Festival nového cirkusu Letní Letná hostí letos zajímavé spojení. Belgicko-kanadsko-francouzský La Compagnie du Poivre Rose připravil představení ve spolupráci s Ivou Bittovou. „Vždycky jsme s ní chtěli pracovat, znali jsme její hudbu,“ říkají členové souboru. Akrobaté proto vyrazili na její koncert, aby ji poté v zákulisí požádali, zda mohou její hudbu použít. Bittová však rovnou navrhla, že by hudební doprovod k představení zahrála naživo.
Vy jste předtím Le Poivre Rose vůbec neznala?
Ne, ne. Mně nabídky nějakým způsobem přicházejí zvenčí. Už dřív jsem kontakt se světovým cirkusem měla, ale tohle je první nabídka na celý program. Těšila jsem se na to, cirkus a performance jako taková jsou mi blízké.
Jaký máte vztah přímo k novému cirkusu?
Je to jako v hudbě, taková reakce na předchozí. Já teď studuji starou hudbu. Z minulosti si něco přineseme a dále to obohatíme. Proto vznikají pojmy jako nová hudba či nový cirkus. Je důležité uvědomit si, co můžete dodat udělat nového, abychom se odlišili.
Zmínila jste se, že se necháte vytáhnout ke stropu. Můžeme od vás očekávat nějakou akrobacii?
V mém věku toho asi moc nepředvedu, ale nějaké překvapení plánujeme. Už kdysi ve filmu Ostrov stříbrných volavek jsem se učila chodit po laně či skákat z koně. Tenhle cirkusový život není daleko od divadelního, takže mám nějaké zkušenosti.
Představení údajně propojuje mužské a ženské role a má jarní atmosféru. Co si pod tím má divák představit?
To je taková jejich konfrontace dnešního světa, postoj mladých. Nechci říct, že by se tam objevoval nějaký unisex, je to takový mnohotvárný odkaz na pohlaví mladého člověka. Ale zas tak daleko jsme v diskusi nedošli.
Jakou hudbu jste zvolila? Má to nějakou souvislost s vaším posledním albem?
Je tam i něco z mé poslední desky Entwine, protože jsem zatím některé její skladby živě nepředváděla. Oni na představení potřebovali pět měsíců pracovat, tak si něco vybrali a já jsem pak skladby dále doplnila. Chceme, aby to bylo co nejvíce živé. Použili jsme i některé moravské lidové nápěvy. Moje skladby mají vždy takovou svoji cestu, svůj život. Na koncertech hodně obměňuju, mám dost improvizačního prostoru.
Ve své hudbě se obracíte k folklorním kořenům. Cirkus na mě ale působí jako internacionální záležitost. Není v tom rozpor?
Vůbec, ani mě to nenapadlo. Důležité je dát do kumštu opravdovost a ryzost, což jsou základy lidové hudby. Byla jsem překvapená, když mi poslali první várku skladeb s akrobacií, co všechno objevili. Funguje to výborně. Co se týče jazyka i co se týče stylu.
