Ani přes vřelý vztah k městu, kde prožil velkou část života, se Kameníček z Německa vrátit nechce. "Současné politické ovzduší a neexistence skutečně právního státu v České republice nás odrazuje od jakýchkoliv myšlenek na návrat," vysvětluje.
Důvody, pro které se rozhodl opustit rodnou zemi, mají kořeny už v době normalizace. Kameníček tehdy prokázal velkou dávku odvahy. V roce 1968 se totiž účastnil programu vyučování na vojenské technické akademii v té době spřátelené egyptské armády.
"Zpráva o vstupu vojsk Varšavské smlouvy nás zasáhla jako blesk z čistého nebe v jednom z autobusů, kterými nás v Káhiře sváželi do zaměstnání," vzpomíná Kameníček. "V akademii jsme byli přivítáni soucitnými pohledy a projevy sympatií."
Sepsali protestní dopis
On ani jeho kolegové se s náhlým přetnutím Pražského jara nemínili smířit. Hned po příjezdu začali rozebírat možná řešení nové situace. Výsledkem byl protestní dopis, který sám Kameníček sepsal. Na shromáždění Čechů žijících v Káhiře se dočkal velké podpory.
"Nebylo nutné někoho přesvědčovat. Reakce byla tak spontánní, že podpisové archy byly za chvíli pokryty podpisy. Zaznamenal jsem jediný nesouhlas," přiblížil Kameníček.
Rezoluci pak na české ambasádě přeložili také do angličtiny a zbývalo jen předat ji zastupitelstvím okupantských zemí. Nikdo z diplomatů se k tomu ovšem neměl, a tak se nakonec uvolil pisatel prohlášení.
Režim ohrožoval jejich budoucnost
Později jej kvůli tomu čekalo mnoho příkoří ze strany režimu. "Syn měl po celou devítiletku samé jedničky. Na gymnáziu byl odmítnut, prý aby šanci dostali lepší. Když se chtěl po třech letech na učilišti s diplomem nejlepšího učně v kraji dostat na průmyslovku, vše se opakovalo," vzpomíná Kameníček na důvod, proč roku 1980 opustil s rodinou Československo.
"Vlastně mi nikdy nepřišlo na mysl toto město a tehdejší Československo natrvalo opustit, než jsem poznal, že pomsta komunistů je namířena i proti mým dětem a negativně ovlivňuje jejich budoucnost," dodal Kameníček v dopise redakci.
Proto se rozhodl odjet do Německa. Od té doby žije v Norimberku, část rodiny má také v Mnichově. "Už jsme si tu natolik zvykli, že Brno zůstává jen oblíbeným cílem našich návštěv," uzavřel.
