Často se v médiích přetřásalo, že nemáte vyřízené dědické řízení. Dokonce jste prý kvůli tomu na mizině a musíte jít rychle do práce. Co je na tom pravdy?
Lidi asi prostě chtějí číst hrůzy a jsou rádi, když je na tom někdo ještě hůř než oni. Ale je to mnohem prozaičtější. Vracím se k Amway. V podstatě jsem ale nikdy nepřestala tuhle práci dělat, jenom jsem se tomu z pochopitelných důvodů nemohla teď pár let věnovat naplno. Ona to ale není ani práce. Je to podnikání. Když ho člověk dělá opravdu aktivně a věnuje tomu hodně času, tak se tam samozřejmě dají vydělat zajímavé peníze. Mám tam spoustu přátel a lidí, na které se mohu spolehnout. Těším se na to.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Jezdil se Stanislav Gross léčit do Německa? A proč začal věřit v Boha? Více se dočtete v týdeníku Téma. |
V obchodním rejstříku máte uvedenou ještě celou řadu dalších činností. Třeba pořádání koncertů a podobně.
Já jsem dřív koncerty pořádala. Starala jsem se tenkrát o Patrika Stoklasu (mladý muzikálový zpěvák a herec, který tragicky zahynul v roce 2004 při autonehodě, pozn. red.). Byl úžasný.
Nebojíte se, že kvůli manželovým peripetiím v politice dost lidí nebude přát dcerám úspěch v jejich dalším profesním životě? Obě jsou talentované, účinkují v muzikálech, televizních seriálech.
No, já doopravdy nevím. Někdy takový pocit mám, jindy zase ne. Občas si člověk něco hnusného přečte, ale na druhou stranu určitě je spousta lidí, kteří ocení jejich talent. Díky Bohu za přátele. Budou to mít asi těžší, vždycky budou pod drobnohledem.
Fotogalerie |
Jak bylo pro vás těžké čelit společně s manželem jeho nemoci?
O téhle nemoci je fakt těžké mluvit (Stanislav Gross podlehl amyotrofické laterální skleróze. Jde o neurodegenerativní onemocnění, které způsobuje odumírání míchy i periferních nervů, pozn. red.). Obdivuji rodiny, které to všechno zvládnou a nechají si jako my nemocného doma. Standa chtěl být do poslední chvíle doma, přál si to. I my jsme chtěli, aby byl s námi.
Asi rok před jeho smrtí, když už to na něm bylo viditelné, jsem se za ním zastavil s žádostí o rozhovor. Zdvořile odmítl, ale dodnes vzpomínám, jak mi podal ruku a už tu pravačku nedokázal stisknout.
Ta nemoc je hrozná v tom, že mozek vám funguje na sto procent, ale tělo postupně odchází. Pro nás je to těžké o tom mluvit, ale pro něj to bylo naprosté vysvobození.
Životní zvraty Stanislava Grosse, reportáž z ledna 2015:
16. dubna 2015 |
