Josef Dvořák nezapře proslulou roli vodníka ani v tureckém letovisku Belek, kde právě tráví dovolenou spojenou s tenisovým turnajem. V moři je jako ryba ve vodě, zvlášť když v něm narazí na krásnou ženu.
Z nevinných hrátek ve vlnách s Martinou Jandovou se brzy stala zajímavá hra připomínající žraloka lovícího svoji kořist. Tou se mu stal spodní díl plavek černovlasé krásky. Hercův vítězoslavný výkřik nenechal po chvilce přihlížející diváky na pochybách, že v boji dravce s mořskou pannou uspěl.
Ze břehu celý výjev pozorovala i Dvořákova manželka Jája. Naštěstí má svého Pepíčka přečteného a tak jí na rtech pohrával pobavený úsměv. Dobře totiž věděla, jak její milovaný manžel ke kalhotkám přišel.
Jandová totiž chvíli předtím seděla na břehu, kde se nechala ošplíchávat vlnami. Písek se jí samozřejmě dostal všude a tak si šla plavky opláchnout. Dvořák využil situace, vběhl za ní do moře a z legrace s nimi zapózoval.
Že by se mu ale bývalá Jandova manželka nelíbila a nenechal by se jejíma černýma uhrančivýma očima omámit, tvrdit nemůže. Sympatie k ní totiž neskrývá a navíc hlasitě prohlašuje: "Kdo nechá utéct takovouhle ženskou, musí být blázen."
