Namísto další Tour de France dochází na silnicích, kde se měla konat, k masivnímu útěku obyvatelstva směrem na jih. Jacques Goddet, šéfredaktor listu L’Auto a ředitel Tour, však zůstává v okupované Paříži a nadále vydává redukovanou verzi svého listu.
Němci i Pétain jej žádají, ať v létě 1941 obnoví Tour jako symbol "normálního" života v zemi navzdory okupaci. Goddet se vymlouvá a odmítá. Zároveň však dává Němcům k dispozici klíče od Vélodrome d’Hiver, který jeho rodina vlastní... a Němci z něj učiní shromaždiště Židů před cestou do koncentračních táborů.
V některých článcích Goddet dokonce oslavuje německý průmysl a "jeho růst od chvíle, kdy Hitler, onen mimořádný muž, přišel k moci". "Neměl jsem volby. Kdybych v L’Auto rezignoval, věci by byly mnohem horší," tvrdí po válce.
100 ročníků TourPřed zahájením 100. ročníku Tour de France vám přinášíme příběhy z historie legendárního závodu, jak je zachycuje kniha redaktora MF DNES Tomáše Macka, ale i některé detaily, které se do knihy nevešly. Čtvrtek 20.6.: Kominík (a podvodník?) Maurice Garin Pátek 21.6.: Křížová cesta na Tour Sobota 22.6.: Věnuj titul Mussolinimu... DNES: Obnovte Tour de France, žádali Němci |
Rovněž roku 1942 Němci usilují, aby se Tour uskutečnila a nabízejí, že pro ni otevřou hranice mezi okupovanou Francií a vichystickým státem a dodají pro její potřeby jídlo, benzín a další nedostatkové válečné suroviny. Když Goddet na jejich návrh opět nepřistoupí, pořádá Jean Leulliot, šéfredaktor listu La France Socialiste, aspoň podnik pod názvem Circuit de France.
"Znesvěcuje tak památku Tour. Měli bychom ho za to zastřelit," rozčiluje se Goddet. Šest etap vede přes obě zóny, vítězí Belgičan Neuville a Émile Idée, jeden z aktérů, líčí: "Hrozili mi gestapem, když nenastoupím." Někteří cyklisté prodávají ceny, které získali, na černém trhu. Organizačně závod končí fiaskem.
Šestého června 1944 se Spojenci konečně vyloďují v Normandii. Po osvobození Paříže je L´Auto, coby deník, který vycházel s podporou Němců, uzavřen a veškerý majetek zabaven státem. Práva na pořádání Tour mají být z L´ Auto převedena na jiný list. Ale znovuzrození závodu se vleče. Francie se nejdřív musí vypořádat s destrukcí země na severu, ale i s kolaborací a s ostudou jménem Vichy na jihu. Návrat do normálu je prioritou vlády generála de Gaulla.
Goddet zatím zakládá nový sportovní deník L´Equipe. V jeho jménu bojuje o práva na Tour, ale zdaleka není sám. Komunisté proti němu ostře vystupují a obviňují jej z kolaborace. Hájí se tvrzením, že za války tajně pomáhal hnutí odporu Résistance tisknout antifašistické traktáty, což mu dosvědčuje Émilien Amaury, majitele pravicového deníku Parisien Liberé.
Amauryho reputace a snaha de Gaulla omezit vliv komunistů Goddeta zachrání. V roce 1947 se Tour koná opět pod taktovkou Goddeta. V době, kdy příděly chleba jsou ve Francii stále jen 200 gramů na den, přijímají Francouzi obrodu "svého" závodu s obrovským entuziasmem.
Dělníci v docích dokonce vyhrožují stávkou, pokud vláda neodsouhlasí mimořádné příděly jídla pro cyklisty. Mnozí občané jídlo sami posílají. Je až neuvěřitelné, že pro potřeby Tour dokáže Goddet ve zbídačelé zemi shromáždit i 20 tisíc litrů benzínu, 1000 kil masa, 700 kil cukru, 8000 banánů, 18 000 pomerančů a 3000 litrů vína. "Žili jsme si tehdy na Tour jako bozi," říká Lucien Teissiere, vítěz dvou etap.
