyl. Někdy sice není střela na bránu, ale stejně jsou situace, které se musí řešit, aby se soupeř ke střele nedostal. Arsenal hrál velice dobře a přestože tolik nestříleli, zápas měl obrovské tempo. Bylo hodně útočných akcí, které se díky dobrým obranám nedotáhly, ale co se týče kvality fotbalu, byl to výborný zápas.
Pomůže vám, že jste se před reprezentačními zápasy aspoň trochu dostal do tempa?
Já jsem vždycky připravený, ale je pravda, že pokaždé je lepší hrát ostrý zápas. Teď jsme navíc nastoupili proti jednomu z nejlepších týmů v lize, zvládli jsme to a vyhráli jsme. Ale i kdybych nenaskočil, velký problém by to nebyl.
Nemůže vám dobře zvládnutý zápas pomoci k tomu, abyste se do branky dostal častěji?
Změna nepřišla z výkonnostních důvodů, ale kvůli zranění. Takže si nemyslím, že se na naší situaci bude něco měnit, ale záleží na trenérovi.
S národním týmem vás teď čeká další cestování, letíte do Turecka a Kazachstánu.
Naštěstí to vyšlo tak, že se v Turecku zastavíme na půli cesty. Není to tak, že bychom museli letět celých šest hodin do Astany a hned tam hrát zápas. Se zastávkou v Turecku by nemusel být přesun tak dramatický. Sice je v Kazachstánu čtyřhodinový posun, což může zanechat stopy na organismu, ale jsme tam jenom dva dny, tak to snad zvládneme. Hlavně, aby se podařil první zápas, pak se budeme soustředit na ten další.
Většina území Kazachstánu leží v Asii, přesto hraje evropskou kvalifikaci. Co tomu říkáte?
Docela mě to překvapuje, i pro ně by možná bylo snazší a bližší hrát asijskou část. Ale jsou součástí evropské kvalifikace, jen mě překvapilo, že za dvanáct let, co jsem v národním týmu, jsme tam nikdy nehráli. Vždycky se nám to vyhýbalo, tentokrát jsme takové štěstí neměli.
