Jonák podle rozsudku požádal v roce 1994 taxikáře Jeřábka a Königsmarka, aby najali muže, jenž by zabil milence Jonákovy manželky Tomáše Würtherleho. Dal jim pro něj zálohu 40 tisíc korun.
Oba jmenovaní pak přemlouvali vyhazovače z Jonákova nočního podniku Josefa Vrabce, aby Würtherleho zastřelil. Jeřábek mu dal fotografii Würtherleho a peníze od Jonáka; Königsmark řídil vůz, kterým ho vezli, když mu ukazovali, kde dotyčný bydlí. Würtherle usmrcen nebyl, protože Vrabec od činu dobrovolně upustil.
Vrchní soud se ztotožnil s jistými výhradami obhajoby týkajícími se procesních postupů a neopíral se při rozhodování kauzy o některé součásti spisu. Naopak neakceptoval zásadní námitku advokátů, aby odvolací soud případ vrátil městskému soudu. Obhájci požadovali, aby tento případ byl spojen s kauzou, v níž městský soud soudí Jonáka a oba taxikáře za zorganizování vraždy Jonákovy ženy. Jonáková byla zastřelena v dubnu 1994.
Jonák, který trvá na své nevině, označil úterní verdikt za lživý. Před vyhlášením rozsudku prohlásil, že případ je "vyklonovaný" a vytržený ze souvislostí, které dlouze rozváděl. Předseda senátu ho přitom napomenul, aby nepoužíval neuctivé výrazy na adresu znalce a státního zástupce.
Vrchní soud při výměře trestů vzal v úvahu podíl jednotlivých aktérů kauzy. Jonákovi a Jeřábkovi přitom uložil tresty jako souhrnné, když do jejich výše promítl verdikty obvodních soudů za jinou trestnou činnost. Jonák byl odsouzen za obecné ohrožení ke třem rokům vězení a Jeřábek za výtržnictví a podplácení k deseti měsícům odnětí svobody.
 Ivan Jonák. |
