O vulgaritách, urážkách nebo hanlivých nápisech. Chování hokejových příznivců od startu ročníku pokutuje šéf soutěže Josef Řezníček. „Kultivace“ prostředí na stadionech se však nedaří, fandové se bouří, napříč kluby se spojují. Anebo provokují – jako ti brněnští v pátek ve šlágru proti Spartě.
„Sprostotu a emoce ze sportu nelze vymýtit,“ tvrdí Sekot. „Lze je pouze regulovat. Ale regulace mohou být kontraproduktivní,“ dodává profesor Masarykovy univerzity v Brně.
Jsou sankce vhodný způsob, jak omezit nadávky?
Pro kluby to může být dobře míněná forma, jak vulgaritu snížit. Jenže je problém, že pokuty jsou hrazeny z jiných zdrojů, než jsou nositelé příčiny. Efektivita nebude úměrná očekáváním a případným nákladům. Celkově na hokej – i když v menší míře než na fotbal – chodí lidé, kteří se tam chtějí odreagovat. Očekávají, že se tam mohou projevit tak, jak by se v běžném životě neprojevili, včetně vulgárního chování. A pokud by byli veřejně donuceni chovat se jako v opeře, přestanou na zápasy chodit. Měly by však existovat určité nepřekročitelné meze.
Jaké?
Týká se to urážek rasových, národnostních nebo náboženských, které pochopitelně se sportem nemají nic společného. Pokud nadávky vyplynou z nějaké skutečnosti hry – křičí se na rozhodčího, který něco špatně udělal, na hráče, který hraje blbě, nebo na brankáře, který den před zápasem vypil pět piv – souvisí s očekáváním a do sportu to patří.
Fandové Komety v pátek proti Spartě, aniž by se na ledě stalo cokoliv kontroverzního, hned od úvodu skandovali „Smrt Spartě“ nebo „Pražské kur..“. Je tohle za hranou?
To je specifické ve všech zemích. Hlavní město je obviňováno provinciemi z toho, že si nárokuje nějaké výhody a má je. A Brno je toho důkazem. Existuje jakýsi komplex méněcennosti, někdy to může být oprávněný postoj. Tohle ale byl evidentně organizovaný úmysl, je to vážná věc a měla by se nějakým způsobem řešit. Víme však, že věci v Česku se preventivně neřeší, ale hasí se až požáry.
Jak byste postupoval vy?
Obracel bych se na země, kde už s tím mají zkušenosti a výsledky jsou vidět. Nejhorší chuligánství vzniklo v Británii a dalších zemích, kde fotbal něco znamená. Dnes vidíme, že je to pod křehkou kontrolou, dělají se technická preventivní opatření, která podobné lidi vyřadí ze hry. Tím dostanou na stranu fandy, kteří chtějí opravdu fandit a nechtějí mít tyto lidi na stadionech a stydí se za ně. Pokud situace není v jádru řešena, nestane se, že na sport budou chodit jen sportovní diváci a ne životem nebo profesí frustrovaní jedinci, kteří svůj neúspěch delegují na někoho jiného. Jedny vyloučíme a druhé přitáhneme.
Dobře. Chuligáni ale ničili vybavení, prali se. Nadávky jsou stále něco jiného, ne?
Ano, je to těžko uchopitelné, ale lehce technicky identifikovatelné. Ti, které obdivujeme, nejsou vždy slušní a nemusíme se bavit o oblasti politiky. Přibývá případů, kdy se zdá, že se nevyplácí být slušný, naopak mám pocit, že je velmi efektivní být neslušný. Sport je však svět sám o sobě a cítím jistá ohrožení. V této fázi bych to řešil exemplárně. Když někdo (vulgárně) označuje Pražáky, je to obdobné, jako kdyby řval: „Ty negře!“ Je to urážka, snažil bych se najít takové metody, abych dotyčné lidi odhalil, vyloučil je, a tím pádem oslabil křiklouny.
