"Rozhodčí pískl, že musím jít, a já řvala: Néééé! Nevěděla jsem, že to musím potvrdit, když Zalau nedalo. Dušan (trenér Poloz) tvrdil, že poslední na sedmičku nepůjde," líčila uslzená Vítková.
V hektickém finiši 3. kola Poháru EHF házenkářek asi přesně nepochopila, co trenér myslí. Kouzelná mýlka. Poloz jí totiž při výběru exekutorek rozhodujícího sedmičkového rozstřelu konejšil, že střelkyně před ní rozhodnou a na Vítkovou, pátou a poslední v řadě, už nedojde. A vida, došlo.
"Byla ve mě takhle malá dušička," ukázala na prstech sotva znatelnou mezeru. Když Trifová neproměnila (despotický trenér Rumunek ji po zápase obhrouble nakopl do zadku), hala řvala nadšením, ale ve Vítkové by se krve nedořezal. Musela vyřešit postupovou detektivku.
"Ani jsem nemohla dýchat. Úplně se mi sevřel žaludek, plíce, celý člověk! Byla jsem v transu," chrlila slova v euforii, již sama odpálila. Odvetu Most vyhrál 28:21, rozstřel 5:4 a v pohárech přežije zimu.
Vítková je sice štístkem české házené, ale na sedmičku se nepřihlásila, trenéři ji vybrali sami. "Otřesný. Já nevěřila, že bych se toho v kariéře ještě dočkala. Na sedmičky nechodím už dost dlouho. Ale nemohla jsem to holkám zkazit. Jsem pyšná na celý mančaft, jak jsme šlapaly a šly si za svým." Před ní sedmičky daly Růčková, Beňušková, Weisenbilderová a Borovská; ta přitom neodehrála v zápase ani vteřinu.
"Já zažila penalty jen v play-off se Slavií proti Zlínu. Na evropské scéně prvně," tvrdila reprezentantka Vítková. "A to mi neříkejte, že zápas neměl parametry loňského finále Challenge Cupu. Teď má jeho úroveň každé kolo Poháru EHF. Jsem ráda, že jsme tu euforii zopakovaly. Já v hale neslyšela vlastního slova! Došly jsme strašně daleko. Je famózní, jak mostecká házená šlape."
Což viděli i televizní diváci. "Ukázali jsme, že házená je nádherná. Nikdy nevíte, co můžete očekávat." Snad jen jediné: kde je Vítková, tam se vrší úspěchy.
