Inflaci lidé pociťují především u výdajů, které se seškrtávají hůře. Jde především o potraviny, elektřinu, pohonné hmoty nebo plyn. Velmi pociťují zdražení také v restauracích a kantýnách. Naopak více než polovina respondentů cítí malý nebo žádný vliv inflace na nájemné, veřejnou dopravu či služby.
Výsledky průzkumu Broker Consulting. Zdroj: Broker Consulting
V srpnu tempo růstu inflace zpomalilo, bývalý guvernér České národní banky Miroslav Singer ovšem nadšení klidní. „Cenové tlaky klesnou, jakmile ekonomika padne k recesi, kterou zažijeme. Dokud se nezvednou investice do energií, žádný pokles cen nepřijde,“ upozornil na dlouhodobě nedostatečné investice do energetického sektoru.
O průzkumu:Průzkum realizovala agentura Median pro společnost Broker Consulting na konci letošního srpna. Dotazování probíhalo přes internet na vzorku 1022 respondentů. |
„Pokud se někdo nepřipravoval na energetickou krizi v předstihu, nyní už toho moc nevymyslí. Dobře bude až v březnu, když se oteplí,“ dodal Novák.
S tím ale Singer úplně nesouhlasí. „Nemůžeme slibovat, že stačí vydržet do Velikonoc. Na to jsme narazili už za covidu. Problém se vyřeší tím, že plyn začne zázrakem proudit. Nebo se nové situaci ekonomika přizpůsobí a najde zdroje jinde. To ale potrvá tak dva roky. Problém tedy bude mít buď zázračné řešení, nebo se vyřeší tak, že se ekonomika přizpůsobí,“ upozornil.
Téměř polovina Čechů je bez rezervy
O své úspory má vlivem inflace strach většina respondentů. Přesto ale se svými úsporami zacházejí velmi konzervativně. Nejčastěji české domácnosti využívají spořicí (65 procent) a běžný účet (64 procent). Kromě toho své úspory Češi posílají také do důchodového a stavebního spoření.
Třetině domácností by jejich finanční rezerva nevystačila ani na jeden měsíc. Sedm procent nemá dokonce žádnou rezervu. Domácnost je přitom obvykle označena za finančně zdravou, když má rezervu alespoň na tři měsíce. „To v Česku nesplňuje 55 procent domácností,“ vyčíslil David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.
„Dvacet procent domácností, které dříve ušetřily, jsou dnes už v červených číslech. Musí změnit své návyky, šetřit, jinak se zadluží. Dalších dvacet je na hraně. Patnáct procent domácností s hypotékou má také strach. Mají sice vysoké příjmy, ale i závazky, což je přivádí do finančního stresu,“ upozorňuje Navrátil.
Mýtus rovnostářské společnosti
„Inflace není ze své povahy spravedlivá. Dopadá především na domácnosti s nízkými příjmy, které zároveň mají, pokud vůbec nějaké, tak malé úspory. Tato skupina domácností už musela omezit své výdaje nebo hledat další zdroje příjmů. Ti, kteří úspory teprve plánují, patří spíše k domácnostem s vyššími příjmy,“ vysvětluje Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank.
Úspory, které domácnosti v průběhu koronavirové pandemie vytvořily buď zásluhou odložených výdajů nebo záměrným zvýšením finančních rezerv, nadále zůstávají nad hranicí 220 miliard korun, a to i přes setrvalý růst životních nákladů.
„Většina těchto úspor totiž připadá na domácnosti s vyššími příjmy, které těžily ze zrušení superhrubé mzdy a které se snadněji vyrovnají s pádivou inflací. Nemalá část těchto úspor může představovat trvalou finanční rezervu a podpořit tak další růst dlouhodobých úspor a zájem o investiční produkty,“ uvádí Horská a dodává, že kupní síla úspor logicky prudce klesá.
Pádu do chudoby musíme zabránit. V Česku se z ní dostává těžko, říká ekonom |
Podle průzkumu sociologa Daniela Prokopa je dnes v problémech už každá šestá domácnost. „A to opravdu v problémech závažných. Toto nůžky rozevírá, napětí ve společnosti vidíme už teď. Není možné obětovat makroekonomickou stabilitu sociálnímu smíru. Tohle se ovšem snadno říká, ale najít udržitelný kompromis je těžké,“ říká Horská.
„V Česku panuje mýtus, že je zde rovnostářská společnost. Přitom máme vyšší majetkovou nerovnost než Polsko nebo Maďarsko i než Německo. Už do krize tak vstupujeme s vyšší majetkovou nerovností než okolní země,“ uvedl Navrátil. Podle něj v Česku existují nástroje, jak domácnostem pomoci. Jde například o příspěvek na bydlení či další dávky, o které se lidé stydí žádat, přestože na ně mají nárok.
