„Dělá nám to určité jméno, jsme známější,“ říká Fabík, který podporuje fotbalový Zlín šestou sezonu, jak velkou částkou, však prozradit nechce.
ProfilVlastimil Fabík Rodák ze Vsetína, žije ve Zlíně. Studoval SPŠ stavební Zlín. Začínal jako pomocný dělník na stavbě. V roce 1990 začal s podnikáním. Nejdříve měl stavebni firmu, od roku 1996 má developerskou společnost Fastav Development staví na klíč obchodní centra. Spolupracuje s řetězci Kaufland, Tesco, Ahold, Billa, Penny, Albert či Planeo. Do dneška realizoval asi sto projektů. Šstou sezonu je hlavním sponzorem fotbalového FC Fastav Zlín. |
Jak se fotbalový úspěch projevuje v podnikatelské sféře?
Hlavně plácáním po zádech. (úsměv) Ale fotbal jsem nešel dělat kvůli reklamě. Už když jsme si před šesti lety se Zdeňkem Červenkou plácli, tak to bylo o tom, že mě fotbal baví a chci mu pomoct.
Zvýšily se vaší firmě díky působení klubu na evropské scéně tržby a zisky?
Ne. Obchod je obchod a fotbal je fotbal. Neprodáváme produkty jako Hamé nebo Tescoma.
Kolik času vás stojí zlínský fotbal?
Moc ne. Klub stojí na jiných lidech. Občas si zavoláme, informujeme se, chodím na představenstvo. Někdy zajdu na tréninky. Ale to je zábava. Sednu si na lavičku a dívám se.
Oproti roku 2012, kdy jste do klubu vstoupil, je to velký rozdíl, že?
Můj cíl byl postup do první ligy. Předpokládal jsem, že se vrátíme druhý rok, povedlo se to až na třetí pokus a ještě ze třetího místa. Evropská liga byla nad plán díky vítězství v MOL Cupu. Klub šel nahoru, ale nemůžu říct, že to je mým příchodem.
Klub ale tehdy upadal do letargie, jeho majitel Zdeněk Červenka vypadal občas rezignovaně. Neměl jste stejný pocit?
Ne vím, neznali jsme se. Přijel za mnou před šesti lety do Vsetína. Seděli jsme v kanceláři a říkal mi, že je velmi rád, že se někdo ozval. Že je někdo odvážný jít s ním do toho. Rozhodl jsem se spontánně, dohodli jsme se rychle.
Cítíte zadostiučinění, kam to dotáhl?
Fotbal dělám dlouho a beru to jako odměnu za podnikání. Sponzorovat prvoligový tým nemůžete každý den. Máme příjmy z nemovitostí, takže mě to finančně nijak nezatěžuje. Pro mě je to pomoc, zábava, občas starost.
Majitel Červenka se v minulosti netajil tím, že by klub rád prodal. Je reálná možnost, že byste se stal novým vlastníkem?
Tahle řeč už párkrát proběhla, ale ještě se na to necítím. Navíc to Zdeňka začalo zase bavit. Ale jinak je to velká starost. Vím, co to obnáší.
Když klub shání posily, máte k tomu co říct?
Když na to dojde, je to velmi akademická řeč. Dá se říci, že v české lize obecně scházejí kvalitní útočníci, kteří umějí dávat góly. Tohle je ale na jiných lidech v klubu, kteří o tom rozhodují.
Jak prožíváte zápasy?
Bohužel moc. Pokud zápas hráči „odjezdí“ a prohrajeme, tak mě to zas až tolik nebolí. Pokud to ale neudělají, tak mi to vadí.
Občas chodíte do kabiny. Býváte na hráče zlý?
Někdy ano. Hraji fotbal teprve od svých 35 let. Abych hrál v základu Semetína, tak si to musím vydřít a makat. Nepovažuji se za dobrého fotbalistu – v obraně, kde hraji, je to jednodušší. Vadí mi, že někteří hráči nemají přístup, jaký by měli mít.
