RECENZE: Agony měl šokovat zpracováním pekla, ale je to nudné béčko

Výlet do pekla by nechtěl asi zažít na vlastní kůži nikdo, ale taková virtuální exkurze ve hře, to je jiná. Madmind Studio nám ten úchylný zážitek chce prezentovat se vším, co s tím souvisí. Časem ale zjistíte, že nejděsivější na pekle je nuda.

Poláci jsou hodně specifičtí, asi za to může mnohem větší příklon ke křesťanství, že u nich tak frčí satanské motivy ve všech podobách – i těch herních. První vlaštovkou byla surrealistická akční adventura Inner Chains. S Agony má kromě země původu, sázky na vizuál a dekadenci i mnoho dalších společných stěžejních prvků. Ani z jedné hry se ovšem neposadíte na zadek.

Vítejte v pekle

Nevíte, kdo jste, ani proč jste skončili zrovna tady, ale jste tu. V pekle, v místě, kde zatracenci trpí za všechny ty lumpárny, co v životě provedli, ale vy, zdá se, máte jakési privilegium. Samotná Rudá bohyně si vás vybrala a chce, abyste následovali její kroky. Dokážete ji okouzlit natolik, že vám ukáže cestu ven? A existuje vůbec cesta ven?

Agony

Začínáte na samém prahu pekla, za vámi víří vortex, kterým jste s jednosměrnou jízdenkou v ruce doputovali sem. Projdete dveřmi a tam na vás čeká první úkol – najít tři srdce a umístit je na váhy.

Stačí jen pár kroků v Agony, abyste poznali, že ovládání asi nebude z nejpříjemnějších. Váš bezejmenný antihrdina (protože hrdina by v pekle pravděpodobně neskončil) se zasekává o sebemenší nerovnosti a pohybuje se, jako by se mu stále bořily nohy do bláta. V prvních pár minutách jsem to považoval za záměr tvůrců, stvořit ten správný survival pocit ohroženosti a záměrně vám ovládání ztížit (fungovalo to v The Evil Within), ale čím víc jsem trávil v Agony času, tím víc bylo jasné, že to záměr nebyl. Těch problémů se začalo kupit víc a víc.

Agony měl být adventurní hororový survival. No, adventuru v něm nehledejte, já vím, že dnes spousta tvůrců považuje za adventuru i „najdi tři lebky a dones je na oltář“, ale je mi líto, to adventura není. V Agony nebudete hledat jen lebky, ale i ostatní části těla a z jakéhosi důvodu i povalující se useknuté nohy. Tyto pasáže patří k těm otravnějším. Těžko říct, co vedlo tvůrce k tomu, že na vás vybalí tu nejnudnější a nejhorší pasáž hned z úvodu hry. Labyrint představuje to nejhorší, co ve hře najdete. V něm totiž naplno vybublá na povrch nedomyšlený design, ovládání i AI nepřátel.

Ačkoli je ve hře systém stealth, je těžko ho efektivně používat. Nepřátelé vás vidí, pouze pokud dýcháte, musíte tedy zadržovat dech, aby vás mrchy pekelný nevyčenichaly. Jenže kapacitu plic má náš zatracenec zhruba tak velkou, jako kuřák pár minut před skonem na rakovinu plic. Nestihnete zdrhnout ani za roh, natož prokličkovat mezi hustě posetými nepřáteli. 

Agony

Ani spásné utíkání vstříc skrýši vám moc nepomůže, protože pekelníci jsou ukrutně rychlí a čapnou vás v cukuletu. Ty desítky minut strávených v labyrintu byly esencí frustrace a já začal název hry - agonie přirovnávat k prožitku z ní. Naštěstí těch labyrintových momentů hra nemá tolik a v otevřenějším designu úrovní je na tom o poznání lépe.

