RECENZE: One Piece Odyssey je nekomplikované JRPG pro největší fandy mangy

One Piece Odyssey je podprůměrné herní povyražení, které se tváří mnohem spíše jako malý bedekr pro proslulé manga univerzum.

Na českém trhu se objevilo jedno opravdu nečekané JRPG překvapení. Z Japonska k nám totiž nebývale svižně přichvátala hra One Piece Odyssey, jakožto zástupce na konzolích druhdy extrémně oblíbeného žánru. S nabídkou tradičního tahového soubojového systému, tvořícího pevný základ pro poněkud bláznivé dobrodružství, jež se v zemi rytířů Bušidó těší mimořádné oblibě! Předmětem následujících řádků přitom bude PlayStation 5 inkarnace.

Kapitola I.

One Piece univerzum je v Japonsku obrovsky populární. Z původního komiksu z konce devadesátých let minulého století se dokázalo úspěšně etablovat i na TV obrazovkách a není divu, že došlo také na videoherní produkci. Zatím poslední, zde představenou herní adaptaci, přijali v zemi vycházejícího slunce velmi pozitivně. One Piece Odyssey se u příležitosti svého lednového startu okamžitě propracovalo na druhou (PS4), resp. třetí příčku (PS5) tamního prodejního žebříčku.

Navzdory uvedenému se stále nejednalo ani zdaleka o takový komerční hit, jako tomu bylo v případě dřívějšího JRPG kusu s názvem Dragon Quest XI (▶ Recenze Dragon Quest XI S: Echoes of an Elusive Age - Definitive Edition). Mluvím o něm hned ze tří důvodů. Tím prvním je zjevná vizuální podobnost mezi oběma tituly. Pak jsou tu společné herní mechaniky. A nakonec ještě drobná skutečnost, že vývojáři One Piece Odyssey – společnost ILCA– svého času napomáhala právě se vznikem výše zmiňovaného počinu z dílen Square Enix.

Nicméně zpět k One Piece Odyssey, který známou partu sympatických pirátů zavede na tajemný ostrov. Bohužel nejde o Ostrov pokladů, po němž trvale a usilovně pátrají, ale o podivné místo, odkud se zdá, že není návratu. Tvůrci představené území nesluje velkou rozlohou, pročež vám na disku zabere pouhých 30 GB. Přesto se připravte na ryze suchozemské putování krajinou, obnášející několik desítek hodin a směřující do nečekaného finále.

Před ním vás pohříchu čeká smutné zjištění, že budete nuceni absolvovat hodně lineární běh akce a příběh, jenž vás často docela zbytečně vláčí tam a zase zpátky. Story navíc není ani žádným velkým tahounem hry. Mnohem více oceníte pravidelnou interakci mezi členy vaší družiny mající mnohdy příjemně úsměvný rámec. Pochopitelně za předpokladu, že vám je tento styl aspoň trochu blízký.

Kapitola II.

Refrénem ve One Piece Odyssey je bojování se zástupy nepřátel, čemuž se děje v klasickém kolovém režimu. Nepřátele na vesměs vyšlapaných a přímočarých cestičkách dopředu vidíte. A můžete se jim tak snadno vyhnout anebo se k nim přiblížit způsobem, ze kterého v následně aktivovaném střetu získáte hezký bonus. Dlužno říci, že soubojový model je zajímavě navržený a nabízí řadu opravdu vypečených manévrů.

Jedním dechem musím dodat, že jeho skutečný potenciál nevyužijete. Prvních cca deset hodin je náročnost hraní směšně malá a hra se tváří jako interaktivní reklama na svět, který si už stihl vydobýt spoustu pochvalných ocenění. S pozdějším časem se dojem zlepší, ale musím s velkým despektem předeslat, že One Piece Odyssey je nevídaně jednoduchá záležitost. Žádaný pocit uspokojení se dostaví jen příležitostně a citelně tu chybí nastavení obtížnosti.

Zkraje dobrodružství, a dokonce v samotných závěrečných pasážích, jste notabene doprovázeni nějakým silným NPC (lze přidat i množné číslo), co neváhá přiložit svou zbraň k dílu. Tudíž si ke konci hraní užijete mnohem spíše různých speciálních efektů, kde se dá vyzdvihnout jejich animační různorodost a občas i komický ráz. V tomto kontextu jsem měl asi nejraději hlavního hrdinu – gumového Luffyho, který má klíčové schopnosti, jež uplatníte mimo boj.

Luffy vám totiž umožní, po vzoru Lary Croft a jejího vystřelovacího háku, efektně překonávat terénní překážky a dostávat se na jinak nedostupná vyvýšená místa. I ostatní mají ve svém repertoáru zdařilé vychytávky, třeba maličký Chopper se pro změnu umí prosmýknout úzkými tunely. Vnímám to však jako naprosto promarněnou příležitost. Nemuseli z toho být zrovna Lost Vikings, ale výsledné využití jednotlivých postav vás zkrátka dvakrát neuspokojí.

