I když se probudil rozlámaný a do vytrvalého deště, protrápil se nakonec celým dnem statečně až do konce.
Kvůli sobě, kvůli Romanovi, trenéru Váňovi i Honzovi Železnému, který ho nejvíce držel nad vodou.
A taky kvůli nám.
Po poslední patnáctistovce se objal s tréninkovýkm parťákem Šebrlem a upřímně mu gratuloval, že konečně vystoupil z jeho stínu.
Při následném setkání s médii se ani nesnažil skrývat velké zklamání z šestého místa.
Ale taky se nevymlouval.
Zranění nebyla příjemná, ale kdybych měl formu, tak bych je překonal a vyhrál.
Jenže forma vypadá jinak....
To, že umí vyhrávat, dokazoval Tomáš během posledních sezón prakticky permanentně.
Že umí i prohrát, dokázal právě dnes.
A v době, kdy odvěká podstata sportu prohrává na body s byznysem, je to pro nás, nevrcholové sportovní srdcaře, moc povzbudivá prohra.
Už nemusím dokázat to, co hokejisti v Naganu nebo fotbalisti na anglickém Euru.
Frajeřina je dokázat to, co Dvořák v Sydney 2000.
Ale už raději nevážněji.
Jak dnešek příjemně skončil večer na atletice, tak začal i ráno u vody.
Mezinárodní jury nakonec omilostnila Martina Doktora a původce celého problému, český emigrant a dnes šéftrenér německých kanoistů Capoušek byl rád, že v tu chvíli není zpátky na vojně.
Jeho mazákem byl totiž pantáta Doktor!
Zajeli jsme si se Stádem pro vyjádření uklidněné rodiny s českotelevizáky přímo k nim domů, což jsem velmi uvítal, neboť při dobíhání autobusu jsem se chvíli předtím při přeskakování plotu sedřel do krve a Doktora jsme opravdu potřeboval.
Když pak Martin do kamery vysvětloval, jak to přesně bylo s tím nepříliš velkým odstupem od Dittmerovy lodi, došli jsme k závěru, že v tom případě by správně měli diskvalifikovat i další českou loď.
Náš dvojkajak Procházka - Břečka totiž v ranním semifinále nedodržel stanovený pětimetrový odstup hned od sedmi lodí najednou!
Na beznadějně posledním místě zaostávali za ostatními minimálně o deset.
Ještě před večerní desetibojařskou medailovou slávou se mi povedlo zaskočit i na ženskou házenou. Zase jsem měl kliku a chytil čtvrtfinálové prodloužení Francouzek a Dánek.
Nakonec vyhrály Skandinávky, když to v závěru vzala na sebe moje dávná favoritka Camila Andersen, která má fakticky ránu.
Zvažoval jsme po utkání, že bych jí s pár spoluhráčkami někam večer vytáhl, ale zůstaly bohužel věrné své národní povaze.
Byly zaDány.
Takže jsme jako tradičně končili zase atletikou.
A tam jsme taky přišli na to, jak se asi bude jmenovat případný synáček našeho úspěšného překážkáře.
Přece PIDIMUŽÍK.
