Vyrůstá s osmi sourozenci, coby nejstarší syn dělníka a pokojské. Ač jsou jeho rodiče Francouzi, žijí v italském údolí Aosty, kde si malý Maurice přivydělává pašováním sýra přes hranice. Teprve roku 1885 se stěhují zpět do vlasti a usadí se v Roubaix.
Maurice, od 15 let profesí kominík, si tu kupuje své první kolo a šlape na něm kolem města tak rychle, až mu říkají Šílenec. Získá francouzské občanství, vyhrává amatérská klání. Má náturu, kterou v drsné džungli tehdejší cyklistiky potřebuje. Když při závodě z Namuru píchne, ukradne náhradní kolo jiného jezdce a opět vítězí. S čerstvou profesionální licencí pak v únoru 1893 dominuje také čtyřiadvacetihodinovce v Paříži na Martových polích.
100 ročníků TourPřed zahájením 100. ročníku Tour de France vám přinášíme příběhy z historie legendárního závodu, jak je zachycuje kniha redaktora MF DNES Tomáše Macka, ale i některé detaily, které se do knihy nevešly. Dnes 1. díl: Kominík (a podvodník?) Maurice Garin. |
Ale ta hrozná zima. Brr! Ujede 701 kilometrů a líčí: "Přežil jsem jen díky následující stravě: spousta silného vína, 8 vařených vajec, 5 litrů tapioky, 19 litrů horké čokolády, 7 litrů čaje, 45 sépií, 2 kila rýže, ústřice a koktejl z kávy a šampaňského." Další vítězství přibývají – a jakým stylem. Při závodě Bordeaux – Paříž přijíždí ještě dřív, než organizátoři odemknou cílový velodrom.
Též zahajovací etapu první Tour de France, 467 kilometrů z Paříže do Lyonu, vyhrává roku 1903 po noční jízdě za 18 hodin, byť "experti" tvrdili, že pod 24 hodin tuto pouť nikdo nezvládne. Malý kominík, říkají mu. Výška: jen 162 cm. Váha 60 kg. Pod nosem knír, z koutku úst často visí cigareta. Tak jej za cílem vídají. Do závodů si obléká též bílé sako, pročež se rodí další přezdívka: Bílý buldok.
Před předposlední etapou Tour vede takřka o tři hodiny, je sebevědomým kápem pelotonu a cyklistům z čelní čtyřčlenné skupiny údajně oznamuje: "Nechte mě vyhrát etapu." Jenže Fernand Augereau odmítá...
Co se stane pak, na to existují dvě odlišné verze. Augereau, jenž posléze nabere 10minutovou ztrátu, tvrdí: "Garinův kumpán Pothier mě úmyslně srazil z kola, po kterém pak Garin šlapal, aby ho zničil. Navrch dal Garin přihlížejícím divákům 100 franků, aby mi nepomohli." Jeden z diváků se přesto smiloval a půjčil Augereauovi své kolo, ale defekt jej vzápětí opět zbrzdil. V cíli 20letý mladík požaduje vyloučení obou spiklenců, Garina a Pothiera.
Tím by se sám posunul na první příčku celkového pořadí. Garin reaguje: "Vše si vymyslel. Na kole se předtím rozbrečel a choval se jak šílený. Když pak sám upadl, nechali jsme ho svému osudu." Pravda? Lež? Vedení závodu nemá zájem na vyloučení vedoucího muže, výsledky platí. Po závěrečné etapě do Paříže má Garin titul i prémii 3 000 franků.
Příští rok vítězství obhájí. Jenže tentokrát už o ně skutečně přijde. Francouzská cyklistická unie Garina dodatečně diskvalifikuje. Důvod není nikdy oficiálně oznámen, jen v zákulisí se šušká, že si cestu v 1. etapě zkrátil vlakem. A jel jím? "Byli jsme mladí," zamumlá, když se jej na to těsně před smrtí ptají.