Kapitola III.

S postupem ve hře souvisí nárůst unikátních bojových dovedností, ať již ryze konfrontačních (takových je většina) či podpůrných (jako je léčení). Je zvláštní, že po dlouho opatrném úvodu se cca v polovině hry s těmito doslova protrhnou stavidla. Pohříchu je spousta dovedností vyloženě duplicitních a rozhodně platí okřídlené, že méně by ve finále mohlo znamenat více.

One Piece Odyssey

Ačkoliv je každý hrdina jasně profilován, bylo pamatováno i na možnost dalšího upgradu jeho stále se zlepšujících atributů. Jako je obranné číslo, množství životů, atp. Z toho důvodu získáváte či nakupujete vybavení, s jehož pomocí navyšujete požadované parametry. Vybavení má různou velikost a tvar a trochu jako v Tetrisu jej musíte efektivně napasovat do vymezeného prostoru, který představuje specifická mřížka (à la tuning tanků ve Valkyria Chronicles 4.

Bohužel i zde je tvůrčí snaha lehce nedotažená. Správa veškerého vybavení, potažmo jeho případné doplňování skrze nákup na k tomu určených místech, mají zbytečně těžkopádné kontury. A přitažlivá varianta fúze dostupných typů vybavení je zdlouhavá a nejistá. Na druhou stranu vás dříve anoncovaná nízká herní obtížnost málokdy postaví před dilema, zdali mají vaše přípravné práce vůbec potřebný či požadovaný efekt.

Dojde i na bezedný inventář pro tři fůry dosti užitečných, ale jednorázových předmětů. Co si dílem kupujete a dílem vyrábíte z nalezených či jinak získaných surovin. Přičemž k vidění tu jsou standardní uzdravovačky, ať již pro doplnění zdraví či odstranění nepříjemného statusu, jako je krvácení. Anebo věci sloužící k žádanému oslabení soupeře, resp. zvýhodnění vašich vlastních aktivit.

Kapitola IV.

Jestliže to z mých slov ještě nezaznělo a z ilustračních obrázků není zřejmé, rád bych pochválil vizuální stránku. Zejména z pohledu její stylizace, jakkoliv nedosahuje nějakých kvalitativních výšin a některé lokality jsou poněkud sterilní. Líbí se mi také zachování původní japonštiny (v angličtině jsou dostupné toliko titulky), což nejenom umocňuje atmosféru, ale současně dále napomáhá v transformaci manga předlohy.

Absence volby jazyka mi tedy nikterak nevadí. Problém mám v úplně jiných a zásadnějších částech hry, jako je její náplň. Vyjma pravidelného bojování zde totiž není mnoho co podniknout. JRPG bez výživných miniher je podivný koncept a vedlejší úkoly ke splnění mají nedotaženou strukturu. Byť se jako eventuální lovci odměn můžete dočkat ostřejší konfrontace s protivníky a s tím souvisejícímu hezkému výdělku.

Opakovaně byla řeč o boji, ale dosud jsem jej blíže nepředstavil. Soubojový systém pracuje na osvědčeném principu kámen-nůžky-papír, v němž jeho protagonisté vždy excelují v určitém stylu (v jednom ze tří). Svou roli hraje i hrou náhodně vygenerovaná pozice postavy na soubojové mini mapě, rozdělené do několika bitevních zón, mezi nimiž se dá strategicky přesouvat.

Vedle očekávané výměny hrdinů na nebezpečné pozici v přední frontové linii můžete později přesouvat mezi zónami i vaše soky. Od čehož se odvíjí potřebné a docela přitažlivé taktické nuance, okořeněné vhodným načasováním změny postavení hrdinů a umocněné kombo útoky zúčastněných postav, spolu dotvářející opravdu dobrý pocit z téhle nejčastější herní kratochvíle. Leč musím opět zopakovat, že tento pocit značně devalvuje vesměs malá obtížnost.

Slovo závěrem

Pro fanoušky může One Piece Odyssey představovat stylové JRPG dobrodružství se známými postavami a s lehkým, typicky japonským (lze číst i trochu dětinským) humorem. Pro případné příznivce tak přichází vyloženě nekomplikovaná hra, nemající zjevně příliš velké ambice. Pokud si tedy chcete projít tímto zvláštním světem a připomenout jeho dřívější události, máte právě jedinečnou příležitost.

One Piece Odyssey

Pro ostatní hráče jde o promarněnou šanci, jak vrátit tento klasický žánr zpátky do širšího povědomí. Ano, sice tu najdete řadu pěkných ideí, ale všechny jsou pouze zlehka načrtnuté. Navíc jste celou dobu na tuze krátkém vodítku, neumožňujícím nějaké vlastní a výraznější aktivity. Přičemž ty hlavní, v rámci jinak zajímavě navrženého soubojového systému, vykazují natolik nízkou obtížnost, že je značně diskutabilní jejich akcent.