Společnost Mechatronik se sídlem v Pleidelsheimu severně od Stuttgartu se zaměřuje na klasická auta, zejména mercedesy, ale i jiné značky. Nedávno zařadila mezi auta na prodej ikonické auto z plakátů – Ferrari F40 z roku 1990 s nájezdem pouhých 21 100 kilometrů.
Vůz s prodejní cenou 2 995 000 eur (75 milionů korun) se společnost rozhodla vystavit na výstavě Motorworld, která se konala v jen 18 kilometrů vzdáleném Böblingenu. Podobné vozy se většinou přepravují na odtahovce, ale vzhledem k blízkosti cíle se u Mechatroniku rozhodli ferrari odvézt po vlastní ose.
Úkol byl 21. dubna svěřen čtyřiadvacetiletému zaměstnanci firmy. A bylo to hodně špatné rozhodnutí. S nevyzpytatelným autem mladík narazil uprostřed Engelbergského tunelu na německé dálnici A81 západně od Stuttgartu plnou silou do zdi.
Neodolal pokušení?
Při nehodě se utrhla celá přední část vozu a policie musela tunel ve směru na Singen zcela uzavřít. Záchranáři okamžitě vyjeli na místo nehody a odvezli řidiče do nemocnice. Pascal Stephan, mluvčí společnosti Mechatronik, pro německý deník Bild sdělil: „Řidič byl zkontrolován v nemocnici a není zraněn. To je nejdůležitější!“
Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvA policejní mluvčí suše oznámil, že se zatím neví, zda byla nehoda způsobena technickou závadou nebo nepřiměřenou rychlostí. Kdo někdy s Ferrari F40 jel, tomu musí být jasné, že mladíček nejspíše neodolal pokušení a motor kvůli pořádnému rachotu náhle vytočil. Poté již následoval smyk a náraz do stěny tunelu.
Ve srovnání s dnešními turbodmychadly fungují ta v F40 na bázi „vypnuto-zapnuto“. Pod 3 000 otáčkami se toho moc neděje, ale výše již následuje opravdové rodeo. Někdejší pilot Ferrari F1 Gerhard Berger popisoval, jak kdysi jel s jednou F40 a v rychlosti lehce pod 200 km/h na čtvrtý rychlostní stupeň mu prohrábla zadní kola. Náhlý nástup plnicího tlaku turbodmychadla byl typický i pro první Porsche 911 Turbo, kterému se kvůli četným nehodám přezdívalo „ovdovovač“.
Jízda s Ferrari F40 je životní zážitek. Nejlepší auto světa slaví 30 let |
Po svezení s Ferrari F40 před sedmi lety se František Dvořák, vedoucí redaktor automobilové rubriky na iDNES.cz, podělil se zkušeností s touto bestií: „Rada pro začátečníka, kterému se poštěstí usednout za jeho volant, je jednoduchá, ale o to důležitější: když zaberou turba, drž volant rovně. Nedodržení se trestá bleskurychlým výletem mimo asfalt.“
Vyrobili jich třikrát tolik
Model F40 vznikl na počest 40. výročí značky a byl posledním vozem maranellské značky, který byl uveden na trh ještě za života Enza Ferrariho. Starý pán prý kdysi prohlásil, že vždy vyrobí o jedno auto méně, než by prodal. S výročním modelem ale na toto pravidlo u Ferrari neváhali zapomenout. Model F40 se tak stal symbolem tehdejší italské nenažranosti, když místo původně ohlašované série 450 kusů jich nakonec vzniklo téměř třikrát tolik – 1 311! Účetní v Maranellu (a ve Fiatu) si určitě mnuli ruce.
Ferrari F40 přišlo v ideální době. Využilo boomu superaut konce 80. let, než zkraje 90. let bublina s velkým rachotem splaskla. Vydělalo Ferrari, ale „kapsy si namastili“ i různí spekulanti, kteří později prodávali auta mnohdy až sedmkrát dráž, než byla původní cena.
