Během natáčení prvního filmu vykradl René režisérčin byt. Vzal její kabát, fotoaparáty, video, dokonce vybral peníze z dceřiny dětské pokladničky. Přesto s ním Třeštíková točila dál. K původním dvaceti letům přidala ještě třináct a nejnovějším výsledkem je René – vězeň svobody, který po předpremiéře na festivalu Jeden svět míří do kin.
Před třiatřiceti lety si jej vybrala mezi několika mladičkými delikventy pro časosběrný dokument, protože René zosobňoval unikátní paradox, spojení vysoké inteligence se sklonem ke společenskému dnu. Trefila se, René si opravdu nezvolil nudnou životní cestu, počínaje pokusem o útěk z vězení a konče spisovatelskou dráhou.
„Původně jsem sledovala kluka, který byl v šestnácti letech proti své vůli vyslán na vojenskou školu. Tam svůj protest vyjádřil první krádeží. Byl zatčen, uvězněn a od té doby v něm narůstal hněv na celou společnost,“ shrnula režisérka výchozí situace projektu, jehož aktér stále nosí na krku nápis chybnou angličtinou Fuck of people.
„Nechal si ho vytetovat, když mu bylo kolem dvaceti, tehdy to byla rarita. A dodnes jím vysílá svůj vzkaz světu, třebaže se to v něm pere. Pokud se René naštve, vykřikuje, že se heslem Kašlu na lidi měl řídit častěji; když je v pohodě, někdy si nápis naopak sám zahaluje šálou,“ vypráví dokumentaristka.
Lokální kronikářka, jak svou profesi sama označuje, zažila s aktérem svého dokumentu několik výkonů trestu, pobytů v nemocnici, bizarních vztahů, ale také okamžiky, kdy příjemně překvapil.
 |
„Například se jednou seznámil se studentkou vysoké školy, pro kterou René psal seminární práce. Jednu z nich dokonce věnovanou existencialismu, napsal úžasný esej na sisyfovské téma. Přitom má jenom základní vzdělání a vězeňské zkušenosti,“ žasne Třeštíková.
Při prvním natáčení, kdy mobily ještě nebyly běžnou součástí života, si navzájem psali dopisy, pokračování už vznikalo vesměs prostřednictvím telefonu. „Když je René zrovna na svobodě, raději volá než píše,“ popisuje režisérka období, kdy už René pracoval a do vězení se vrátit nechtěl. Jenže pak za řízení bez řidičského průkazu dostal jako recidivista tři roky.
Do jeho příběhu postupně vstoupilo několik žen a také ztracený syn, který se Třeštíkové ozval, když film René o svém otci náhodou viděl – v polepšovně. Díky dokumentu i knihám, které napsal, se René svým způsobem proslavil a pocit celebrity ho podle režisérky baví, je prý rád, že ho lidé poznávají.
Už když jel do Prahy na premiéru Reného v roce 2008, kdy měl zákaz navštívit hlavní město, policisté ho poznali a zatkli. Jenže on jim věnoval lístky na premiéru, a tak ho nechali jít. „Ale zároveň musím říct, že si René na popularitě nezakládá. Na to je opravdu příliš chytrý. Nepropadá tomu,“ ujišťuje autorka snímku.
Poprvé s Reném natáčela v přelomovém roce 1989 a sama je překvapená, že nakonec pokračovali třiatřicet let. „Mohl by se na to kdykoli vykašlat, mohl by přerušit kontakt, nemusel by mě už chtít nikdy vidět,“ přiznává Helena Třeštíková.