Když se Zlín před dvěma a půl lety vrátil do první ligy, hrál převážně s odchovanci. Teď jsou v menšině a razantně přibylo cizinců. Může s tím souviset přístup, který zmiňujete?
Tím je to také. Ale není to jenom ve Zlíně. Kdybychom nehráli Evropskou ligu, je odchovanců v sestavě více. Chtěli jsme být silnější, museli jsme nakoupit nějaké zkušené hráče. Je ale také potřeba zařazovat mladé kluky. Jeden dva odchovanci ročně stačí.
Neobrátil se na vás hokejový klub ze Zlína o finanční pomoc?
Určitou formou ano. Nebylo by to sice o penězích, ale takové věci se nesmí přehánět. Už by toho bylo moc. Malinko dávám na hokej ve Vsetíně. Pomáhám také fotbalistům Vsetína, kteří vykopali divizi. Semetín musím financovat, abych hrával. (úsměv)
Stavíte a pak pronajímáte nákupní centra. Proč jste si vybral právě tento segment podnikání?
Začal jsem v 90. letech jako stavař. Nějaký čas jsem působil v Německu a tam jsem právě pochopil, že byznys může vypadat i jinak. Přestal jsem dělat dodavatele a stal jsem se investorem. To je lepší, jste v jiné pozici. Vymýšlíte si projekty sám, velíte si sám, máte více svobody. Nechci stavět kancelářské budovy, což není tak ekonomicky zajímavé. Zisk je důležitý. Svoji práci mám ale pořád rád.
Vašimi zákazníky jsou Kaufland, Tesco, Ahold, Billa, Penny, Albert či Planeo. Takový byznys snad nemůže nikdy skončit, ne?
Když nějaký řetězec skončí, hned přijde nový. Snad budou lidé stále nakupovat.
Oslovujete vy řetězce, nebo ony vás?
Je to tak půl na půl. Obchodní řetězec nám třeba sdělí, v jakém městě chce mít nákupní centrum. My najdeme vhodný pozemek a zajistíme výstavbu. Pak mu předáme klíče od prodejny a podepíšeme nájemní smlouvu.
Jsou ještě pozemky, kde můžou nová obchodní centra vyrůstat?
Pozemky ještě jsou. Teď máme asi 30 tisíc metrů čtverečních obchodních center, do tří let chceme mít 50 tisíc metrů čtverečních. To je pro představu asi osm fotbalových hřišť.
Občas se objevuje kritika, že obchodní centra zabírají ornou půdu, která pak může chybět. Jak to vnímáte?
Neberu to jako problém, jsou to účelová tvrzení.
Jaká je v této branži konkurence?
Urči tá konkurence je jako v každém oboru. Působíme v Čechách a na Slovensku, ale klíčová je pro nás Morava. Tady jsme největší.
Jaká je vaše role ve firmě?
Přemýšlím, jak to uděláme, pak si na poradě rozdělíme úkoly. Máme patnáct zaměstnanců, každý má svoji roli. Všechno si děláme sami.
Proč máte firmu ve Vsetíně, když žijete ve Zlíně?
Začal jsem podnikat, když mi bylo 21 let, a ve Zlíně bylo hodně „žraloků“. Tak jsem šel do Vsetína. Tady se mi začalo dařit. Ve Zlíně by to bylo těžší, neměl jsem zkušenosti ani tak ostré lokty. Ve Vsetíně jsem se navíc narodil.
Vlastníte nějaká obchodní centra ve Zlíně?
Ne. Nabídli mi před lety, abych stavěl centra mezi Zlínem a Otrokovicemi a na Čepkově ve Zlíně, když tam ještě bylo torzo nedostavěného obchodního centra. Odmítl jsem to, protože jsem ještě neměl tolik zkušeností. Ve Vsetíně ale vlastníme několik center.