Při svém pekelném agonickém putování budete postupně nacházet jablka s vagínou – jedinou vagínou ve hře, jen pro upozornění, naopak penisy se zde nešetřilo. Toto jablko reprezentuje zapovězený plod z Ráje a dá vám skill point, který můžete investovat do větší kapacity plic, tiššího kroku nebo výdrže. Když vaše tělo rozsápe jeden z ďáblových zplozenců, Agony nekončí. Do hry se dostane další mechanismus, který na papíře vypadá náramně, ale ve hře z toho úplně skákat radostí nebudete. Opustíte své tělo a máte omezený čas na nalezení nové schrány. Když vám čas dojde, teleportujete se zpět k checkpointu. Z počátku budete posedat pouze mučedníky – pokud jim předtím sundáte z hlavy pytel, ale s přibývajícím časem dojde i na posedání démonů všech druhů, velikosti a tvarů.

Na papíře to vypadá dobře, ale hra tím dostává další designový kopanec, protože to prostě není zábava, spíš jen otravné a zmatečné. Vidět jsme to mohli například i v tématem podobné Clive Barker’s Jericho – kde to ale fungovalo o poznání lépe, protože nešlo o klíčový prvek hratelnosti.

Agony

Dalším zpestřením je hledání sigilů k otevření zamčených dveří. Spočívá v prozkoumávání okolí a zapamatovávání nakreslených znaků a poté jejich překreslení na tabuli. Je to přesně tak zábavné, jako to zní. Navíc znaků je pro jistotu vždy několik a vy si můžete zapamatovat vždy jen jeden. Stejně zbytečně působí i hledání speciálních obrazů otevírajících další cesty. Pokud máte v cestě překážku, je možné ji zničit loučí. Nápady relativně dobré, ale nedotažené do konce a někdy je jen těžko rozklíčovatelné, co vlastně máte dělat.

Cestou najdete i různé sošky (několik desítek na level), malby a dopisy, přidávají vám body, ty lze použít v bonusech na otevření dodatečných věcí - galerie, komiksové listy, koncepty, 3D modely… To na druhou stranu funguje docela dobře, motivuje vás to k dalšímu průzkumu prostředí.

Po kolena v hnusu?

Množí se hlasy kickstarterových backerů, že se cenzura dotkla víc než pár vteřin, o kterých hovoří studio a nejspíš na tom něco bude. Uveřejněné necenzurované záběry vypadají propracovaněji než cokoliv jiného ve hře. Působí, jako by ze hry bylo narychlo odstraněno vše závadné (tedy žádoucí) a místo toho se hodily jen fofrem spíchlé animace, aby se neřeklo. 

Paradoxně, můj strach, že hra bude pouze o nekontextovém prezentování šokujícího obsahu, byl lichý, šokující obsah totiž chybí. Hra není tak drsná a odporná, jak se prezentuje, vše už bylo k vidění v trailerech a ani uveřejněné necenzurované záběry nejsou až tak šokující, spíš přesně takové, jaké byste od hry čekali normálně. Na vině je hlavně dost žalostná prezentace. Některé modely jsou vyloženě odfláknuté, ženské obličeje jsou jak postižené Downovým syndromem a zpracováním neoslní ani výjevy nechutností a perverzit. Nejhorší, co uvidíte, jsou lidé nabodaní na kůlech a nejperverznější obnažené sukuby válející se jedna přes druhou.

Do hry přepracovaný výjev z pekla, který jsme viděli v Event Horizon, se naneštěstí nekoná a myslím, že tvůrci v tomto případě na vině nejsou, ten obsah musel pryč a já bych řekl, že ještě dřív, než došlo na tu finální cenzuru.

Agony

Hlavním lákadlem tak zůstává celkový vizuál pekla a ten se povedl na výbornou. I design úrovní není špatný, a pokud chcete objevovat, je rozhodně co. Každá lokace má několik tajných skrýší, tajemství a alternativních cest postupu. Štve vás zástup démonů před vámi? Jednoho posedněte, zbytek povražděte, rozbijte masivní dveře a pak chudáka posedlého démona nějak zpacifikujte. Znovu vlezte do lidské schrány – jinak nelze provádět pokročilé interakce, a můžete jít dál beze strachu, že vás něco kousne do zadku a ještě nově probouranými dveřmi, se kterými byste jako člověk ani nehnuli. 

