Proč jste v Belgii skončil?
V zimě jsem tam šel z Plzně, ale po 1. jarním kole vyhodili trenéra, který si mě koupil. Přitom mě hned postavil na 30 minut, dal jsem gól. Super start, ale protože jsme prohráli 1:4, musel pryč. Nový trenér řekl, že mě nechce, sázel na jiné hráče.
Moc šťastné angažmá to nebylo.
Přišel jsem 5. ledna a 14. ledna to tam pro mě skončilo. Nový kouč mi dal jeden zápas, neodehrál jsem ho špatně, ale pak jsem už jen dvakrát střídal na pět minut. Půlrok o ničem.
I životně?
To ne, život je tam nádherný. S rodinou jsme se měli fajn, naučili jsme se jazyk. Jen ten fotbal. Měl jsem ještě na dva roky smlouvu, chtěl jsem se tam zdržet, nevyšlo to.
Vzpomínají v Lokerenu na střelce Jana Kollera, který tam působil?
Má tam pojmenovanou tribunu, prostor na stadionu pro fanoušky, kde se sejdou po zápase s fotbalisty a dají si spolu pivo. To je tam taková tradice. Po Kollerovi je tam všechno pojmenované, všude fotky.
Fotbalisté pijí pivo s fanoušky?
Ano. Trenér ví, že hráči moc nevypijí, dají jedno dvě piva a konec. I v autobuse si před ním otevřeli pivo. V Belgii se smí řídit do půl promile, takže ani ve fotbale to nějak neřeší. Po jídle jsme si dávali pivo, víno. Trenér hráčům věří. To není jako v Česku, kde se to utrhne a jede se.
V teplickém autobuse si teď troufnete pivo otevřít?
Já už to mám za sebou. Zklidnil jsem se, už dlouho jsem nic neprovedl. Snad to vydrží. (smích)
Lokeren spadl, jak se to bralo?
V Belgii se hlavně řešila korupce, tedy i kdo spadne, postoupí. Lokeren chtěl zůstat v lize, zničehonic se to otočilo a postoupily kluby, co byly namočené do korupční aféry. Blázinec. Teď v létě jsme týden do startu 2. ligy nevěděli, jakou soutěž budeme hrát. Prostě na hlavu.
Měl jste herní vytížení mimo áčko?
V březnu jsme spadli, jako poslední jsme nehráli žádnou baráž. Měli jsme jen přáteláky. Po volnu jsem nastoupil do přípravy, měl jsem dva přípravné zápasy, pak jsem šel do béčka. A ať si něco intenzivně hledám, že mě tam nechtějí. Trénoval jsem s béčkem, běhal jsem dvakrát denně na hodinky. Spal jsem po hotelích, lítal na víkendy domů, ale hrát zápasy mě nepouštěli.
Teplice vás tedy vysvobodily?
Ano. Dohodl jsem se s Lokerenem na ukončení smlouvy. Byl to jejich kauf a ne za malé peníze. Vyhodili je oni, já ne. Absolutně mi nedali šanci. Teplice jsou blízko, hodinku z Rudné u Prahy, jsem doma s rodinou, narodilo se mi dítě. Jsem spokojený.
Je plus, že o vás teplický kouč Stanislav Hejkal stál?
Velká změna! Jsem rád, že se mnou počítá, že mi dá šanci. Česká liga mi chyběla, znám to tady. Dostal jsem smlouvu na dva roky, což je na mě dost, protože nejdéle jsem byl zatím dvě sezony v Brně, jinak pořád pendluju. Ale je mi 31, už bych se chtěl někde usadit.
Čekají se od vás góly, které Teplicím zoufale chybí.
To je jasné, doufám, že to pošlape, že budou nějaké šance a že je proměním. Kde jsem byl, tam jsem góly dával, až na Spartu s Plzní, kde jsem taky moc šancí nedostal. Ale v menších klubech jsem odváděl dobré výkony a střelecky jsem se prosazoval, tak doufám, že to bude platit i tady. Asi nebudu hned pálit tři góly za zápas, ale budu se snažit do toho dostat co nejrychleji.
Kromě gólů se od vás čeká i velká pracovitost, že do všeho půjdete po hlavě.
Jsem silový, mám na tom hru postavenou. Žádné kličky a přešlapovačky. Jsem tvrdší, buldok. Když se maká vpředu, chytí se i ostatní za mnou, bude to bojovnější. Musíme to nějak uválčit, zvednout se. Je to blbá situace, být poslední, ale snad se z toho dostaneme.
Teplice už mají vpředu Jakuba Mareše, budete si rozumět?
Je typ jako já. Trenér chce hrát na dva útočníky, doufám, že to budeme s Kubou vpředu mydlit, soupeřům nic nedáme zadarmo.
