„Je to pro mě o to trpčí, že už v mém případě žádný jiný zápas nebude, žádné další finále, nic,“ hlesl Čech po nezdaru v Baku.
„Chtěl jsem tu trofej s Arsenalem zvednout nad hlavu, byl to můj poslední sportovní sen. Ovšem člověk musí sportovně přiznat, že byl soupeř lepší a zvítězil zaslouženě,“ prohlásil Petr Čech.
O čem ještě mluvil?
O svém výkonu, který k úspěchu nevedl: „Když hrajete finále, chcete vždy podat co nejlepší výkon. Udělal jsem maximum, abychom vyhráli, ale bohužel ani to ve fotbale mnohdy nestačí. Přitom jsme měli prvních pětatřicet minut utkání pod kontrolou, až v závěru poločasu si soupeř vytvořil nějaké šance. A po přestávce přišla ta dvacetiminutovka, která rozhodla.“
O momentu, kdy tušil, že je hotovo: „Za stavu nula tři to s námi nevypadalo dobře, ale dali jsme gól a já věřil, že kdybychom vstřelili ještě jednu kontaktní branku, Chelsea by znervóznila a my bychom pak mohli třeba i přemýšlet o nějakém neuvěřitelném zvratu. Jenže vzápětí jsme Chelsea znovu nechali odskočit na rozdíl tří branek a bylo po všem.“
O bezprostředních pocitech po závěrečném hvizdu: „Obrovské zklamání, které s odstupem času cítím pořád. Je to o to trpčí, že už v mém případě žádný jiný zápas nebude, žádné další finále, nic.“
O tom, co slyšel od spoluhráčů i protihráčů po utkání na hřišti: „V takové chvíli čas na velké proslovy není. Popřejete si hodně štěstí, pogratulujete vítězi a každý jde dál svou cestu. Vítězové jdou slavit, poražení musí najít způsob, jak skousnout bolestivou porážku.“
O nejbližších plánech: „Pojedu na fotbalový turnaj hráčů do deseti let a budu sledovat svého syna. Pak uvidíme, co přinese čas.“
