„V Brně jsem stihl vše podstatné. Viděl jsem rodiče, s kamarády jsem zase zašel na pivo,“ řekl mistr světa z roku 2010 těsně před odletem.
Nebude vám na severu chybět domácí prostředí?
Mám to v Brně rád, ale ve Finsku jsem spokojený. Kdykoliv se tam vracím, vím, že jedu do prostředí, kde je mi dobře. Je fajn být v létě doma a potkat se s rodiči a kamarády. Ale když mám odjet, sbalím si kabelu a jedu. Nic se pro mě nemění.
Jaký je vlastně ve Finsku život?
Charakterizují ho tři slova: pohoda, respekt a důvěra. Lidé jsou zvyklí se podle toho chovat. Ve Finsku hraju čtyři roky a za tu dobu jsem nezažil jedinou stresovou situaci. Všechno se řeší v klidu. I když se nedaří.
„Švancarovu exhibici už nic nepřekoná. Ani kdyby na Zbrojovku přijel Real Madrid.“ |
U nás se v takovém případě vyvíjí na hráče tlak…
Severské země jsou v tomhle specifické. Tamní lidé vědí, že život každého člověka se pohybuje v sinusoidě. Jednou se daří víc, jindy míň. Když přijde období, kdy se vám nedaří, pochopí to. Nehrozí, že by začali panikařit, protože vědí, že přijdou zase lepší časy. Platí to jak v hokeji, tak v osobním životě.
Co když prohrajete tři zápasy v řadě?
Tak je porada a mítink navíc, ale pořád je to v pozitivním duchu: Teď bude dobrý trénink, který nás dostane do dobrého výkonu, a čtvrtý zápas už vyhrajeme. Když se to podaří, je to zpátky na té vlně. Dřív jsem byl zvyklý, že po třech porážkách v řadě bude v kabině humbuk. Finové si ale jedou to svoje pianko.
Je to jinou mentalitou?
Přesně tak. Oni hokej berou tak, že je to jenom „blbej“ sport a není to alfa a omega veškerého bytí. Na druhou stranu fanoušci jsou tím pádem trošku chladnější. Když se prohraje, jdou domů k televizi. Když se vyhraje, jdou tam stejně tak. Občas mi chybí větší divácká euforie.
Zvykla si ve Finsku i vaše rodina?
Trávím tam devět měsíců z dvanácti, rodina přibližně pět. Je to ovlivněné dcerou, která bude mít dvanáct. Mění školy, ale zvládá to líp, než jsem čekal. Jsem za to rád.
Jak snášíte letní bílé noci a zimní pološero?
Teď ve Finsku zapadá slunce po jedenácté hodině a ve tři ráno je zase nahoře. Mezitím je taková šedá tma. To má na organismus pozitivní vliv. Na druhou stranu v zimě vychází slunce v devět, zapadá už ve tři odpoledne a mezi tím je skutečně pološero. Třeba období listopadu je fakt nepříjemné. Pamatuji si, jak jsem v tomhle termínu jezdil s reprezentací do Finska na turnaj Karjala. Říkal jsem si, že bych tam kvůli počasí nikdy nemohl hrát. Ale to je jen ten blbý listopad. Jakmile napadne sníh a vytvoří se kontrast bílé a černé, působí všechno zase jinak. Zimy jsou tam krásné, asi jako ve filmu Krakonoš a lyžníci.
Co vy a finská sauna?
Jestliže má u nás každý dům a byt balkon, ve Finsku mají zase všichni u baráku saunu. Je to součást jejich kultury. Kluci z týmu tráví v sauně spoustu času. Kolikrát i schůzky v byznysu jsou spojené se saunou. Já si taky zvykl.
Fanoušci Komety Brno věří, že se Petr Hubáček do klubu brzy vrátí.
Jak se ve Finsku projevuje částečná prohibice?
Fin si ve středu k večeři pivo nedá. Ale v sobotu je změna, to jde celé Finsko pít. Navíc oni nemají záklopku, že by se šli pobavit, dát si dvě tři piva a pak domů. Oni pijí do mrtva. Ale je to fajn, já tam ty soboty mám rád.
