Za Urbánka se postavila jeho advokátka i matka coby opatrovnice. Obě tříčlenný senát žádaly, aby nepřihlížel k Urbánkově dopisu, ve kterém se čtyřiatřicetiletý muž přiznal, že plánuje loupež v Komerční bance na náměstí Svobody a útěk s uloupenými šesti miliony korun do Španělska.
„Je nemocný, neví, co činí, dělá věci, které nedokáže promyslet. Neví teď kudy kam, chce asi zkusit něco jiného než léčebnu. Ale nedokáže rozpoznat, co je pro něho dobré a co ne,“ vysvětlovala Urbánkova matka Jarmila.
Obhájkyně zase senát ujišťovala, že její klient dopis psal z vazby, kde byl ve stresu.
Chtěl jsem loupit, tvrdil
Jenže obě vyjádření ve svůj prospěch Urbánek odmítl. „Neberte na zřetel, co tu řekly,“ žádal soud. A znovu potvrdil, že loupit chtěl. „Chtěl jsem se dostat od rodičů, za to, že mě týrali, vzali mi dům, můj bratr mi vylomil sedm zubů,“ říkal a příbuzní jen kroutili hlavou.
Pak obžalovaný muž začal vyhrožovat. „Paní advokátku už v životě nechci vidět, tu zastřelím, dále zastřelím soudce Dufka a soudkyni Sýkorovou a své rodiče a bratra rozsekám sekerou a vyhodím do parku,“ hřímal Urbánek v soudní síni.
Předseda senátu Zdeněk Lukovský to bral v klidu. Urbánka přerušil jen ve chvíli, kdy začal komentovat své dřívější obvinění. „To máme ve spise,“ ujistil ho soudce.
Muž, kterého původně policisté zadrželi kvůli tomu, že v lednu vyhrožoval v brněnské cestovní kanceláři bombou a poté hned pětkrát zavolal na linku 158, že bomba je na toaletě přímo v budově policie, se ale nevzdával. Do psychiatrické léčebny, kam jej Městský soud v Brně poslal místo vězení za šíření poplašné zprávy, se mu nechtělo.
„V ústavu už jsem byl a nepomohlo to, ochranná léčba mě nevyléčí. Chci do zabezpečovací detence. Z léčebny jsem stejně utíkal, cestoval jsem po celé republice a byl jsem i na záchytce v Bohnicích, Kroměříži i ve Vídni,“ vypočítával Urbánek.
Nemyslí to vážně, říkali rodiče
Jeho rodiče pak na chodbě soudu vše uváděli na pravou míru. Popřeli týrání i synovo cestování a opíjení. Stejně jako to, že by své výhrůžky mohl myslet vážně.
„I soud řekl, že o vyhrožování bombou v cestovní kanceláři nešlo. Vždyť tam seděl tři čtvrtě hodiny a díval se do katalogů, pak poprosil o papír, a než dopsal vzkaz, že tam je bomba, zadržela ho policie,“ líčila Urbánkova matka.
Její syn pak podle ní dalšími bombovými útoky vyhrožoval přímo z psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích. Představoval se i jménem zdejšího primáře. „Převezli ho tam zcely předběžného zadržení. Policisté mu prý v slíbili, že ho z té cestovky odvezou domů ale skončil v léčebně, tak říkal, že se jim tím chtěl pomstít,“ tvrdil Karel Urbánek starší. Že detence synovi pomůže více než léčebna, ale nevěří.
Stejný názor měl nakonec i tříčlenný senát. Odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu verdiktu zamítl. A Urbánka poslal na léčení. „Bude převezen do ústavní léčby. Jednání tím končím,“ uzavřel Lukovský. „Nic nekončí. Já tam nepůjdu, nechci, všechny zabiju,“ křičel Urbánek a začal se vzpírat. Marně.