Dnes už je to jiné. Ferrari vyrábí již přes deset tisíc aut, ale chce si zachovat určitou exkluzivitu. A zákazníci se musí upsat k přísným podmínkám. Například k tomu, že auto ve stanoveném čase neprodají. Ne každému se ale tyto a další restrikce líbí. Známý americký moderátor a milovník aut Jay Leno proces koupě ferrari dokonce přirovnal k masochistickým praktikám.
Autofotka týdne: Zemřel otec ikon Lancie Stratos, Ferrari F40 a Bugatti |
Auto, jehož cena se na konci 80. let pohybovala na úrovni 444 000 DEM, se navíc vyprodalo dříve, než na prvním vyrobeném kusu zaschla barva (z 99 % to byla červená Rosso Corsa). Navíc vývoj proběhl tak nějak po italsku. Ferrari F40 totiž mělo společný základ podvozku s modelem 288 GTO a „upekli“ ho za pouhých 13 měsíců. Nestárnoucí supersport oblečený designéry studia Pininfarina Leonardem Fioravantim a Aldem Brovaronem byl puristický stroj pro opravdové piloty.
V porovnáním s technologicky vyšperkovaným „blbuvzdorným“ Porsche 959 s pohonem všech kol Ferrari F40 působilo svou syrovou bezprostředností anachronicky. Italský model se ale stal nejrychlejším sériově vyráběným automobilem své doby s maximálkou 324 km/h, když porsche trumfnul o 9 km/h. A oficiální hodnota zrychlení z 0 na 100 km/h je 4,5 sekundy.
Byl to ale záměr. Při uvedení na trh v červenci 1987 sám Enzo prohlásil: „Vyjádřil jsem přání, abychom vyrobili vůz, který by nám mohl připomínat Le Mans. A Dario Benuzzi, bývalý testovací jezdec Ferrari, v jednom z rozhovorů uvedl, že model F40 byl vždy zamýšlen jako závodní auto. A necelá dvacítka kusů byla i skutečně upravena pro automobilové závody.
Smrt skromného génia: autor nejslavnějších ferrari je ani netoužil podepsat |
Pohodlí dvojice pasažérů bylo proto to poslední, na co se při vývoji myslelo, něco, co je okamžitě zřejmé, když poprvé usednete za volant. Příplatková klimatizace je zahrnuta pouze jako nutnost pro boj s intenzivním teplem generovaným motorem. Všechno ostatní – koberce, čalounění dveří a vnitřní madla či rádio, konstruktéři ve snaze ušetřit hmotnost vyškrtli.
A tvůrce designu F40 Leonardo Fioravanti z karosárny Pininfarina k tomu dodal: „Tento svět má příliš mnoho počítačů, příliš mnoho technologií a zde jsme znovu získali design auta jako emoci, stejně jako za starých časů. Není to nostalgie, ale dokazujeme, že i dnes lze vyrobit auto s lidským přístupem.“
Směs čirého teroru
Britští novináři Ferrari F40 označili přímo za „směs čirého teroru a syrového vzrušení“. Je podle nich děsivé na mokru, drsné na hrbolatých silnicích a na dlouhých cestách příliš hlučné. V americkém magazínu Car and Driver dokonce k popisu nepohodlí řidiče použili přirovnání k „vězení dlužníků z Bangkoku“.
Jakmile totiž do F40 usednete, pochopíte inspiraci závodními auty maranellské produkce. Sice sedíte vlevo a volant máte přímo před sebou, ale pedály jsou pořádně vyosené směrem doprostřed, aby se vlezly mezi podběhy kol. Není to nic příjemného, zvlášť když tuhé anatomické sedačky vám příliš pohybu do stran nepovolí, ale dá se na to zvyknout.
Pere se se spojkou, která má neuvěřitelně tvrdý chod, a volantem, u kterého byste v provozu posilovač opravdu ocenili. Každé přeřazení v klasické kulise pětistupňové převodovky s hydraulicky ovládanou spojkou doprovodí kovové cvaknutí a i na řadicí páku je potřeba silná paže.