Už jste se za ty roky naučil tamní řeč?
Původně jsem to plánoval. Ale finština je strašně těžký jazyk na samovýuku. Z televize přes titulky je to obtížné. Super je, že většina hráčů umí anglicky. Jsou zvyklí na cizince, v každém mančaftu je jich kolem pěti. Domácí se spolu baví finsky, ale když přijdete do kabiny, automaticky přepnou. I díky tomu jsem se ve Finsku cítil od prvního dne dobře. U nás moc na cizince zvyklí nejsme. Když máte v mužstvu dva Kanaďany, komunikace částečně vázne, není to ono a ten kluk se nikdy necítí stoprocentně dobře.
Probíhají nějaké „hecovačky“ s protihráči u mantinelu?
Přijde mi, že respekt mezi hráči ve Finsku je větší než u nás. Stejně jako ve vztahu hráčů k rozhodčímu. U nás jede kapitán za sudím desetkrát za zápas. Bojuje za svůj klub, je to tak nastavené. Pokud to dělat nebude, je to blbé. Do toho rozhodčí několikrát přijede ke střídačce, aby mluvil s trenérem, a huláká na něho osm hráčů. Kdežto ve Finsku jede kapitán za rozhodčím jednou za tři zápasy. Když sudí přijede ke střídačce a mluví s trenérem, ze všech hráčů v podstatě nikdo neřekne ani slovo. Pak je i vzájemná důvěra a respekt někde jinde. Nemáte pocit, že vám rozhodčí škodí.
Musel jste finské lize nějak přizpůsobit svoji hru?
Jyväskylä má svůj projev a styl hry postavený na typech hráčů, jako jsem já, Petr Koukal nebo třeba Jirka Novotný. Žádné špičkové hvězdy nebo techničtí frajeři. Všechno jsou to pracanti, dobří bruslaři a poctiví kluci, kteří nekoukají nalevo napravo a makají. Takže měnit jsem nemusel nic. Samozřejmě požadavky na různé situace jsou odlišné. Chvilku mi trvalo, než jsem se s tím srovnal.
Příklad?
Velké množství situací, které my řešíme pozičně a staticky, řeší Finové bruslením. Kolikrát byl nahozený puk a já byl zvyklý počkat si a nikam se nehnat. Trenér mi řekl, abych na nic nečekal a šel tam. Je jedno, že propadnu, ale dostanu obránce pod tlak a spoluhráč začne taky napadat. Finové mají hokej založený na principu celoplošného napadání a poctivého vracení se. Pořád máte nohy v pohybu a bruslíte.
V týmu jste jediný Čech. Hýčkají si vás?
Hýčkají je silné slovo. Myslím, že mě mají za domácího kluka. Jsem pro ně takový Polofin. Mentalitou, způsobem hry, projevem a tak dál. Bylo mi to i nepřímo řečeno. A mně je tam fakt dobře, už po dvou sezonách jsem měl pocit, jako kdybych tam hrál deset let.
Jaké máte s Jyväskylä plány?
Zkušenosti mi říkají, že nemá cenu plánovat. Mám smlouvu na dva roky a chci ji naplnit. Pak mi bude sedmatřicet. Je to o výkonnosti a o zdraví. Zatím si držím charakteristickou výkonnost a způsob hokeje, jaký jsem měl. Teďka z fleku od kofoly se nabízí dvě možnosti. Buď se po vypršení smlouvy vrátím domů, nebo ve Finsku dohraju kariéru. Člověk samozřejmě musí brát ohled na rodinu a na děti. Naše Adélka teď půjde do šesté třídy a skloubit školy dohromady je čím dál těžší.
Je ve vašich silách zopakovat mistrovský titul z roku 2012?
