NEODOLATELNÝ DETAIL NA PRVNÍ POHLED
Václav: Ten mi padl do oka hned před osmi lety, Eliška má neuvěřitelný pohybový talent. Nemohl jsem z ní spustit oči, když začala tančit.
Eliška: Odjakživa mám ráda Vaškův úsměv a pak tu jeho mezírku mezi zuby, doufám, že ji po něm naše Elsa zdědí.
KDY MI DOŠLO, ŽE JE TO LÁSKA
Václav: Přesto, že jsme se předtím znali asi čtyři roky, spolupracovali spolu a byli kamarádi, po prvním rande mi bylo jasné, o co jde.
Eliška: Byli jsme vždycky dobří přátelé a měli jsme k sobě vždy blízko. Když se pak stalo, že jsme byli každý single, zkusili jsme spolu jít na rande a ono to vyšlo.
PRVNÍ DÁREK
Václav: Vstupenky na koncert Dannyho Elfmana, dělá i filmovou muziku, která mě hodně zajímá.
Eliška: Obrovská kytice nádherně voňavých červených růží. Dodnes mám jejich fotku schovanou.
KDO O NAŠEM VZTAHU VĚDĚL JAKO PRVNÍ A CO NA TO ŘEKL
Václav: Asi to byli kamarádi z divadla, kteří o našich sympatiích věděli už dlouho, takže ani nebyli překvapení a moc nám to přáli.
Eliška: Myslím, že z mé strany to byla moje sestra s maminkou. Obě mi na to řekly: Víš, že jsme to čekaly?
ČÍM MĚ BEZPEČNĚ ROZESMĚJE
Václav: Smějeme se spolu pořád. Eliška má úžasný smysl pro humor a neváhá si ze sebe udělat legraci, což se mi moc líbí.
Eliška: Vždycky, když začne tančit. Jeho styl jsou devadesátky, taneční oldies.
Eliška Grabcová, Václav Noid Bárta a jejich dcera Eliška
V ČEM SE SHODUJEME V POHLEDU NA ŽIVOT
Václav: Máme stejný hluboký vztah k rodině a i k naší práci, duší jsme oba umělci, a tak se díváme i na život.
Eliška: Máme stejně nastavené priority v pohledu na fungování rodiny, výchovu dětí a podporujeme se navzájem v plnění si vlastních snů. Záleží nám na spokojenosti toho druhého, od čehož se pak odvíjí spokojenost celé rodiny.
V ČEM JSME JINÍ
Václav: Vůbec nic mě nenapadá. Snad jedině to, že já jsem Pražák, a Eliška z Moravy. (smích)
Eliška: Já jsem hodně klidná, Vašek je naopak hodně impulzivní.
NEJTĚŽŠÍ SPOLEČNÉ OKAMŽIKY COVIDOVÉ KARANTÉNY
Václav: Musím to zaklepat, ale my se vůbec nehádáme. Jsme parťáci, ve všem si vycházíme vstříc. Žádná krize u nás nehrozí, ani v karanténě, ani mimo ni.
Eliška: Spíš si užíváme fakt, že můžeme spolu být jako rodina pohromadě. Hádky a neshody u nás žádné nejsou.
ČÍM TEĎ NEJVÍCE ŽIJEME
Václav: Eliška začíná fotit, doma k tomu máme všechnu potřebnou techniku. Fotí nejen své kamarádky s dětmi, ale už dělala i fotky pro jednu kapelu, moc ji v tom podporuju. Navíc píše texty a pomáhá mi s náměty na moje videoklipy, jsme skvělý tým.
Eliška: Vzhledem k tomu, že Vašek teď nemůže zpívat, zdokonaluje se ve své další nové profesi kameramana, režiséra a střihače. Doma si vystavěl úžasné audiovizuální studio, kterým teď hodně žije, a já jsem ráda, že i když pracuje, je vlastně doma.
Václav Noid Bárta
KDY JSEM O NÍ/NĚJ MĚL/A NEJVĚTŠÍ STRACH
Václav: Samozřejmě při porodu, naše Eliška přišla na svět císařským řezem, ale vše bylo naštěstí v pořádku.
Eliška: Když jel úplně sám do Alp, kde bylo hodně sněhu. Bála jsem se, aby mi tam někde nezapadl bez pomoci.
ZLOZVYK, KTERÝ TAKTNĚ PŘECHÁZÍM
Václav: Tak to vím zcela přesně. Je to dupání. Vzhledem k tomu, že máme dřevostavbu, je u nás všechno slyšet a občas mě to vyruší, když se potřebuji vyspat. Ale je to spíš tou dřevostavbou než Eliškou, která je jako pírko.
Elišky: Všudepřítomné ponožky, a pak jeho vousy, kterých je plná koupelna a nenápadně se je snaží zamést třeba pod umyvadlo.
JAKOU JEJÍ/JEHO VLASTNOST BYCH CHTĚL/A MÍT
Václav: Klid a nadhled.
Eliška: Cílevědomost a vytrvalost. Pro co se rozhodne, to vždy dotáhne do konce k úžasnému výsledku.
Eliška Grabcová, Václav Noid Bárta a jejich dcera Eliška
BEZ ČEHO ROZHODNĚ NEUSNE
Václav: Bez malé Elišky.
Eliška: Bez vyřešených úkolů, tedy spíš bez hotového plánu, jak věci dotáhne do konce.
NA JAKOU SKLADBU BYCH S NÍ/NÍM CHTĚL/A TANČIT
Václav: Otázka zní, jestli by se mnou vůbec chtěla tančit. Eliška je profík a já v tomhle spíš dřevo, takže bych ji nerad jakkoliv ohrozil. (smích)
Eliška: Je mi úplně jedno na jakou písničku, prostě na cokoliv. Když Vašek tančí, je to totiž svátek. (smích)
VZKAZ MÉ LÁSCE
Václav: Eliško, lásko moje, jsi žena, jakou jsem si vždycky přál, a to, jaké mi dáváš zázemí, je prostě nádhera. Moc ti děkuju a moc si tě vážím.
Eliška: Moc tě miluji a buď stále sám sebou, i se svými sny. To jsi prostě ty.