Britský konstruktér Gordon Murray se v roce 1990 s Ferrari F40 svezl a ocenil nízkou hmotnost. Suchá hmotnost auta se pohybuje na hranici 1 100 kilogramů, „papírová“ pohotovostní hmotnost, tedy s řidičem a provozními náplněmi včetně natankovaného paliva, pak činí 1 260 kilogramů. V tomto případě totiž Italové u svého silničního modelu vůbec poprvé sáhli po kompozitních materiálech. Téměř celá karoserie je totiž vyrobena z karbonových vláken a nomexu.
Velká motokára s plastovou karoserií
Jinak ale byl Murray k italskému autu kritický. „Cítíte, jak se při jízdě po okruhu konstrukce prostorového trubkového rámu kroutí, dveřní panely začnou chrastit a vrzat. Tohle je jako velká motokára s plastovou karoserií.“ Plášť tvoří jen 11 panelů karoserie. Závěsy kol jsou klasické s dvojicemi příčných ramen a soustřednými jednotkami vinutá pružina/tlumič.
Na některých místech, například na vnitřní straně dveří, zůstaly panely nenatřené. Spartánská palubní deska je zase potažená jakousi obdobou zátěžového koberce. Auto nemá centrální zamykání a za spolujezdcem je nutné „zamáčknout čudlík“. Že už jste ho někde viděli? Bingo, v žigulíku. Díl pocházející původně z Fiatu 124 ze šedesátých let se téměř po třech dekádách dočkal vpravdě luxusní derniéry.
Pneumatiky Pirelli P Zero byly navrženy speciálně pro F40, s jinými toto ferrari tak dobře nefunguje. „Ovladatelnost prvních prototypů byla velmi špatná,“ vzpomíná Dario Benuzzi, dlouholetý testovací jezdec Ferrari. Postupně se ale zlepšila. Při nižších rychlostech přesto u finální verze dochází k mírné nedotáčivosti, ale jak rychlost narůstá, tak se chování auta mění až v plnou přetáčivost. Kdo s tím počítá, dokáže Ferrari F40 dobře korigovat a užít si ho. Kdo ne, skončí mimo silnici.
V Monaku shořelo ikonické Ferrari F40, v dražbách stojí desítky milionů |
Třílitrový vidlicový osmiválec umístěný podélně před zadní poháněnou nápravou vznikl dalším vývojem agregátu z typu 288 GTO. Zásluhou přeplňování dvěma turbodmychadly IHI z něj konstruktéři vydolovali úctyhodný výkon 351 kW (478 k).
Je to auto postavené s typickou italskou mentalitou nekompromisnosti. Na denní pojíždění Ferrari F40 není zrovna ideální, ale jako víkendová hračka funguje skvěle.
Po svezení s Ferrari F40 před sedmi lety František Dvořák na iDNES.cz napsal: „Jakmile nastartujete a za hlavou vám skrz dvojici výfuků začne dunět motor, je další zábava závislá na tom, jestli můžete jet, nebo se musíte přemístit. Pro to druhé je Ferrari F40 jedním z nejstrašnějších aut, které si dovedete představit. Je nekompromisně tvrdé a nízké, jízda z Prahy je jako kličkování po minovém poli. Na retardérech musíte využít snad jedinou neortodoxní věc, kterou na F40 najdete – pneumatické zvýšení světlé výšky předku auta.“
Náboženství jménem Ferrari. Nákup koní z Maranella je jako návštěva u dominy |
Pro mnohé je Ferrari F40 stále nejlepším autem všech dob, a 37 let od premiéry na tom nic nezměnilo. U milovníků aut bude vždy patřit k nejuctívanějším supersportům vůbec. Nejen výkony, ale i nezaměnitelnými tvary patří do všech učebnic automobilismu.
A na těch plakátech v mnoha garážích a klučičích pokojích se vyjímá stále senzačně!
