Na začátku léta se v televizi díval na 5O let starý zápas z mistrovství světa, ve kterém Československo hrálo proti Sovětskému svazu. Usmíval se i kroutil hlavou. Na obrazovce se děda pral se statným bekem Ragulinem, co chvíli na někoho z Rusů pokřikoval. Ten hodný a milující děda.
„Slyšel jsem spoustu historek, jaký to byl hráč, jenže já ho znal jako milujícího dědu, tak jsem si to nepřipouštěl. A najednou jsem viděl ten záznam a koukám, že docela dost mluvil,“ usmívá se David Musil.
Tím dědou myslí bouřliváka Jaroslava Holíka, a jelikož i podoba ve tváři vyzradí, že jeho otcem je mistr světa František Musil, je teď 24letý obránce pokračovatelem hokejové dynastie. Čtyři roky marně čekal na pořádnou šanci v NHL, a tak se o restart pokusí v extraligovém Třinci.
„Líbí se mi, že je to klub s velkými ambicemi. Když jsem vyrůstal v Kanadě, tak i když jsem byl v týmu, který neměl takovou sílu, každý v něm chtěl vítězit. Mám to v sobě i já a v Třinci se výhry očekávají.“
Mohl být vlastně David Musil něčím jiným než hokejistou?
Možnosti asi byly. Jako kluk jsem ale koukal na taťku, jak hraje. Chodil jsem za ním do kabiny, chtěl být s ním. A hlavně - taky jsem chtěl hrát. Hokej mě bavil, šel mi, a tak jsem u něj zůstal. Jako táta, jako děda.
A co tenis jako máma?
Hrál jsem ho v létě. Ale tenisu se musíte věnovat mnohem víc než hokeji. Je náročný fyzicky, psychicky. Teď si s mamkou (Andrea Holíková, juniorská vítězka Wimbledonu) jdeme jednou za čas zahrát. Kdo vítězí? Vždycky ona. Pořád to má v ruce. Ví, kam to dává, a dokáže mě uběhat. Asi ji nikdy neporazím.
Jako kluk jste asi nevnímal, že jste výjimečná sportovní rodina.
Taťka prostě hrál hokej a bylo. Ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, čím vším si musel projít, a co on i mamka dokázali. Sám jsem poznal, jak obdivuhodné je se jen do NHL protlačit, ale být schopný tam hrát tak dlouho? (Musil odehrál v NHL 797 utkání, jeho syn David čtyři.) Musel ukázat kuráž. Klobouk dolů.
Byl pro vás šok, když jste se z Kanady přestěhovali do Česka?
Ne. Bylo mi sedm a nedíval jsem se na to, jestli jsem tam, nebo tady. Jihlava je menší město, takže jsem všude mohl chodit pěšky a nemusel být tolik vázaný na rodiče. A taky tu byli babička a děda. Byli nadšení, že jsme se vrátili. Vím, že nás neskutečně milují. Děda strašně rád chodil na mé a bráchovy zápasy. Prožíval to. Bylo poznat, jak je šťastný, když nás může podpořit.
Slavní hokejoví dědovéObránce David Musil teď nebude v extralize jediným vnukem, jehož dědeček zažil slavné období jihlavské Dukly. V Mladé Boleslavi čekají první extraligové starty na Ondřeje Najmana, což je vnuk úspěšného reprezentačního trenéra Josefa Augusty. Strýc Patrik Augusta 19letého útočníka v Boleslavi vede. Své čtyři extraligové starty v předminulé sezoně rozšíří v Chomutově i 21letý obránce Šimon Szathmáry, jehož dědečkem je bývalý ofenzivní bek Jan Suchý. A že se sportovní geny dědí, dokazuje třeba i úspěšná snowboardistka Ester Ledecká. Jejím dědečkem je pro změnu Jan Klapáč, další z „neporazitelné“ jihlavské party. |
Radil vám?
Radil. Táta i děda.
Nebylo to někdy nepříjemné?
