Mladí nezkušení řidiči, kteří neumí jezdit, jsou nejohroženější skupinou na silnici. Řídit se v autoškole naučí málokdo. Sednout do automobilu, který řídí čerstvý absolvent autoškoly, je sázka do loterie. Často z toho kouká problém.
Hezky se oblékněte
V základní výbavě nových řidičů přitom velice často chybí tak základní schopnosti jako rozjíždění, parkování nebo orientace na kruhových objezdech. Novořidiči se špatně rozjíždějí, nemají přehled o dění v nejbližším okolí a problém často mají i na zcela rovné silnici.
A absolventi autoškol z těchto nedostatků viní právě své instruktory. „Na rozjíždění jsem měl v autoškole vyhrazené dvě lekce a ještě horší to bylo s parkováním,“ říká čtyřicetiletý strojvedoucí lokomotivy, který se rozhodl změnit práci a v rámci rekvalifikace se vydal do autoškoly.
„Kdyby mě parkování nenaučil kamarád, tak bych to nikdy nezvládl. Parkoval jsem v podstatě jenom jednou a to jsem si připadal jako cvičená opice: natoč volant, pomalu zpátky, tady zastav. Prostorový cit jsem získal až mnohem později,“ popisuje.
Muž zvyklý na tvrdý dril železničních předpisů byl laxností instruktora v autoškole překvapený. „Například technika se neučila vůbec. Spolužačka si stěžovala, že když učitele požádala, aby ji naučil vyměnit kolo, tak jí prý řekl něco ve smyslu, ať se hezky oblékne a stopne si nějakého chlapa. Myslím, že ani netuší, že by někdy měla dolévat vodu do ostřikovačů.“
Autoškoly dokáží zázraky
Obavy, že nejde o ojedinělé případy špatné výuky, potvrzují i odborníci. „Když je autoškola v místě, kde není široko daleko žádný kruhový objezd, tak se jízda po něm neučí. Stejně tak, když to je daleko na dálnici, nezkouší se jízda po ní. Když se ví, že komisař nezkouší parkování, tak se kolikrát v autoškole neparkuje ani necouvá,“ tvrdí Ondřej Horázný, předseda asociace autoškol.
„Valná většina absolventů autoškol nemá potřebné znalosti,“ souhlasí Martin Farář, vedoucí ministerstvem dopravy zřizovaného Besipu. „Je to způsobeno i otevřeným přístupem k podnikání v oblasti autoškolství. Potřebným dokladem pro otevření autoškoly je jen registrace k provozování a živnostenské oprávnění. Počty hodin výuky a výcviku jsou pak předepsány zákonem. To je vše.“
Autoškoly přitom dokážou při zapisování do výkazů neuvěřitelné zázraky. „Když jsem se svým instruktorem vyjel na okresku, psal mi do výkazu místo jedné lekce rovnou dvě. Prý jsem tam rychleji nabíral zkušenosti,“ říká bývalý strojník lokomotivy.
Z pohledu autoškol by se podobný systém možná dal pochopit. Nadanější žáci a lidé, kteří už zkušenost s jízdou mají, nepotřebují tolik hodin a ty „uvolněné“ se pak přepisují na méně nadané žáky.
Ale jestli to autoškola opravdu udělá, nikdo pořádně neví. A důvod odepisování hodin vám nevysvětlí ani samotní instruktoři. „Jednoho dne se mi v průkazu objevil záznam o absolvování zdravovědy. Na můj dotaz, kdy tedy opravdu proběhne, mi odpověděl, že jsem to už určitě slyšel stokrát a ať si to přečtu v učebnici,“ popisuje čerstvý řidič, který si přeje zůstat v anonymitě.
Řidičák na přání
Tuzemský systém vzdělávání nových řidičů přitom býval propracovaný a podle Martina Faráře ho sem jezdili studovat odborníci ze zahraničí. „To je ale minulost. Od té doby uvázl celý systém na mrtvém bodě,“ dodává.
Asi největší změnou je kontrola kvality výuky. Dříve závěrečné zkoušky prováděla policie, ale od roku 2001, co zkoušení přešlo do civilního sektoru pod obce a města, šla jeho kvalita dolů, shodují se odborníci.
Jedním z faktorů, které také ovlivňují kvalitu výuky, je bezesporu ekonomická náročnost celého kurzu. „Ceny stagnují již asi 10 let. V roce 1990 byla běžná cena 2 500 Kč za 18 hodin plus teorii, po roce 1991 asi 3 000 – 3 500 korun za 28 hodin plus teorii,“ popisuje Horázný. Kolem roku 2000 byly obvyklé ceny 7 000 až 7 500 korun. Kolem roku 2007 byly ceny mnohdy devět až jedenáct tisíc, někdy i více. „Při krizi po roce 2008 ceny opět klesly někde na zcela nesmyslnou úroveň, která nedosahuje ani nákladů. Nejsou výjimečné ceny na úrovni šesti tisíc korun,“ popisuje.
