Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvKaplan 74. samostatného praporu Michajlo Arsenovyč přezdívaný Askold řídí svůj teréňák po rozbahněných cestách, kličkuje mezi stromy, až samopal u nohou spolujezdce létá ze strany na stranu. Do toho si zpívá národní písničky, píská.
VIDEO: Nyní máme dva světy. Russkij mir pocítí i Česko, varuje ukrajinský kaplan |
Projíždíme několik checkpointů a důkladných kontrol. Přijíždíme do vesničky nedaleko Záporoží, kde již z dálky září kostel, který oproti většině domů v okolí zůstal doposud nezasažen. Kaplan vystupuje, zdraví se s vojáky, ale i s řadou místních, pro něž je jeho příjezd připomínkou doby před válkou. Svoji stále pozitivní náladou dokáže zmírnit napětí a obavy z nedaleké bojové vřavy. Rány z dělostřeleckých salv doléhají až k nám.
„Rusko chce celému světu říct, že má nadvládu nad všemi. Ruský svět (v originále russkij mir, pozn. red.) se nezastaví jenom na Ukrajině. Pocítí to i Polsko, Česko, Slovensko, Lotyšsko nebo Estonsko,“ myslí si kaplan, který na frontě má i své dva syny a zetě. Nyní ale přijel na nedělní bohoslužbu a o válce se bavit nechce, přijel s tolik potřebnou útěchou.
Léčí zraněné duše
U branky kostela se zdraví s druhým kaplanem, Olegem. Ten nám vysvětluje důležitost kaplanské služby. „Vojenský kaplan zajišťuje duchovní potřeby vojáků, ale také poskytuje pastorační péči v době války. Nejdůležitějším posláním kaplana je léčit zraněnou duši našich válečníků způsobenou touto krutou válkou,“ říká.
Kontrast v odvodech v Kyjevě a venku je neskutečný, říkají reportéři iDNES.cz |
„U vás v Česku nejsou lidé tak pobožní, na Ukrajině to je jiné. Ale pravdou je, že mnohé vojáky k Bohu přivedla až válka. Naše podpora, společné modlitby, ale i zpovědi. Přináší jim to duševní klid. Mají se o co opřít. Víra je důležitá, dává naději,“ dodává a s kaplanem Michajlem vchází do kostela, v němž se právě zapalují svíčky.
Příprava na bohoslužbu trvá několik minut. Kaplani si chystají kázání, ale i hostie. Před zahájením v rohu kostela dávají rozhřešení. Ke zpovědi přicházejí vojáci, včetně žen. Obsah je důvěrný. „Je válka, všichni mají nějaká trápení a obavy. My nesoudíme, ale nasloucháme,“ říká Michajlo. Zanedlouho se po kostele rozezní jeho zvučný hlas při kázání, ale i zpěv.
Nedělní mše pro bojující vojáky. Slouží ji Kaplan 74. samostatného praporu Michajlo Arsenovyč přezdívaný Askold.
Nepřeslechnutelné jsou vokály, které se vyznačují neobyčejnou krásou a vznešeností. Ty vychází z úst dvojice chrámového sboru. Jeden z nich je profesionál, jenž se před válkou v zahraničí živil operním zpěvem, ale z důvodu obav o život své rodiny nechce uvést bližší podrobnosti. Sdílnější je druhý z nich, Ivan, pro kterého je sborový zpěv zálibou.
„Před válkou jsem stavěl dřevostavby po celé Ukrajině. Ve volném čase už od školních let jsem diakonem v kostele a zpívám v chrámovém sboru. Beru to nejen jako zálibu, ale i jako poslání,“ říká po bohoslužbě. Má rodinu, ženu a dvě děti.
Přejí si konec války
Do války šel jako dobrovolník. „Moje rodina samozřejmě zpočátku nereagovala příliš pozitivně, že půjdu do války. Ale nakonec si vše sedlo. Chápou to. Uvědomují si, že jsme jediní, kdo může agresi zastavit,“ říká. Jeho největším přáním je, aby válka skončila a mohl žít znovu svůj život.
Některé mise hraničí se sebevraždou, ale vy víte, že musíte, líčí ukrajinský voják |
Kaplani mezitím svlékají své sutany, oblékají maskáče a vycházejí před kostel. Dávají si poslední cigaretu, loučí se s věřícími a připravují se na další program. Oleg se vrací na frontu. Věří, že jeho přítomnost nejen vojákům pomáhá, ale také je chrání. „Před pár dny kousek od nás dopadl dělostřelecký granát. Ani jeden šrapnel nás nezasáhl, vše letělo jiným směrem. Pán byl přítomen, protože nás to mohlo zranit nebo zabít,“ věří kaplan a loučí se.
Michajlo nás doprovází do Záporoží, pomáhá překonat checkpointy a opět si zpívá. Modlitby mu pomáhají, ale jak rád říká, spoléhá se i na svoji odstřelovací pušku. Je bojovníkem tělem i duší. Byl mnohokrát zraněn, ale vždy se vrátil na frontu. Pravidelně v nemocnici navštěvuje vojáky, dává jim naději. „Chodím k nim rád, jsou to naši lidé, bojovníci. Nejhorší na mém poslání je sdělovat ty nejhorší možné zprávy,“ říká na závěr.