Bylo. Ale nebýt jich, nikdy nejsem tam, kde jsem. Hodně mi pomohli, aby se ze mě stal hráč, jaký jsem. Někdy je nepříjemné slyšet kritiku, ale pak si uvědomíte, že je nutné si občas vyslechnout i to, co vám ostatní neříkají. A oni mi to řekli.
Až jste mu jednou zavolal: Dědo, dneska budu hrát NHL.
Když mě povolali, byl to první člověk, komu jsem to řekl. Byl šťastný. On vždy snil, že nás s bráchou jednou uvidí v NHL. Jsem rád, že se dožil toho, když jsem si tam zahrál.
To v reprezentaci už vás neviděl (Holík zemřel v roce 2015). Jak moc to mrzí?
Popravdě - až tolik mě nemrzí, jestli mě tam viděl, nebo ne. Mrzí mě, že nevidí, jaké osobnosti z nás vyrostly. Jací jsme teď uvnitř. To pro něj bylo mnohem důležitější než hokej. To je hra, ve které chcete být nejlepší, ale je to pořád jen a jen hra. Život je ta skutečnost.
Na to hodně dbal, že?
U strejdy i mamky si dával za cíl, aby se dostali ve sportu co nejvýš. Ale zároveň bylo pro něj strašně důležité, aby byli šťastní jako lidi. Čím byl starší, tím víc si uvědomoval věci, které by při výchově udělal jinak. Ano, byly chvíle, kdy se z něj i doma stal ten nezkrotný bouřlivák, ale pro mě to byl v první řadě hodný milující děda. Lidi ho možná zažili navenek, ale moc z nich ho nepoznalo takového, jaký byl okolo rodiny.
František Musil (vlevo) a Jaroslav Holík
Co historka, jak přivedl děti ráno před továrnu, aby věděly, jaký normální život je může čekat?
Slyšel jsem toho plno a hodně z těch historek, které se nejen po Jihlavě vyprávějí, pravda jsou.
O emigraci rodičů jste slyšel?
Poprvé pořádně, když jsme byli před šesti lety na draftu a viděli se tam s manažerem Minnesoty, který taťku „vykoupil“. Zíral jsem a nedokázal si to představit. Já se narodil ve svobodném Česku, ale slyšel jsem plno historek od babičky a dědy, jaké to tu bývalo. Pro mě je nepředstavitelné i slyšet, že nebyly telefony, počítače, zároveň to svým způsobem muselo být krásné.
Říkáte, narodil jsem se v Česku...
... ale bylo to v Kanadě. Mám ke Kanadě vztah, ale jsem Čech! Celá naše dynastie je z Česka. Jestli mě Kanada ovlivnila? Těžko říct, protože mě vychovali naši.
David Musil vyváží kotouč v utkání s Německem v rámci turnaje Euro Hockey Challenge.
Ze strýce Bobbyho se ale stal Američan. Jaký je?
Je to velmi inspirativní člověk. Párkrát jsem se za ním zastavil na jeho farmě ve Wyomingu, a když jsem ho poznal víc osobně, vnímal jsem, že je to velká osobnost i mimo hokej. Strejda je tak vzdělaný, že se s ním dá mluvit o všem. Stačí být okolo něj a hodně se toho naučíte. Taky si vybavím, že na jeho zápasy jsme občas s dědou koukali po nocích. To bylo živelné, jak to děda prožíval - někdy až vtipné a já poprvé pochopil ty historky o bouřlivákovi.
Seriál MF DNES a iDNES.cz před startem extraligyDosud vyšlo |
Řekl jste, že angažmá v Třinci považujete za restart kariéry.
Ano. Byl jsem čtyři roky na farmě, teď chci změnit styl hokeje. Chci se vyvíjet jako hráč, a tak je pro mě nejdůležitější, abych hrál a zlepšoval se ve svých schopnostech. Když si to herně zasloužím, tak se mohu dívat dál. Třeba na reprezentaci.
NHL je už uzavřená šance?
Uvidíme, co se bude dít. Není to tak, že bych to úplně uzavřel, protože NHL je stále pro každého hráče ta nejlepší hokejová liga. Ale teď jsem tady a chci něco vyhrát.