Možné je vždycky všechno a zopakovat titul by bylo fajn. Letos jsme vypadli v sedmém semifinálovém zápase. Je třeba říct, že Kärpät Oulu byl lepší a postoupil zaslouženě. Do příští sezony by měl náš mančaft zůstat na stejné úrovni, i když se z dvaceti procent obměnil. První šestku bychom měli uhrát a pak je to otevřené. Můžete prohrát v prvním kole play-off a stejně tak můžete dojít do finále.
Petr HubáčekHokejový útočník se narodil 2. září 1979 v Brně. Extraligu hrál za Vítkovice a později i za Kometu. V průběhu sezony 2011/12 odešel do finského Jyväskylä, kde působí dodnes. Na kontě má 6 startů za tým Philadelphia Flyers v NHL a kompletní sbírku medailí z mistrovství světa. Jeho otec Petr hrál za Kometu v 80. letech, bratr Radek obléká dres Deggendorfu v nižší německé soutěži. |
Kdybyste se jednou vracel do Česka, je pro vás brněnská Kometa volba číslo jedna, nebo byste zvažoval i jiné nabídky?
Hodně krásných chvil jsem zažil ve Vítkovicích, ale v Brně žiju od narození, takže Kometa je pro mě volba číslo jedna. Jenže člověk nikdy neví, co bude. Především musí mít zájem sama Kometa. Nikde není psáno, že mě tu budou vítat. Třeba bude kádr takový, že o mě momentálně zájem mít nebudou. Rozhodně nemám nic jistého.
A co NHL? Mrzí vás hodně, že jste si v nejslavnější lize světa zahrál jenom šest zápasů?
Je to strašně dlouho. Byl jsem mladý kluk, který šel z Česka do Ameriky. Vůbec jsem nevěděl, jak se mám v Philadelphii chovat a co mám dělat. Když mě trenér zdrbal, spíš jsem se stáhl, než abych začal makat ještě víc. Se svojí tehdejší mentalitou jsem si nezasloužil odehrát v NHL víc zápasů. Kdybych byl dnes trenér a měl vést sám sebe ve dvaceti, nakopu se do zadku. Už vím, že jsem udělal spoustu chyb v maličkostech. Na druhou stranu, aby se člověk prosadil ve sportu o level výš, musí mu být nakloněny okolnosti. To já jsem až tak neměl, takže mě to nemrzí. Naopak mi to pozitivně ovlivnilo kariéru do budoucna.
Jak to myslíte?
Člověku to později dojde. NHL mi ukázala, o čem je profesionální sport. Ta zkušenost mě zformovala. Po návratu do Evropy jsem si postupně začal uvědomovat, co všechno mi Amerika dala. I když jsem tam neuspěl a udělal spoustu kopanců, za které bych si mnohdy dal facku, ty dva roky v Americe mi pomohly. Se svým stylem hry, povahou a mentalitou jsem se nakonec dostal do reprezentace. Bez neúspěchu v Americe bych v nároďáku nikdy nebyl.
Petr Hubáček (na prvním snímku vpravo, na dalších vlevo) v reprezentačním dresu
Mimochodem, stále platí, že jste v reprezentaci skončil?
Vždyť mi bude šestatřicet. Já nikdy nedosáhl úrovně hokejisty, jenž by v nároďáku rozhodoval zápasy. Byl jsem typově hráč, který přinesl pohyb, nasazení, obětavost a dobrou práci v oslabení. Nějaké sezony to fungovalo, ale na tyhle pozice se musí brát mladší kluci. Tak to má být a tak je to správné, jak říká Pepa Dvořák v Černých baronech. Letošní mistrovství světa odehrál skvěle Dominik Simon, loňské Martin Zaťovič. Přesně takoví kluci si tuhle pozici zaslouží. Já byl na reprezentačním sraze naposledy v srpnu a listopadu 2013. Ani jeden turnaj jsem neodehrál dobře. Cítil jsem, že přesluhuju.
Vrchol vaší reprezentační kariéry bylo zlaté mistrovství světa v Německu 2010, souhlasíte?
