Sám si vybaví jaro 2005, kdy si s hokejovými kumpány obarvil vlasy do pardubických červeno-žlutých barev. „To jsem byl ještě mladík, mohl jsem chodit po městě s obarvenou hlavou. Měl jsem taky víc vlasů a slušelo mi to,“ rozesměje se Rolinek při vzpomínce na 13 roků staré zlaté tažení. „Ale když se kluci rozhodnou a prospěje to týmu, udělám cokoliv.“
Vsaďte se, že i dnes 38letý útočník v úvodním čtvrtfinále v Třinci nevypustí jediný souboj, bez přemýšlení se vrhne do dělovky od modré. Bude křičet, hecovat, emoce poletí ven. „Když jsme v roce 2003 prohráli sedmý finálový zápas, říkal jsem si: Jo, škoda. Přijde další šance. Ale nikdy nevíte, kolikrát se ještě do play off dostanete,“ poví vůdce Dynama.
Ta slova jsou výstižná.
Do Pardubic se velký srdcař a jeden ze symbolů medailové éry vrátil před třemi lety. Místo úspěchů si musel Rolinek zvykat na skepsi a boje v extraligovém suterénu. Klub chřadl na ledě i mimo něj. Loni se dokonce Pardubice udržely v nejvyšší soutěži až v posledním kole baráže. „Byl to obrovský nápor na psychiku,“ říká.
Jako by to byl symbolický odraz ode dna. V letošní sezoně Dynamo, jejímž většinovým vlastníkem se zkraje loňského roku stala pardubická radnice, začal nenápadný posun vpřed. Šesté místo po základní části a přímý postup do play off? „Šestka je bonus,“ ví generální manažer Dušan Salfický.
„Tým je z půlky nový a hráči, kteří tady zůstali, zase měli v hlavách obrovský vykřičník: Baráž už nikdy!“ nabízí svůj postřeh Rolinek. „Ze začátku to drhlo, kolikrát jsme se zavírali v kabině, abychom si něco řekli.“
Sedminásobný účastník světových šampionátů nepomáhal jen slovy. S 35 body (13+22) byl druhým nejproduktivnějším hráčem týmu. Když k tomu připočtete Rolinkovu oddanost a zápal, nedivte se, že jeho jméno při skládání olympijské nominace blesklo hlavou i reprezentačnímu kouči Josefu Jandačovi.
Pardubičtí hokejisté po vstřelené brance. Zleva autor gólu Petr Sýkora, Tomáš Rolinek a Nicholas Schaus.
„Měl jsem ho v Berouně na střídavé starty z Pardubic. Byl to takový parchant, neměl dobrou životosprávu, hlavou byl rozházený, ale když jsem ho vypustil na led, nechal tam všechno,“ líčil Jandač.
Podle něj podobný zápal dorůstající generaci reprezentantů chybí. „Nejsem tu od toho, abych hodnotil, kdo je takový nebo makový,“ upozorní Rolinek. „Ale sám se snažím klukům vštěpovat, že když se nedaří, ať to odbojují. I to byl můj cíl, když jsem přišel do Pardubic.“
Sám poznal, že tahle vlastnost se dá naučit. „Když jsem chodil po hostováních, viděl jsem, že podobně technických hráčů jako já, je moc. Věděl jsem, že pokud něco nezměním, extraligu hrát nemusím. Trošku jsem změnil styl a mojí kariéře to pomohlo.“
Veteránovi se postupně daří nakazit přístupem mladší kolegy. „Třeba obrovsky letos vyrostl Patrik Poulíček. Nedává góly a nahrávky, ale pro tým by se rozkrájel,“ chválí o 14let mladšího spoluhráče.
Téhle armádě nenápadných bojovníků Rolinek velí. Armádě, která se pokusí přemoct favorizovaný Třinec.
