V pondělí přesto podepsal smlouvu na tři a půl roku v tureckém klubu Ankaragücü.
"Minulý čtvrtek už jsem byl v posteli a najednou telefon. Můžeš jít do Turecka, ale musíš se rozhodnout okamžitě. No a v sobotu brzy ráno už jsem byl v Ankaře," líčil Rajnoch v pondělí večer v hotelu Crowne Plaza, kde je dočasně ubytovaný.
Smlouvu jste podepsal ještě před lékařskou prohlídkou, což není zrovna obvyklé. Máte pro to vysvětlení?
To nemám. A ani nevím, co by se stalo, kdyby mi něco našli. Ale kdybych nějaké zdravotní problémy měl, určitě bych jim to řekl ještě před prohlídkou.
Jak vůbec lékařská prohlídka probíhala?
Byl jsem v místní nemocnici. Jednalo se asi o šest sedm vyšetření. Krev, moč, rentgen a podobně. Trvalo to celkem dlouho, ale absolvoval jsem to v pohodě.
Dá se tato prohlídka srovnat s vyšetřením před angažmá v Česku?
Spíš bych to srovnal s Německem. Když jsem šel loni do Chotěbuzi, bylo to podobné. Doma jsem nic podobného nezažil. Když jsem přestupoval do Boleslavi, prohlídl mě jen klubový doktor.
Když se přestup rodil tak narychlo, Boleslav hned souhlasila?
S klubovým šéfem Dufkem jsme byli domluvení, že když přijde nabídka dobrá pro mě i pro klub, tak mě pustí. To se stalo, takže to bylo bez potíží.
V Boleslavi jste po letním návratu z Chotěbuze vydržel jen půl roku...
Já jsem mohl jít ven hned v létě. Odmítl jsem nabídku, která vlastně byla hotová. Po návratu z Německa jsem nebyl v dobrém psychickém rozpoložení, chtěl jsem se v naší lize rozehrát a třeba další léto to zkusit zase venku. Je pravda, že jsem ve čtvrtek po dlouhé době mluvil s jedním kamarádem a řekl mu, že zůstávám v Boleslavi. Pak najednou bum a jsem tady.
Na začátku ledna se v souvislosti s vámi mluvilo o ruském Permu. Byly to vážné námluvy?
Ve hře to bylo. Byl jsem na obědě s koučem toho klubu a měl jsem dobrý pocit. Problémem bylo, že dávali hodně hráčů na transfer listinu. Chtěli mě koupit, až někoho z nich prodají. I teď mi manažer říkal, že mají pořád zájem, jenže Turci byli rychlejší.
Je pro vás lepší turecké, nebo ruské angažmá?
Názory se liší, ale já srovnávat nemůžu, protože ani v jedné zemi jsem zatím nehrál.
Pochvalujete si nové klubové tréninkové centrum. V čem se liší od těch, která jste dosud poznal?
Tohle v Ankaragücü má být nejmodernější zařízení svého druhu v Evropě. Můj nový spoluhráč Marek Sapara měl možnost navštívit tréninkové areály Realu Madrid a Manchesteru United. Když si poprvé 
prohlédl to turecké, jen s úžasem prohlásil, že nic podobného nikdy neviděl. Je tu přes dvacet tréninkových ploch, včetně umělek. Pro áčko celá samostatná budova, kde je všechno, na co si fotbalový profesionál vzpomene.
Máte v Ankaragücü tři slovenské spoluhráče. Brankáře Seneckého, který v Ankaře chytá už tři roky, a potom fotbalisty, kteří teď přišli s vámi, reprezentanty Sapasu a Vitteka. což vás nejspíš těší.
Vždycky je lepší, když na to člověk není sám. Můžeme si popovídat v rodné řeči, teda skoro rodné řeči. Záložníka Saparu znám už dlouho, ještě když hrál v Ružomberoku, odkopali jsme proti sobě plno přáteláků. Teď jsem si za dva dny potvrdil, že je to super kluk. A stejné to jistě bude i s gólmanem Seneckým a útočníkem Vittekem.
Už máte nějakou představu o bydlení?
Pomůže nám Štefan Senecký, který se tu už vyzná. Vlastně už měl připravený jeden byt pro Saparu, plus jeden zůstal po Erichovi. Byl jsem se tam podívat, líbilo by se mi to. Všechny ty byty jsou blízko sebe.
Přistěhuje se za vámi přítelkyně?
U nás se nic nemění. Do Chotěbuzi dojížděla, létat za mnou bude i teď. Pravda, sem je doprava problematičtější doprava, ale fungovat to bude. Měli bychom se vidět jednou za čtrnáct dnů. V půlce května je tu konec sezony a když všechno dobře dopadne, budu za necelé čtyři měsíce doma na dovolené.
