Kryštof, včetně frontmana Richarda Krajča, byl na svém jednodenním festiválku všude. Přímo mezi lidmi, na workshopech, kde si s ním návštěvníci mohli zahrát a zazpívat, či pak v noci v záři táborových ohňů.
Vše o KempechStránky Kryštof Kempů najdete na adrese www.krystofkemp.cz. Lístky na zatím nevyprodaný Kemp v Plzni-Lochotíně jsou k dostání na www.ticketstream.cz v cenách od 50 za dětskou vstupenku do 950 korun za rodinný balíček. Aktuální info kapela zveřejňuje na Google+ nebo Facebooku a také na Instagramu, kde používá hashtag #krystofkemp. Přílohu iDNES.cz ke Kempům najdete zde. |
Náměšťský Kryštof Kemp, nakonec vyprodaný, to byly dva světy. V horní části areálu ten komornější mimo jiné s indiánskou vesničkou se zábavou i pro ty nejmenší děti či s workshopy, jež vedli přímo členové kapely. A pak níže v kotli ohromujícího amfiteátru samozřejmě svět řádně festivalový se strhujícími koncerty Michala Hrůzy, Lenny či kapel Mňága a Žďorp, Nebe a na závěr samotného Kryštofa.
Tyto dvě tváře Kempu dělilo jen pár desítek metrů. Ani v nejmenším se ale navzájem nerušily. Amfiteátr v Náměšti byl ideální místo. Žádná zdupaná louka, kde si není kam sednout a kde stádo stále opilejších fanoušku putuje od jednoho pódia k druhému. Kryštof Kemp byl jednoduše jiný. S příjemně větší koncentrací rodin s kočárky a dětmi, s větší dávkou bezprostředních zážitků.
„Pozdě, Evžene. Hezký, ale pozdě,“ zastavuje Krajčo kytaristu kapely Evžena Hofmanna. V jednom ze stanů vrcholí poslední workshop, zájemci z řad návštěvníků – děti i dospělí, muzikanti i laici – se na bicí a kytary naučili hit kapely Cesta. Přichází okamžik, kdy si ji spolu s davem přihlížejících zahrají a zazpívají přímo s Hofmannem, Krajčem a také bubeníkem kapely Jakubem Dominikem. „To je raz, dva, tři, dva, dva, tři,“ tropí si Krajčo žerty ze svého kytaristy. Lidé se smějí, nálada je uvolněná.
Začíná se napodruhé. Hrající diváci sedí kolem trojice z Kryštofa, hned u nich pak stojí zástup ježící se mobilními telefony se zapnutou kamerou. Žádné bariéry, žádná ochranka. Až podezřele jednoduché, funguje to náramně. Krajčo se zkrátka před chvíli vyloupl z masy Kempového ruchu a teď tu se širokým úsměvem zpívá s ostatními. Kytarista Hofmann volá do davu akordy, Kryštof rozšířený o amatérskou sekci hraje skvěle. Euforie by se dala krájet.
„Super, jste šikovní, opravdu,“ chválí do potlesku po skončení písně Krajčo a obrací se na členy kapely. „To byl poslední workshop. Kluci teďka dostanou chvíli volno a budete se chystat na koncert. A pak bude ještě fotbal.“
„To budu v bráně,“ vyvolá další vlnu smíchu kytarista Hofmann. Následuje za ten den již několikátý nápor zájemců o autogramy a společné fotografie. Dostane se snad na všechny.
Do další koupele radosti se tisíce lidí ponoří při závěrečnému koncertě kapely. Kryštof ze sebe vydává vše. Krajčo se vrhá do davu, baví dav historkami. Strhující upřímné muzikantství rozhýbe nejen kotel pod pódiem, ale i hustě zalidněné svahy amfiteátru. Společně zpívané písně v publiku mažou generační rozdíly v řádech desítek let. Děti, teenageři, dvacátníci až šedesátníci, ti všichni teď patří Kryštofovi. A Kryštof jim.
Po koncertě kapela odehraje fotbalový zápas s vítězem návštěvnického turnaje. Další diváci pak toho dne ještě naposledy pocítí snad jedinou bolest prvního Kryštof Kempu. Stánků s jídlem bylo málo, jeden z nich navíc už odpoledne zavřel. Bez debaty tu chybělo několik dalších grilů na maso a klobásy, i zásob mohli mít jejich provozovatelé více.
Hodinové čekání ve frontě skutečně nebylo výjimkou, z tabule s nabídkou jídel velice rychle zmizela řada položek. Někteří lidé tak hledali spásu v nedaleké restauraci či dokonce v hospodě pod kopcem se zámkem. Hlady však na druhou stranu samozřejmě na Kryštof Kempu nikdo nezemřel. Pocity tisíců lidí poté na facebooku kapely v záplavě pochvalných komentářů výstižně shrnula jedna z fanynek: „Hladová, žíznivá, ale šťastná.“
„Vím, že se pár nedostatků ještě našlo, beru to na sebe a omlouvám se, že to bylo ještě nedokonalé, ale věřte, že jsme poučeni a že už to řešíme, takže příště bude vše v pořádku,“ reagoval Richard Krajčo.
Kryštof Kemp zkraje sobotní noci uzavřela zábava u několika táborových ohňů kolem druhého menšího pódia náměšťského areálu. Lidé opékali špekáčky, zhruba čtyři hodiny v kuse jim k tomu hrála kapela U mě dobrý z Karlových Varů.
Ani teď ale Krajčo nezmizel ze scény. Zvoláním „Ríša, Ríša“ ho odhalila jedna z fanynek, když skryt ve tmě a v hloučku ostatních chvilku přihlížel hraní mladého houslisty a kytaristy u brány zámku. Pak se přidal ke karlovarské kapele, její frontman si pochvaloval nového vokalistu. Plácek pod pódiem byl až do půlnoci plný zpívajících a tančících lidí, další si povídali či polohlasně zpívali u ohňů.
„Byl to náš dosavadní nejsilnější zážitek naší kariéry. Pokud budou Kempy takto pokračovat, nevím jestli tu radost a štěstí vůbec uneseme,“ hodnotí první ze sedmi Kempů Krajčo. Lístky na Kryštof Kempy už zbývají jen do Plzně, všechny ostatní jsou vyprodány.
