Řeč je o ostravské sezoně 2003/04, kdy místní klub doslova pobláznil fotbalem celý region. Na vyprodaných Bazalech panovala bezkonkurenčně nejlepší atmosféra v historii celé Gambrinus ligy a Komňackého mužstvo si v těchto kulisách dojelo pro nečekaný titul.
"Kolikrát se musím při zápase hlídat, abych nepodlehl tomu, že začnu sledovat, co diváci všechno vymýšlejí," přiznával Komňacký. "To, co se tady děje, je nádherné a užívám si to."
ANKETA: Nejlepšího trenéra volte zdeHlasovat můžete do neděle 19. května do 23 hodin |
I po letech musí kouč uznat, že angažmá v Ostravě bylo něco jako nádherný svátek uprostřed moře všedních dnů. Do ankety o nejlepšího kouče ligy Komňackého rozhodně nevyslalo jen toto angažmá, nicméně titul s Baníkem, to byl jeho vrchol.
Do klubu přišel z angažmá ze slovenského Púchova. "Když mě Ostrava oslovila, měl jsem ještě angažmá v Púchově. Ale chtěl jsem se rychle vyvázat ze smlouvy, abych mohl do Baníku. Kvalita týmu a jeho ambice, to bylo obrovské lákadlo. Seznámení s mužstvem proběhlo velmi rychle: šestnáctého června jsem ještě vedl Púchov v zápase v Trnavě, sedmnáctého ráno už Baník na tréninku. Českou ligu jsem samozřejmě i ze Slovenska sledoval, měl jsem o Baníku představu. Zdálo se mi, že má na víc a chtěl jsem se pokusit to z týmu dostat. Ale že bych myslel na titul? To ne."
Jenže na titul musel postupně začít myslet, bylo to neodvratné. Komňacký totiž nechal porážky na dlouhý čas za hranicemi se Slovenskem - jako by na ně uvalil tak drsné clo, že přes hranice nemohlo projít.
Nejlepší trenérSpolečná anketa Ligové fotbalové asociace a portálu iDNES.cz
|
S Baníkem neprohrál dvaadvacet ligových zápasů za sebou, z toho osmnáct bylo v mistrovské sezoně, což se ukázalo jako klíčové. Porážka přišla až v 19. kole v Blšanech, což Komňackého tým přece jen vykolejilo, takže už nebyl tak přesvědčivý, přesto mohl slavit už v 28. kole po výhře 1:0 v Olomouci.
Když při jízdě na fotbalový trůn remizoval Baník na půdě svého největšího konkurenta čili Sparty, vzkázal tehdejší kouč domácích Jiří Kotrba v dobrém Komňackému: "Zahoď už tu kliku!" Byla to nadsázka, protože i Kotrba dobře věděl, že za dominancí Baníku zdaleka nestojí jen štěstí.
"I když musíme přiznat, že válečnické štěstí se nás drží," netajil trenér pozdějšího mistra. "Byly zápasy, které jsme mohli prohrát a neprohráli. Štěstí si ale přivoláváme tím, že jdeme do zápasů odvážně a s nasazením. Za každých okolností pořád bojujeme."
Odvaha, bojovnost, nasazení a... A jaké ještě tenkrát byly ostravské zbraně? Především tým plný osobností a skvělých fotbalistů. "Baník přehrával soupeře hlavně kvalitou. Mára Heinz hrál v mimořádné fazoně, Bolf patřil do základní sestavy reprezentace, Matušovič s Pospěchem zářili, výborný byl tahoun Látal, stabilní brankář Laštůvka," vzpomíná Komňacký.
Celou tuhle partu měl na "povel" právě on. Čili trenér, který se nevyžívá v teatrálních gestech a v drtivé většině případů si drží kontrolu nad emocemi. Sází spíš na erudici a práci než na křik a fráze, v tom v sobě možná nezapře pedagogické vzdělání, neboť než se profesionálně vrhl na fotbal, byl učitelem i ředitelem na různých moravských školách. "Dokonce jsem zpočátku s fotbalem vlastní budoucnost vůbec nespojoval."
Na jedinečnou sezonu v Ostravě bylo v té následující prakticky nemožné navázat, tím spíš, že Baník opustilo několik opor. Komňacký, jemuž tehdy dělal asistenta nynější kouč plzeňského lídra Pavel Vrba, odešel na Slovensko, kde získal double s Ružomberokem, hezky stylově v době, kdy klub slavil sto let existence.
Dlouhé a úspěšné období prožil kouč v Jablonci, s nímž se také dotýkal předních příček. Nyní pracuje u týmu ligového nováčka z Jihlavy a také s ním má vzhledem k ambicím klubu velmi slušné výsledky. Až do loňského Eura působil Komňacký též v roli asistenta u fotbalové reprezentace.
Kdyby měl ale trenér vyslovit klub, kde prožil vlastní fotbalovou nirvánu, nemohl by váhat. "Ostravu tehdy pohltila euforie, někdy až hotové šílenství. Nikdo nemluvil o ničem jiném: pořád jen Baník a Baník. Bylo to nezapomenutelné. Nevěřím, že by se to dnes mohlo opakovat."