Když jsem vám volala, abych si domluvila schůzku, zeptala jste se: „Proč se mnou chcete dělat rozhovor, vždyť já nejsem zajímavá.“ Není to nemístná skromnost?
Myslela jsem to trochu jinak. To není o tom, že bych se podceňovala a domnívala se, že já jako bytost nejsem zajímavá. Každá bytost je zajímavá, to si se zdravým sebevědomím myslím o sobě i o druhých. Ale když jste mi telefonovala, měla jsem pocit, že v tu danou chvíli už jsem všechno řekla. A nemyslím si, že je zajímavé dělat rozhovorů příliš mnoho a probírat stejné věci stále dokola. K tématům, ke kterým jsem v daný moment měla co říct, jsem se vyjádřila, a nemám pocit, že když jednu věc zopakuji v deseti rozhovorech, stane se desetkrát zajímavější. A protože jsme v období, kdy se začínají vysílat nové pořady, ve kterých se objevuju, chtělo po mně samozřejmě rozhovor několik periodik najednou. Jenže já nechci vykrádat samu sebe. Takhle jsme to myslela, protože jsem si v té chvíli nebyla jistá, že mohu říct ještě něco dalšího, něco, co ještě řečeno nebylo. Ale máte pochvalu, tuhle otázku jsem ještě nedostala. (směje se)
Je třeba odlišit popularitu a kvalitu. V posledních letech se bohužel váha na popularitu neustále zvyšuje. A to je něco, co mě skutečně trápí. V naší malé zemi není těžké se stát populárním. Ale člověk by se na tom neměl zastavit.
