Devět let uplynulo od doby, kdy bylo Zemědělské družstvo vlastníků (ZDV) v Nošovicích nuceno prodat velkou část pozemků, na kterých do té doby pěstovalo proslavené nošovické zelí. Důvodem byla výstavba jihokorejské automobilky Hyundai, která potřebovala pro své záměry zcelit pozemky.
Nejen nošovické družstvo se tehdy prodeji bránilo zuby nehty. Své pozemky bránili do posledního dechu i soukromí vlastníci.
Většina majitelů ale své pozemky prodala bez větších průtahů. Byla si vědoma, že pozemky sama nikdy obhospodařovat nebude a peníze za ně byly příliš lákavé. Při výkupní ceně 150 korun za metr čtvereční se tak z mnohých vlastníků stali ze dne na den milionáři. Jeden z nich si přišel až na 21 milionů korun.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje v Ostravě tehdy navíc odškodnil všechny rodiny v Nošovicích sto tisíci korunami jako kompenzaci za problémy s výstavbou automobilky.
Za 280 hektarů družstvo dostalo 130 milionů korun a investovalo
Přemluvit se nakonec podařilo i poslední dva z dříve neústupných vlastníků půdy. Donutil je k tomu nátlak sousedů, kteří pozemky prodat chtěli, a také anonymní dopisy, který odolávajícím sedlákům a jejich blízkým hrozily smrtí.
Všechny potřebné pozemky se nakonec podařilo vykoupit v prosinci 2005.
„Za 280 hektarů jsme tehdy dostali 130 milionů korun. Z těch peněz jsme koupili náhradní půdu kolem Žermanické přehrady, zbytek jsme investovali do strojové techniky a vybavení,“ vypráví předseda ZDV Nošovice Jiří Vícha.
Zatímco dříve družstvo hospodařilo na 1 460 hektarech, nyní je to o 280 hektarů méně. „Náhradní pozemky nejsou svou kvalitou tak dobré jako ty, které jsme prodali. Máme nižší výnosy, hůř jsme na tom i proto, že musíme jezdit do vzdálenějších lokalit,“ vypočítává Jiří Vícha.
Byl to právě on, který v roce 1987 vymyslel se svým otcem recept na nošovické zelí. „Seděli jsme tehdy s tátou u stolu a vymýšleli recepturu. Kromě soli a kmínu jsme tam přidali ještě hořčičné semínko, které dělá typickou chuť našemu zelí,“ vysvětluje předseda.
ZDV Nošovice, kterému právě začíná takzvaná „zelná“ sezona, zelí momentálně pěstuje na 36 hektarech. „Zelí pěstujeme jednak na kvašení, jednak k přímému prodeji,“ dodává zemědělec.
Zjitřené emoce se uklidňují
Na továrnu Hyundai už si Nošovičtí zvykli. „Co nám taky zbývalo. Byl to tehdy tak velký tlak, že jsme nakonec prostě ustoupit museli. Faktem je, že se tady v obci tehdy rozhádala řada rodin, protože zatímco ti, kteří si před stavbou továrny pozemky nechali, dostali miliony, a jejich sourozenci třeba nic,“ vzpomíná paní Božena, která si nepřála zveřejnit své jméno.
„Když dostanete výhrůžný anonym, ve kterém se píše, že vás zabijí, pokud neprodáte, nic jiného vám nezbude,“ vzpomíná starší muž.
Uplynulo devět let a místní se konečně začali zdravit a mnozí si už odpustili. „Lidé pochopili, že každé mínus má i své plus. Tím, že dostáváme jako obec několik milionů z daně z nemovitosti právě za automobilku, lidé u nás neplatí třeba za odpady,“ vysvětluje starosta Nošovic Miroslav Kačmarčík.
„Už když začali továrnu stavět, rozhodli jsme se, že se pokusíme rozhádané lidi usmířit. Byla to pro nás priorita a myslím, že se nám to daří. Mnoho lidí se už začalo zase zdravit, dříve rozjitřené emoce se uklidnily. I proto pořádáme řadu společenských a sportovních akcí, při kterých se lidé sejdou a třeba si to všechno vyříkají,“ líčí starosta.
