Seznamte se: reálná Emmanuella. Vzdělaná, krásná, svobodomyslná Marayat Rollet-Andriane, žena královského původu a pozemských slastí
V životě paní Rollet-Andriane je máloco, jak se jeví. Erotický román plný chtíče a promiskuity opěvují učené eseje jako vykreslení reálné utopie, spřádají se kolem něj filozofické rozvahy. Autorství erotických příhod Emmanuelly se nejprve tají, aby poté začalo být připisováno právě krásné a provokativní Thajce, ale nakonec se přisuzovalo jejímu muži, váženému diplomatovi.
Jisté je, že život Marayat Rollet-Andriane byl stejně oddaný sexu, vášni, rozkoši, lesbické, masturbační, skupinové, nebo jakékoli, na nekonečně mnoho způsobů, jako život literární a filmové Emmanuelly.
Život rajských potěšení
Reálná Emmanuella se narodila jako Marayat Bibidh v roce 1932 v Bangkoku do nejvyšší společenské vrstvy, její aristokratická rodina byla přímo spojena s královskou. I proto strávila studia na elitní internátní škole ve Švýcarsku. Institut Le Rosey patří mezi 150 nejprestižnějších soukromých škol na světě. Ocitla se ve společnosti potomstva světové elity.
A zažila setkání, které jí mělo naprosto změnit život. Nebylo to však rendez-vous s uměním, vědou, neposunulo ji na cestu dychtivosti po vědění, po tvorbě. Bylo to setkání se sexem a vyslalo ji na cestu touhy po rozkoši.
Na jednom z bálů byla v roce 1948 seznámena s mužem. Byl o celých čtrnáct let starší, a protože Marayat tehdy bylo šestnáct, onen rozdíl něco znamenal. Třicetiletý francouzský diplomat Louis-Jacques Rollet-Andriane jí však učaroval. Odhalilo jim již tehdejší setkání na plese, jak silná sexuální dychtivost z jejich spojení vyroste? Nahlédli již tenkrát, do jakých erotických výšin spolu budou moci stoupat?
Milostný cit však ze setkání vyrostl silný a trpělivý, s ohledem na věkový rozdíl čekali osm let, než se sezdali. Poté zamířili do Bangkoku, Marayat tam měla rodinu, Louis-Jacques tam získal místo při misi UNESCO.
V erotický román, v prostopášný film se jejich život překlopil právě tehdy a tam. Že je spojuje nejen cit, ale též zájem o objevování sexuální rozkoše, volnomyšlenkářský, libertinský hedonismus, již bylo zřejmé. Měli pro něj vše potřebné, peníze, zázemí, postavení, volný čas. Jejich dny se nesly v rytmu zahálky, sexu a disputací chválících nejuvolněnější morálku.
Jejich sexuálním chrámem se stal bangkokský sportovní klub, kam měla přístup jen elita, výstřední. Kolem jejich vzývání otevřených sexuálních vztahů, bez moralizování, výčitek, majetnictví, podmínek, studu, se tvořila komunita lidí ze zahálčivých vrstev, znuděných paniček, které oslovovalo dobrodružství, chtivých diplomatů, extravagantních existencí z politiky, byznysu i bez jakékoli profese, dam a pánů z tehdejší globální kavárenské společnosti, co se zrovna ocitli v thajské metropoli a neostýchali se.
Věhlas jejich sexuálních dýchánků překročil thajské hranice, udělal z jejich komunity hříšný magnet, za nímž se jezdilo ze zahraničí. Když se dostavil i mezinárodní italský playboy, excentrický bratr kardinála Bartolomea Dado Ruspoli, byl to pro Marayatu i Louise-Jascquese milník. V osobě přítele Salvadora Dalího a Brigitte Bardotové získali svého sexuálního kazatele, průvodce ještě uvolněnějšími mravy a experimenty. Velekněze lásky.
Louise-Jacquesova diplomatická dráha, kterou pečlivě chránil před světem sexuálních orgií, jim navíc přála. V roce 1963 se i s chotí přestěhoval za prací do Itálie, svému erotickému mentorovi byli ještě blíž a vstoupili do světa jeho prostopášných spolků z nejvyšší společenské třídy. Trvalo to pět let, poté pobývali střídavě v Paříži a Thajsku.
Jenže praktikované sexuální orgie, při nichž se střídala těla, aniž by to znamenalo něco jiného než rozkoš, nebyla jediná pocta rozkoši, která prošla jejich osudy.
