Práce to není jednoduchá. Protože Děvičky leží uprostřed národní přírodní rezervace Děvín a jsou tedy chráněné skoro nejvyšším stupněm ochrany, musí sem pracovníci veškerý materiál nosit na zádech. Dvacetiminutovou cestu do prudkého kopce tak absolvují i se zátěží.
„Ani nepočítám, kolik už jsem toho vynosil. Pět tun písku, vody tak dvě tuny. Všechno ručně. Je to dřina, ale letadlo zatím nemám,“ směje se zedník Vitalij Vilčinsky.
S kolegy obratně šplhá po lešení až k vrcholku hradeb. Tam vyplňují spáry mezi vyviklanými kameny a dozdívají kaverny, které se ve zdivu vytvořily po odpadlých balvanech. Pracuje se kousek po kousku. Podle historických fotografií a se starodávnými materiály.
„Není to žádná hurá akce. Používáme staré technologie, jaké znali lidé v minulosti. Pracujeme třeba s vápennou maltou, která musí delší dobu vyzrávat. Takové technologie tím pádem ani nejsou levné,“ popisuje Marek Ševeček ze spolku Památky Pálavy, který si vzal hrad do dlouhodobého pronájmu a pracuje na jeho sanaci.
Jen v letošním roce chce na Děvičkách investovat zhruba milion korun. 140 tisíc dostal spolek od ministerstva kultury, dalších dvacet tisíc přidal Pavlov, zbytek by pak měly pokrýt zisky ze vstupného, které se nově při návštěvě hradu platí.
„Devadesát devět procent lidí jde vstupné zaplatit automaticky a není v tom problém. Ale jsou i takoví, kteří utíkají,“ směje se otec zakladatele spolku Josef Ševeček. Faktem je, že lidé byli léta zvyklí chodit na Děvičky volně. „Necháváme je. A pak se nám stává, že po prohlídce sami přijdou a na obnovu hradu přispějí,“ podotýká Ševeček starší.
Vydrží to sto let, věří opraváři
Sanace hradu se ostatně dělá pod dohledem památkářů i ochránců přírody především proto, aby hrad zůstal ve své současné podobě co nejdéle. A hlavně byl pro návštěvníky bezpečný. „Já doufám, že tak, jak opravy děláme, to vydrží alespoň sto let. Ale myslím si, že déle,“ říká Marek Ševeček.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celé jižní Moravy. |
K tomu by měly přispět i zábrany, které se objevily v oknech. Z nich se lidé často vykláněli ve snaze ulovit co nejkrásnější selfie s pohledem na Pavlov a novomlýnské nádrže. Na nádvořích přibyly stoly, u kterých se výletníci mohou najíst a nemusí tak sedat na hradby, které se kvůli tomu rychleji rozpadaly.
Zábradlí vzniklo i kolem svahu nad přístupovými schody. U nich je vidět hromada kamení. Když se před desetiletími jedna ze zdí hradu zřítila do svahu, kameny se po něm rozkutálely. Dobrovolníci je sesbírali a teď je turisté sami nosí nahoru, aby se z nich opravovalo poškozené zdivo.
Ještě letos by se měly dokončit opravy cimbuří a zabezpečení sklepa, kde by v budoucnu mohlo vzniknout lapidárium. Příští rok se bude sanovat prasklina v jedné z hradeb a dojde řada i na dělostřeleckou baštu.
„Lidé si tady vytvořili schody, vstupují na hradbu a z ní odpadávají kameny. Bašta se tak vlastně zmenšuje. Ještě před pěti lety byla o metr vyšší,“ upozorňuje Marek Ševeček.
