Velká smůla. Loni stihl v play off kvůli zranění jenom dva zápasy, letos žádný. „Play off je největší zábava, proto NHL hrajeme. Po těžké základní části se těšíte na vrchol, ale nemůžete hrát, to zamrzí. Moc úspěšnou sezonu jsem neměl,“ začal Sedlák rozhovor.
Wilson napadá, udělá prostor pro Kuzněcova, ten nahrává a Ovečkin skóruje, říká Sedlák |
Nemluvil smutně, spíš smířeně. 25letý útočník si uvědomuje, že zranění člověk těžko ovlivní, musí se s nimi vyrovnat a dál pracovat na zlepšení.
Horší to je, když ztratíte důvěru trenéra. Přísný trenér John Tortorella vyžaduje sebevědomí, rozhodnost. „Přitom první rok by mě nechal hrát, i kdybych dal vlastňáka, neřekl by ani slovo,“ říká s nadsázkou Sedlák.
Tvrdá střela spoluhráče Jonese a otřes mozkuBuly. Centr vyhrává puk a posílá na obránce. Český útočník už tuší, že přijde střela, ale dostává krosček od soupeře do hrudníku. Padá na zem. „Přesně jsem věděl, že Seth Jones bude střílet, tak jsem se snažil přikrčit, trefilo mě to přímo na hranu helmy, ta praskla a roztrhla mi kousek kůže. Naštěstí se mi žádná kost nezlomila, měl jsem otřes mozku,“ vzpomíná Sedlák na zranění. |
Co tedy cítíte, zklamání?
Spíš jo, sezonu jsem začal dobře, ale zranil jsem se a vrátil se moc brzo. Kotník jsem nedoléčil, všude jsem byl později, pořád padal. Ztratil jsem důvěru trenéra a svoji sebedůvěru taky. Bál jsem se hrát, snažil jsem se neudělat chybu.
Jak se lišila letošní sezona od té minulé?
Hrál jsem se Samem Gagnerem a Scottem Hartnellem sice na papíře ve čtvrté lajně, ale hráli jsme dost minut, někdy stejně jako druhá lajna. Na konci jsme plnili důležitou roli. Teď jsem k sobě dostal nováčky, ti se taky báli hrát, něco vymyslet. Až to sklouzlo k pěti minutám za zápas.
Co jste dělal ve zbytku zápasu?
Koukal po tribunách... Je to těžké, párkrát jsem měl ve třetí třetině jedno střídání, to člověka pak moc nebaví. Doufal jsem, že se dostaneme do nějakých kolejí jako loni, ale přišel Mark Letestu a sebral mi místo. Když jsem se dostal zpátky do sestavy místo Dubinského, přišlo po dvou zápasech zranění. Přitom jsem oba odehrál dobře, trenér mě po nich chválil, že jsem hrál dobře, že zůstanu a půjdu na play off.
Jak taková pochvala od Tortorelly vypadá?
On ji řekl přes média, novináři se ptali, proč Dubinsky nehraje, takže mi ji neřekl do očí. Ale kouč Torts je spravedlivý, dá vám najevo, na čem jste, řekne vám, co si o vás myslí. V určitých situacích to je těžší, letos po mně chtěl, abych udělal další krok, a to se mi nepovedlo.
Jak na Tortorellu. Radil i Václav ProspalV kontaktu spolu byli hlavně loni, nynější kouč českobudějovického Motoru se na zápas Sedláka přišel i podívat. „Prospal i Torts jsou hodně podobní, radil mi, ať si nedělám hlavu ze všeho, co řekne,“ říká Sedlák. „Tortorella je správný a férový, občas po zápase hned řekne, že jsme hráli špatně, později u videa se opraví, že to zas tak špatné nebylo... A naopak,“ poodkrývá Sedlák |
Proč se to nepovedlo?
Zraněním to asi nebylo. Ze začátku jsem hrál s Pierre-Lucem Duboisem a Sonnym Milanem, šlo nám to. Pak přišli nováčci, točilo se to. Je rozdíl hrát s technickým Milanem, i když třeba do obrany tomu moc nedává. Asi jsem se snažil přizpůsobit mladším, což byla chyba. Měl jsem hrát svůj hokej. Jenže když někdo z nás udělal chybu, seděli jsme.
Takže na vás nováčci v uvozovkách zbyli?
Asi jo. Přitom mně Tortorella osobně věřil, říkal mi, že ví, jak jsem hrál, dával mi minuty. Ale nebylo to ono, zalekl jsem se. Jak jsem už říkal, bál jsem se hrát, tvořit.
Panarin je nejlepší„Nejlepší hráč, s kterým jsem kdy hrál. Je menší než já, hubenější. Jestli má 85 kilogramů, tak je to hodně, ale neprohraje jediný souboj o puk. V tom je snad nejsilnější. Už to vypadá, že ho ztratí, ale vždycky ho vybojuje. Nepotřebuje nikoho jiného. Měl jsem s ním pár střídání a snad pokaždé jsem měl šanci na gól,“ chválí Artěmije Panarina český útočník. |
Nemohl trenér naopak ocenit snahu, že chcete ukázat víc?
Je to možné, po sezoně jsem o tom přemýšlel, taky jsem k tomu došel. Ale v rozehrané sezoně o tom přemýšlím jinak, měl jsem pocity strachu, byl jsem zakřiknutý.
Čím jste nakonec ztratil i jeho respekt, jak jste to sám popisoval během sezony?
Asi tím, jak jsem byl bojácný. On má rád hráče s charakterem. Je jedno, jestli dáte 30 gólů, nebo bráníte, ale musíte hrát svoji hru. Tam jsem se ztratil a svoje nehrál.
Teď ale máte výhodu, víte, s čím do příští sezony jít.
Už na konci jsem si řekl, že nemám co ztratit. Začínám od začátku. Jak jsem se uvolnil, výkony šly vždy nahoru, půjdu do toho se stejnou filozofií.
Stojí NHL za pět minut na zápas?
To jsem si taky říkal, ale já jsem nehrál hodně ani v AHL. Až na konci se mi povedlo dostat do lepší lajny, začal jsem bodovat a vyšlo mi play off. Asi jen díky tomu jsem se dostal do NHL. Na farmu do AHL bych už nechtěl. I když je pět minut špatných, pořád byl průměr vyšší. Vím, že pro mě je nějaká hranice, nikdy nebudu v prvních dvou lajnách, ale do té třetí bych se chtěl posunout.
Máte před sebou poslední rok smlouvy, jak s ním naložit?
Horší to být nemůže, už jenom lepší. Můžu hrát v klidu, půjdu do ní uvolněný (úsměv).
