"Užívala jsem si to," šťastně vyprávěla. "Konečně jsem zažila závod, kde nebyly žádné nervy, žádné vedro. Mám radši, když je chladněji. To, jak na začátku mrholilo, bylo pro mě perfektní. Dneska to pro mě byly ideální podmínky."
Moment. Opravdu nebyly žádné nervy?
Vážně ne. Já jsem vůbec nebyla nervózní. I když jsem v rozcvičení nedala ani jeden pořádný skok a nic se mi nepovedlo, užívala jsem si to. Chtěla jsem si to užít, protože kvalifikace mě psychicky tak moc vyčerpala…
Jak jste se z toho útlumu po kvalifikaci dostala?
Vyřešila to spousta telefonátů a podpora od rodiny, od známých, od Peťana. A filmy, filmy, filmy.
Jaké?
Miluju animované, takže klasika. Já, padouch, Madagaskar, Doba ledová a tak. Takové, že člověk u toho nepřemýšlí, jenom se směje.
Po úspěšném prvním pokusu přes 460 centimetrů, co jste si myslela?
Já si říkala, že 460 bude hodně vysoko. Nenapadlo by mě, že to bude medaile. Pak zbytek závodu hodně pokazilo počasí, jak začalo silně pršet. Tím, že jsem 460 dala na první pokus, jsem měla i velkou kliku. Ale jsem ráda, že si nikdo nic neudělal před olympiádou. Jak se pak při 465 rozpršelo, nebylo to nic hezkého. Ale jak ty holky pomalu odpadávaly, říkala jsem si, že medaile je jistá. Nádherný pocit.
Kdy jste uvěřila ve zlato? Až po posledním neplatném pokusu Řekyně Kiriakopulové na 470?
Já pak nevnímala, balila jsem si věci, abych tam nebyla moc dlouho. Ještě si to nějak neuvědomuju. Tím, že nebyla k mání česká vlajka a nebylo vítězné kolečko, mi to tak nějak nedochází. Ale mám radost, velikou. Vyhrála jsem.
Proč nebyla k mání vlajka?
Nevím, někde se stala chyba. Já nikde neviděla, že by někde byla... Neřeším to, doufám, že bude za potřebí v Londýně a tam si to užiju. To už si zařídím.
Užijete si v neděli při vyhlášení i hymnu, ne?
No jo, mně budou hrát hymnu, to bude fajn. To mě naštvalo, když jsem vyhrála univerziádu. Tam jsem si říkala, že bude hymna, a oni mi zahráli Gaudeamus... Já budu zítra řvát dojetím jak malý dítě. Musím sehnat voděodolnou řasenku.
Plakala jste štěstím i hned po závodě...
Já začala řvát, když mě Martina Strutzová objala a řekla mi: Máme obě medaili a ty máš zlato. Já řvu furt, mně to uklidňuje nebo nabíjí, nevím. Po té kvalifikaci to byla prostě únava. A hodně velký stres. Pršelo mi štěstí, furt.
To chybějící vítězné kolečko vás tedy nemrzí?
Mrzí, ale co mám dělat. Rozhodčí mi stejně říkali, že se tam zrovna běží desítka.
Co jste dnes říkala vy rozhodčím?
Víte co? Přišel za mnou po kvalifikaci jeden z nich a řekl mi, že má dceru, která skáče o tyči a že jí řekne mé jméno, aby si ho zapamatovala, kdo je správný atlet. A dnes přišel znovu a povídal: A teď se to zase ukázalo, kdo ten správný atlet je. Dnes byli rozhodčí úplně perfektní.
Fotogalerie |
Před odletem do Helsinek vás bolela ruka. Napadlo vás tehdy, že to může takhle dopadnout?
Dneska jsem to bolavé zápěstí hodně cítila. Ale před odletem by mě takový zlatý scénář ani nenapadl. Věděla jsem, že bych se mohla poprat o jednu z medailí, ale šlo mi hlavně o to dostat se do finále. A když už jsem se do něj dostala, tak jsem přemýšlela o té medaili víc. Ale že bude zlatá, ty jo...! Já myslela, že Spiegelburgová bude připravená líp. I když to počasí dneska vážně pokazilo výkony.
Těch tyčkařek, které tady nejsou a v Londýně budou, už zase tak moc není. Věříte, že i tam můžete vystoupit na stupně?
Když bude pršet, tak jo.
A když bude sucho?
V Londýně nebude sucho... Ne, vážně. Já se tam samozřejmě pokusím o co nejlepší výsledek. Je to olympiáda, může být jediná za život - a já si to užiju. Jako tady.
S bolavým zápěstím budete do olympiády něco dělat?
Až po olympiádě. Teď se nic dělat nedá, nemá cenu to dráždit. Po Odložilově memoriálu jsem do něj nechala trochu zakročit a 14 dní jsem se trápila v bolestech. Nemohla jsem pak jít ani republiku. Takže ne, na zápěstí mi nikdo do olympiády nesáhne.
Volal už váš přítel Petr Svoboda?
Vždyť já nemám ještě u sebe telefon, furt tu kecám.
Po kvalifikaci vás hodně utěšoval?
Peťan je úžasnej. I když je teď sám na tom hodně psychicky špatně, on vždycky najde něco, co mě povzbudí. On má tu pusu tak prořízlou, že i kdyby kecal nesmysly, udělá mi to radost. Jsem tak ráda, že ho mám.
