Před dvaceti lety jsem s vaším otcem dělal rozhovor. Sešli jsme se před jednou pražskou kavárnou...
To byla určitě Dolce Vita.
Správně. Jak myslíte, že ze svého domu na Okoři přijel?
Na motorce?
Ne. Dorazil ve starším, důstojném Rolls-Roycu. A vypadal jako anglický lord. Tmavomodrý oblek, kašmírový svetr, bílá košile, hedvábný šátek. Pálilo slunce a lidi chodili v kraťasech.
To mě vůbec nepřekvapuje. (směje se) Jemu nebývalo vedro, což jsem nikdy nepochopila. Jak stárnul, takhle se oblékal, ale jako dítě si pamatuju, že nosil i tričko nebo jenom košili. Ale taky měl období lovecké bundy s několika kapsami. Mohl být červenec, čtyřicet stupňů a on si ji oblékl. Ptala jsem se, jestli mu není horko, ale odpovídal, že ne a že si tu bundu bere rád, protože je přece tak hezká.
Táta se mě jednou, v mých patnácti, zeptal: „Kouřilas někdy trávu?“ Ne, nekouřila. „Tak si ji poprvé dej radši se mnou.“ A dali jsme si trávu. Až do rána jsme se strašně hihňali.
