Čistě hudebně je novinka o velký kus dál. Žádné falešné saxofony a monotónní pokusy o pseudoreggae se neopakují. Díky pestřejším aranžím, vyváženému zvuku a snaze prostřídat styly je album rozhodně barevnější, dospělejší.
Má však dva zásadní problémy. Tím prvním jsou Ládkovy interpretační schopnosti. Nevadilo by, že není žádný úchvatný zpěvák, kdyby si na něj nehrál. Má problémy nejen s výškami (Nejlepší kuchař, Morální sex), ale hlavně v tom, aby hlasem přenesl emoce. Jeho zpěvu chybí spontaneita a charizma, kdykoliv vykročí mimo svou "andělskou" polohu odsekávajícího floutka. A ta už sama o sobě nudí.
Když se Ládek v písničce Budeme noví pokouší o rap, nestíhá dokonce vyslovovat a je v takové křeči, až z toho jde úzkost, kterou nevytrhne ani chytře použité fender piano.
S tím úzce souvisí i druhý problém Praxe relativity. Xindl X se znovu zapletl do dusící sítě vlastních slov, která chrlí hlava nehlava, s vitalitou grafomana po pěti litrech silné kávy. Není bez nápadu (úvodní Chemie), ale posluchače až příliš často zahlcuje prvoplánovými rýmy za každou cenu, jako "síly – cíli" nebo "televize – vize", případně "ničí – v p...". Když dojde na "holku vod vedle" nepřekvapí, že "je z ní prostě vedle" a "viny" rozhodně "zapijeme víny".
Na školáckém rýmování a samoúčelných vulgaritách troskotají i všechny jeho snahy o písničkářskou výpověď s přesahem. Těžko uvěřit člověku, který s vážným výrazem rýmuje "Tomáš" s "to máš".
Není se co divit, že výsledkem není povedená deska. A dokud se Ládek nenaučí škrtat, jen těžko kdy bude.
Hodnocení MF DNES: 40 %