Souhlasím. Byli jsme tým na hraně a najednou se týden života seběhl tak, že z totálního propadáku jsme se zvedli k fantastickému úspěchu. Bude to ve mně nadosmrti. Mám takové příběhy rád. Podívejte se třeba na fotbalistu Jana Klimenta. Byl to kluk z Jihlavy, který ani stabilně nehrál za áčko. Na nedávné mistrovství Evropy jednadvacítek se dostal částečně i díky tomu, že nemohl jet Matěj Vydra z Watfordu. A týden, kdy hrál moc dobře, mu obrátil život vzhůru nohama. Podepsal bundesligovému Stuttgartu na čtyři roky. Fantazie!
Na zmiňovaném šampionátu jste zazářil pod trenérem Vladimírem Růžičkou. Co říkáte jeho korupční aféře?
Nevím, co si o tom mám myslet. Říkám si, že není možné, aby to tak fungovalo. Možná bláhově věřím tomu, že jestli nějaké peníze mezi trenérem a rodiči probíhaly, tak že nebyly přímo do kapsy. Aby si za to koupil třeba auto. Říkám si, že osobnost jako Vláďa Růžička by přece neměla potřebu tohle dělat. Ale informace mám jenom z médií.
Sledujete, jak si vede Kometa Brno?
Hokeje mám za celý rok dost, takže občas potřebuji vypnout. Za loňskou sezonu jsem viděl asi osm zápasů Komety přes internet. Jinak to sleduji tak, jak se to na vzdálenost dvou tisíc kilometrů dá. Znám výsledky a tabulky. U Komety a Vítkovic si čtu i všechny rozhovory hráčů, trenérů a vedení.
Co jste říkal loňskému tažení Komety za bronzem?
Bylo to výborné. Vypadlo se v semifinále s Litvínovem, ale sezona celkově byla moc dobrá. Není třeba hovořit o samotném třetím místě, ale i o tom, že měl klub velmi dobrý herní projev. Je vidět, že mančaft je fakt dobrý a každou sezonou se posouvá výš a výš, nehledě na umístění. Klobouk dolů.
„Fin si ve středu k večeři pivo nedá. Ale v sobotu je změna, to jde celé Finsko pít. Navíc nemají záklopku, pijí do mrtva.“ |
Může nový trenér a bývalý kouč reprezentace Alois Hadamczik dovést Brno k titulu?
V posledních dvou letech byla Kometa druhá a třetí. Před trenérem Vladimírem Kýhosem mám úctu. Teď nastupuje nový trenér, který v mých očích posouvá klub zase o stupínek výš v respektu, vážnosti i v celkovém náhledu. Jestli dotlačí Kometu k titulu, není ani otázka číslo dvě, ale spíš pět. Titul je o momentální formě a o maličkostech. Jsem však přesvědčený, že Kometa angažovala člověka, který posune Kometu nahoru.
Co říkáte myšlence sehrát hokejový zápas pod širým nebem na stadionu za Lužánkami?
Marketingově je to dobrá věc pro hokej na celé jižní Moravě. Zorganizovat a udělat tuhle věc je specifikum, které stojí za povšimnutí a ocenění. Kdyby byly dobře postavené kamery, rád bych se na ten zápas z Finska podíval.
Lužánecký stadion ožil díky aktivitě Petra Švancary, na jehož rozlučce s kariérou jste si rovněž zahrál. Jak se vám vlastně líbila?
Klobouk dolů před Petrem, do čeho se pustil. Určitě neplánoval, že to dojde až tak daleko a až do takového úspěchu. Respekt před lidmi, kteří se do toho zapojili. Všechno si sedlo. Ten samotný den mi připadal, jako kdybych luskl prstem a ocitl se dvacet let dozadu. Exhibice byla vynikající. Hokej hraji profesionálně sedmnáct let, ale tohle byla jedna z nejhezčích sportovních akcí, u které jsem byl. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale zápas Komety nemůže Švanciho akci v žádném případě trumfnout. To, co bylo 27. června za Lužánkami, se už opakovat nebude. Ani kdyby na Zbrojovku přijel Real Madrid.
