Co se stalo?
Všechno vychází zaprvé z týmové strategie. Loni jsme měli čtyři vyrovnané lajny a všichni hráli deset dvanáct minut za zápas. Letos máme v kádru pár nováčků, takže už jsou v jednotlivých pětkách rozdíly. Navíc jsem měl špatné období po zranění a ztratil trenérův respekt.
Zranění vás zastavilo na měsíc?
Ano, měl jsem vyvrknutý kotník.
Je hodně těžké vracet se na původní úroveň?
Ještě to načasování nebylo ideální. Stihnul jsem na začátku osm zápasů, pak jsem se na měsíc zranil. Během té doby se všichni kluci za těch dvacet zápasů dostali do úplně jiné fyzičky než po létě. Tím pádem mi trochu ujel vlak a když jsem se vrátil, tak mi trvalo patnáct zápasů, než jsem se do toho zase dostal a hrál svůj hokej. Lepší to bylo až okolo Vánoc. Přesto je hrozně těžké získat zpátky respekt od trenérů, abych hrál víc.
Navíc nehrajete každý zápas. A když hrajete, tak je to maximálně devět minut.
Je to tak. Bývám zdravý náhradník, což mě mnohdy překvapí, protože nehraju špatně. Je samozřejmě těžké na ledě za šest, sedm minut něco vytvořit. Zároveň je hrozně jednoduché něco pokazit. Což se mi stalo zrovna nedávno v Torontu. Stačí jedna chyba a pak skoro nehraju. Základ je hrát bez chyb.
Všichni o vás říkají, že máte skvělý přístup a neustále úsměv na tváři. Je teď těžší udržovat si dobrou náladu?
Je to těžší. Loni jsem tu byl nováček, všechno mi vycházelo jak po másle. Tahle sezona je úplně jiná. Každý zápas můžu hrát úplně perfektně, ale udělám jednu chybu a je z toho gól. Každá chyba je hrozně vidět, to mě dost sráží. Je těžké zachovat si úsměv, když se nevejdu do sestavy. Takový je ale hokej. Musím být rád, že hraju v NHL, v nejlepší lize světa, a užívat si každý den.
Nebylo by lepší rozehrát se na farmě?
Ne, vždycky je lepší hrát míň v NHL než víc v AHL. Nad tímhle vůbec nepřemýšlím. I kdyby nastala ta situace a byl bych poslaný na farmu, tak bych hodně přemýšlel o návratu do Evropy. V AHL jsem strávil tři roky a bylo to hodně těžké období. Všechno to cestování... Život v NHL je úplně něco jiného, větší pohodlí. I když tlak na hráče je neporovnatelný, tak bych neměnil.
Jak přesvědčit trenéra kromě maximálního nasazení v trénincích?
Nic jiného se dělat nedá. Musíte každý trénink makat naplno, přijít pokaždé do arény s úsměvem na tváři a užívat si hokej. V zápasech nedělat žádné chyby a hrát svůj hokej.
Je ještě něco, co byste měl podle trenérů vylepšit?
Ne. Oni mi toho popravdě moc neříkají. Všichni hráči ví, když udělají chybu. Trenér vám dá na střídačce nebo pak na videu najevo, co bylo špatně a vysvětlí, co a jak jste měl dělat. Jinak mi nic moc neříkají. Vím, že jsem udělal chybu a musím hrát tak, abych to týmu vrátil zpátky.
Columbusu se loni dařilo, panuje z jeho výsledků o to větší zklamání?
Jo, měli jsme větší očekávání. Loni nebyl žádný tlak. Měli jsme za cíl získat si respekt celé ligy, protože předchozí sezony nebyly úplně optimální. Snažili jsme se hrát co nejlíp každý zápas a nakonec to vyústilo v to, že jsme byli výborný tým.
A letos očekávání nenaplňujete.
Čekali jsme, že budeme v tabulce výš. Chtěli jsme se prát o první místa v naší divizi, ale nevím, čím to je. Měli jsme také zranění. Naše hra není optimální. Najednou se strachujeme, jestli vůbec postoupíme do play-off. Náš problém je, že nemůžeme dávat góly, byť máme 60 střel za zápas. Proto prohráváme.
