RECENZE: Přesný, čistý. Byla by škoda, kdyby se udržel v kinech Na krátko

Takový film jako Na krátko u nás vzniká vzácně. Příběh o dětech, ale ne pro ně, vyprávěný s citem a bez sentimentu. Jen si neujasnil, koho by chtěl oslovit kromě festivalových porot.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Už vynalézavé představení aktérů pomocí animované zkratky napoví, že Na krátko zastupuje film, jak praví jedna slavná „hláška“, pro cílovou skupinu lidí s mozkem. Však také novinka vstupující ve čtvrtek do kin vychází z ceněné povídky autorky scénáře Petry Soukupové a režisér Jakub Šmíd jí poskytuje výstižnou náladu, až úzkostlivě odhánějící laciné slzy.

Stačí pohled na chlapce se psem na zimní náplavce, aby se zhmotnila osamělost – ve škole, kde je pro svůj trpitelský odpor k fotbalu otloukánkem, i doma v ryze ženské domácnosti. Na starší nevlastní sestru žárlí, protože jí otec ze Států posílá aspoň dárky, kdežto jeho tatínek se neozývá. Plaví se totiž na moři kdesi ve Švédsku – nebo je to jen milosrdná lež unavené maminky, jíž nedá vydechnout ani babička, šampionka v oboru dobrých úmyslů končících katastrofou? Věcně zobrazované vztahy vystihují výtečně všichni herci, od dětských rolí dokládajících, jak se i sourozenci dokážou krutě zraňovat, až po napětí mezi matkou Petry Špalkové a babičkou Marty Vančurové.

Na krátko

60 %

Česko, 2018, 104 min

Režie: Jakub Šmíd

Předloha: Petra Soukupová (povídka)

Scénář: Petra Soukupová

Hrají: Jindřich Skokan, Julia Issa, Petra Špalková, Marta Vančurová, Martin Finger, Jindřich Žampa

Kinobox: 60 %

IMDb: 6.4

Prakticky všechno tu čistě a přesně funguje, pokud jde o situace; jen v zápletce bez tajemství, která se vyvíjí podle očekávání, se není čeho chytit. 

Je zjevné, že syn si otce najde a prověří, tak trochu ve stopě komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku; hrdina je pouze o pár let starší a chudší o příděl humoru. Zato z jeho posedlosti vystřihováním mu tvůrci vyrobili jedinečný detail, odlišující Na krátko od unifikovaných dokumentů o neúplných rodinách.

Vzpoura, reakce na ni i souběh náhlé dospělosti obou dětí po ztrátě iluzí opravdu účinkují – a mohly by zabírat ještě víc, kdyby příběh nepracoval se šablonami, mužským pivním fanouškovstvím a dívčí první láskou. Nicméně je řemeslně zdatný a pocitově působivý, ač divácky neukotvený. Bylo by škoda, kdyby se příspěvek, za jaký se naše kinematografie nemusí stydět, udržel v kinech doslova na krátko.