Než Vincent nasedl na zaoceánský parník, aby se vrátil do vlasti, přiznal, že určitý zádrhel spočívá v angažování druhého týmu NHL, který se s Canadiens střetne. New York Rangers totiž nabídku odmítli. Psal se 27. březen 1935.
Už tehdy se mohly na zimním stadionu Štvanice zatřpytit hvězdy National Hockey League. Nyní slavná soutěž, jejíž roční příjmy se blíží pěti miliardám dolarů, se v každé z příštích pěti sezon zastaví v Česku, podepíše-li podnikatel Tomáš Petera smlouvu s jejími šéfy. „Blížíme se k závěru, vidím to velmi pozitivně,“ řekl v pátek MF DNES a iDNES.cz.
Představení severoamerických klubů by navázala na bohatou historii jejich výprav do cizích krajin.
Do San Juanu i Šen-čenu
Z Vincentových plánů na rok 1936 nakonec sešlo. Až na jaře 1938 se Montreal Canadiens a Detroit Red Wings střetli v devíti exhibicích v londýnské čtvrti Earl’s Court, v Brightonu a v Paříži. Úplně první mač před osmi tisíci diváky rozhodl v prodloužení montrealský útočník a poté legendární kouč Toe Blake.
Následovaly desítky výjezdů týmů do míst exotických i tradičních hokejových. Do Sappora, Tokia, Rigy, Petrohradu, Štýrského Hradce, San Juanu, Tampere, Belfastu, Hamburku, Bratislavy, Liberce, Šanghaje, Pekingu či Šen-čenu.
Týmy se utkávaly navzájem v přátelských i soutěžních zápasech a čelily místním vyzývatelům. S nimi se pojí příběhy humorné i napínavé.
Těsně před zřícením ztrouchnivělé komunistické klece ve střední a východní Evropě se v září 1989 na turné vydali Washington Capitals. Na zastávky ve Švédsku navazovaly štace v bývalém Sovětském svazu, což poněkud znepokojovalo centra Michala Pivoňku. Coby emigrant se bál, že ho bolševická Státní bezpečnost zatkne. „Pomátli jste se? Nikam nejedu!“ říkal nejprve nadřízeným, jimž se postupně povedlo tvořivého forvarda uchlácholit.
Pivoňka slyšel o zárukách přednesených sovětskými pořadateli. Přesto později přiznal, že ho ve spánku děsily sny o špatném počasí, jež přinutilo letadlo přistát v Praze, kde ho policie rovnou strčila do basy. Ostatně v rodné zemi byl stále v trestu za opuštění republiky.
Hokejista se naštěstí bez úhony vrátil do Washingtonu a o dva měsíce později navíc s nadšením na dálku sledoval sametovou revoluci.
Souběžně s Capitals se po starém kontinentu potloukali Calgary Flames, čerství vítězové Stanley Cupu. Svou pouť zahájili dvěma zápasy s Československem ve vyprodané Sportovní hale v Holešovicích.
Sergej Makarov, Doug Gilmour, Al McInnis, Gary Roberts, Joe Nieuwendyk, Theo Fleury nebo Jiří Hrdina ještě v prázdninové náladě podlehli národnímu mužstvu 2:4 a 1:4. Ve druhé partii se poprvé za reprezentaci představila trojice Jágr, Reichel, Holík.
Jiří Hrdina otcovsky radil Robertu Reichelovi v Calgary se vším možným, mimo jiné i s tím, jak si uvázat kravatu.
Víc než výsledky byla pro obyvatelstvo uvězněné socialismem zajímavá přítomnost borců z jiného světa. Na tréninky chodily tisíce zvědavců, další se ochomýtali kolem hotelu InterContinental, kde přespávali kanadští profíci.
Ti se po utkáních bavili na diskotéce u Bílého koníčka. Okouzlilo je chutné a fantasticky levné pivo. Ve velkém chtěli nakoupit výrobky z křišťálu, což však musel zařídit jejich domácí parťák Hrdina ve spolupráci s kanadskou ambasádou.
Místo ledu břečka
Ivan Hlinka, spolu s Finem Alpem Suhonenem první evropský hlavní kouč v NHL, zažil debut s Pittsburgh Penguins proti Nashvillu v Japonsku. Do Saitamy ležící severně od Tokia se mančafty trmácely dobrodružně - „Pens“ linkovým spojem celkem devatenáct hodin.
Jak v knize Má léta v Pittsburghu s kapkou jízlivosti líčil Jaromír Jágr, let si náležitě „vychutnal“ svalovec Jiří Šlégr: „Nezbylo na něj místo v Business Class a seděl vzadu mezi běžnými pasažéry. Nohy skrčené pod sebou, rozhodně se moc nevyspal. Občas jsme ho šli navštívit.“
Jágr při prvním sklouznutí v Saitama Areně seznal, že něco není v pořádku: „Tak špatný led jsem nezažil. Připadalo mi komické, že máme ukázat lidem v Japonsku, jak se válí v NHL, a pomoci hokeji v zemi, kde nemá tradici. Ale nebyli jsme si schopní ani přihrát, jak bylo kluziště měkké a hrbolaté. Nakonec museli z Los Angeles přivézt hliníkové desky a zvláštní mrazicí zařízení, aby se vůbec dalo hrát.“
Část Jágrovy krajanské kumpanie, jíž se obklopil i v New York Rangers, nastoupila před dvanácti lety v exhibiční partii proti Floridě v karibském Portoriku, v níž skóroval Petr Průcha.
Samotné číslo 68 se mělo stát nejlákavější atrakcí zahajovacích ligových zápasů Rangers - Tampa v říjnu 2008 v Praze. Jenže báječný scénář pokazil samotný mistr šokujícím rozhodnutím opustit NHL a upsat se omskému Avangardu. Atmosféra v hale byla bez něj poněkud vlažná, přesto se hokejová slavnost vydařila a dva roky poté se s podobným úspěchem opakovala.
David Pastrňák z Bostonu v přípravném duelu s Chicagem.
V příštích sezonách by se v domácím prostředí mohli ukázat Jágrovi nástupci Jakub Voráček či David Pastrňák. Ten mimochodem s Boston Bruins letos podnikl exotický výlet do Pekingu a Šen-čenu. Zapózoval na Velké čínské zdi.
Až tak daleko jej zavála rozpínavost ligy, která měla pouhých osm účastníků, když se onehdy poprvé snažila předvést v Praze.