Pokud nepoužíváte navigaci, kterou může vaše postava vyčarovat z ruky a ukázat přibližnou cestu, tak se lze v každém levelu ztratit na hodně dlouho, jinak projdete každou kapitolu za zhruba 2 hodiny, celkově vám první průchod bude trvat tak 8-10 hodin bez větších zacházek. Příběh se vám moc neprezentuje, ale finální rozuzlení a vyjevení pravdy není špatné.

Co umí Madmind Studio na výbornou, je navnadit vás. Takže když vám po dokončení, nutno říct, dost frustrujícího závěru hry, pustí teaser na nově otevřenou hru za sukubu, sežerete jim to i s navijákem a pustíte hru znova.

Jsem sexy a vím to

Hra za sukubu je mnohem zábavnější a dynamičtější, než ta původní, přitom se herní mechanismy ořežou o 80 %. Sukuba je rychlá, může se pohybovat po alternativních cestách a menší nepřátelé jsou pro ni hračky, ze kterých ráda rve srdce. Ta používá jako zbraň proti těm větším, nebezpečnějším démonům. 

Autoři lákají i na to, že jde o ještě ostřejší a obscénnější zážitek, ale není. Za sexy nahou holku s rohy hru proběhnete za pár hodin, tedy pokud nenarazíte na bug, který vám úplně zablokuje cestu dál, a užijete si to asi víc než pomalý, křečovitý stealth za zašlého chlápka. Pokud vám ani to nestačí, můžete zkusit objevit všech sedm konců hry a Agony mode, což je survival v generovaném prostředí.

Havětí prolezlý

Agony

Negativa Agony nejsou jen v nudném herním zážitku, ale i v technickém stavu. Už jsem letmo zmínil, že hra za sukubu může skončit neslavně bugem, který vám znemožní pokračovat, ale chyb je mnohem víc. Začínaje zasekáváním o věci, bez možnosti vymanit se po zamrznutí hry při astrální projekci, kdy se nemůžete pohnout, ale hra dál běží k takovým libůstkám, kdy ani nedojde na bossfight a vy projdete nevědomky dál. 

Zajímavá je ve hře i gamma, buď nevidíte nic, nebo máte vše přepálené. Moc parády neudělalo ani ozvučení, dabing je zlý a lip sync moc nešlape. Smyslnost sukuby se rozplyne v momentě, kdy promluví vychlastaným vyhuleným hlasem osmdesátileté zhýralé stařeny. Autoři alespoň technickou stránku věci ladí a dokonce i dynamiku hry a AI. Patche už začaly řešit mnoho závažných bugů. Stále ale bude chybět nějaký ten šťavnatý obsah, na který hra láká především a vyladěnější a zábavnější hratelnost.

Agónie hraní

Agony je tak trochu obětí systému. Původní záměr tvůrců vytvořit šokující, odpornou a perverzní hru ztroskotal na legislativě. Kvůli nezáživnému hernímu zážitku, nedotaženým mechanismům a nevyvážené kvalitě grafiky tak přišla hra i o tu poslední špetku atraktivity pro většinu hráčů. 

Agony

Chcete-li kvalitní survival hororovou adventuru, zahrajte si Amnesia: The Dark Descent. Hledáte-li perverzi, dekadenci a erotiku, asi bude lepší podívat se na nějaký film pro dospělé jako je Saló aneb 120 dnů sodomy, a pokud chcete vybít sadismus, zahrajte si třetí díl God of War, tematické Dante’s Inferno, nebo zajděte do BDSM klubu. V téhle hře nenajdete ani jedno z toho, co tu pravděpodobně hledáte. 

Má tedy vůbec smysl hru vyzkoušet? Pokud vyhledáváte originální a znepokojivé prostředí a baví vás explorace, pak ano. Design pekla i nepřátel je povedený, mapy mají mnoho skrýší a alternativních cest a atmosféra je divná a jedinečná, ale frustraci se nevyhnete, tak jako tak. Teď už nám může spravit chuť po podivném pouze Scorn, snad vyjde z nesvaté triády aspoň on jako vítěz.