Pro srovnání: v roce 1994 byla průměrná výše hrubé mzdy 7 004 korun. Řidičák stál tedy zhruba polovinu hrubé mzdy. Podle údajů z roku 2013 je to už zhruba čtvrtina (kurz 6 500, hrubá mzda 25 078 korun).
Otevřený systém vzdělávání, kde konkurence díky různým fintám tlačí cenu dolů, zatímco reálné náklady neustále narůstají, dostává poctivé majitele autoškol do ekonomických problémů. Stát zcela správně nereguluje cenu za kurz autoškoly, ale naprosto rezignoval na kontrolu jeho kvality.
„Bohužel, provozovatelé autoškol přistoupili na systém, že jaká je poptávka, taková je nabídka. Tedy když žák nechce teorii, nebudu mu ji nutit. Současný systém zkoušek, zvláště pak teoretická část, nemá šanci tento problém odhalit,“ tvrdí Martin Farář z Besipu.
Kolik vlastně stojí?
Zajímavá je vlastně odpověď i na to, jaká bude výsledná cena, kterou za získání řidičského průkazu zaplatíte. Ta se může lišit v řádech tisíců korun podle autoškoly, kterou si vyberete. Pokud pak u závěrečných testů neuspějete, budete muset zaplatit znovu, ať už autoškole, nebo městskému úřadu.
„Lidé, kteří neudělají závěrečné zkoušky ani na třetí pokus, rozhodně nejsou výjimkou,“ potvrzuje jeden z bývalých instruktorů autoškoly, který si nepřeje být jmenován. Důvodů neúspěchu může být několik a mohou být i malicherné. Stačí, aby inspektor měl zrovna špatný den.
Nezkušený řidič přitom nemá šanci posoudit, jestli musí zkoušky opakovat kvůli své chybě, špatné a nedostatečné výuce, nebo jen proto, že autoškola domluvená s inspektorem uměle navyšuje cenu kurzu. V českém korupčním prostředí by se takové dohodě asi nikdo nedivil.
Ondřej Horázný z asociace autoškol volá po sjednocení provádění zkoušek tak, aby byly všude stejně náročné.
Důležitá je podle experta předvídatelnost a jednotnost rozhodování zkušebních komisařů, aby učitel na konci zkoušky uměl s vysokou mírou pravděpodobnosti odhadnout, jak komisař rozhodne. „Aby se žáci chtěli učit jezdit hlavně pro život a nikoli pro pár minut u zkoušky a nezajímali se jen o dva základní atributy: kolik to stojí a jak dlouho to trvá,“ dodává Horázný.
O změnách se jen mluví
O systémové úpravě výuky se mluví už dlouho. Například před dvěma lety proběhla debata o řidičácích na zkoušku a změně způsobu výuky. Ministerstvo dopravy nyní plánuje alespoň nařídit povinné noční jízdy v autoškolách. Během výuky žáci museli odjezdit několik hodin za tmy. Za ztížených světelných podmínek totiž mladým řidičům chybějí jakékoliv zkušenosti.
Jenže kosmetické změny žádnou skutečnou změnu nepřinesou. „Absolvent autoškoly dostane v rámci výcviku, který je dnes zákonem stanoven na 28 hodin, pouze návod, jak zvládat jízdu vozidlem. Žadatelé sice zvládají teorii, ale neumí ji aplikovat.“ tvrdí Martin Farář.
„Na druhou stranu jsem se až na dvě výjimky nesetkal s tím, že by si žadatel dobrovolně připlatil ještě další hodiny právě proto, že to ještě neumí. Na zkoušku se chodí to zkusit a buď to náhodou vyjde, nebo ne,“ dodává.
A sám navrhuje mnohem radikálnější postup. „Určitě je nutné změnit jak systém přípravy žadatelů, tak jejich přezkoušení. Dalším nutným krokem je například zavedení povinného výcviku v rámci center bezpečné jízdy. V Rakousku se tato povinnost zavedla od roku 2003 a výsledkem bylo snížení smrtelných nehod mladých řidičů o neuvěřitelných 36 procent.“
Se současným stavem tedy v podstatě není spokojený nikdo, ale podstatné změny jsou v nedohlednu. Asi nejrychlejším a koneckonců i nejlepším řešením by bylo okopírovat funkční model z okolních zemí, například z Německa nebo již zmíněného Rakouska.
