"Mám jen jedno oko, ale vidím víc, než když jsem měla dvě. Předtím jsem vnímala jen formuli, vnitřek auta, soutěžení, boj s časem, ale neviděla jsem, co je v životě důležité. Teď je to jiné."
Tak mluvila María de Villotaová přesně před rokem, když poprvé od vážné nehody při testování F1 vystoupila na veřejnosti. Z blondýnky s dlouhými vlasy najednou před novináři seděla žena s krátkým účesem, která své pravé oko skrývala za "pirátskou klapkou."
Teď je žena, kterou její přátelé označovali za "velkou bojovnici" mrtvá. V noci na pátek ji našli v hotelovém pokoji v Seville. A podle policejního mluvčího šlo o přirozenou smrt.
Vraťme se ale o rok zpět, kdy na setkání v Madridu mimo jiné popisovala, jak vypadaly její první chvíle po probuzení. "Jeden z chirurgů, který mě operoval, přišel za mnou a řekl: Zachránili jsme vám život. Nevím, jestli si to pamatujete, ale měla jste vážnou nehodu, přesto jste tu s námi. Musím vám však říct, že jste přišla o oko."
Villotaová se však místo poděkování jen zeptala: "Potřebujete obě ruce na to, abyste mohl operovat?"
"Ano."
"Tak já jako pilotka F1 potřebuji obě oči."
Teprve po pár dnech si uvědomila, jaké štěstí má, že žije. A teprve pak svému zachránci poděkovala. Jenže zároveň se musela vyrovnat se zásadní změnou vizáže.
"Když jsem se první den podívala do zrcadla, měla jsem ve tváři 140 černých stehů, které vypadaly jako lano. Ptala jsem se sama sebe: Kdo mě bude mít takovou rád? Ale pak jsem si všimla, že mě mají lidi stejně rádi nebo ještě radši než před nehodou. Mám dost lásky na tenhle život i na další."
Tragická haváriePřála si být šestou ženou v historii, která se dostane do F1. Sen Maríe de Villotaové se však navzdory tomu, že se stala testovacím pilotem stáje Marussia, rozplynul loni v červenci, měla vážnou nehodu při aerodynamickém testu. Tehdy 32letá Španělka narazila v rychlosti okolo 50 km/h do stojícího kamionu a bojovala v nemocnici o život. |
Ztráta oka však nebyla jediným problémem, se kterým se Španělka po havárii potýkala. Měla velké bolesti hlavy a musela se hlídat, aby nevynakládala velkou námahu.
Navíc z velké části přišla o čich a chuť, i proto tehdy v Madridu s úsměvem popisovala: "Největší radost mi teď udělají jídla s hodně výraznou chutí."
Přála si k závodění vrátit, jenže ztráta oka byla hodně limitující. U F1 však zůstala alespoň jako ambasadorka pro ženy v motorsportu, spolupracovala s Mezinárodní automobilovou federací FIA a rovněž napsala knihu s názvem "Život je dar", která vyjde v pondělí.
Ona u toho už nebude. Jak kruté.
