Nejprve bojovný výkon ve štafetě, kterou přivezl na svém prvním úseku na šestém místě se ztrátou pouhých deseti sekund na čelo. Pak i solidní vystoupení ve vytrvalostním závodě, včetně běžeckého času, a čtrnácté místo v cíli.
Taková byla bilance úvodního pohárového víkendu v podání muže, jenž v uplynulé sezoně skončil třináctý v konečném pohárovém pořadí.
Vaše výkonnost v Östersundu je tedy pro vás potěšující zprávou? Ulevilo se vám, když jste zjistil, jak si v porovnání se světem stojíte?
Určitě. Je fajn začít takovými dvěma závody. Zároveň jsem ale pořád střízlivý v prognózách. Tréninkový výpadek se může projevovat i později během sezony, až se závody začnou kumulovat. Uvidíme, jak potom mé tělo zvládne regenerovat. Ale o tom se teď nemusíme bavit, na takovou situaci budeme reagovat, až pokud nastane. V tuhle chvíli jsem moc rád, jak všechno začalo.
Co vás potěšilo víc? Solidní běžecká forma navzdory tréninkovému manku, nebo i výkony na střelnici?
Je to souběh. V posledních letech své výkony vnímám komplexně, tedy běh plus střelba. Děláme biatlon, obě disciplíny patří k sobě. Někdy vás víc podrží střelba, jindy běh, ale v tuhle chvíli bych obě tyto složky řadil na stejnou úroveň. Jsem příjemně překvapený, jaké jsem dokázal o víkendu zajíždět časy. A zároveň ani má střelba nebyla špatná. I když k neděli bych měl jisté výhrady.
Protože dvě rány z dvaceti terče nenašly?
Určitě šlo ve vytrvalostním závodě odvést na střelnici i lepší práci, v neděli to bylo tak na 80 procent ze sta. I časy mé střelby byly při třetí a čtvrté položce delší, nechtěl jsem riskovat další trestnou minutu. Ale v globále šlo o dobrý start.
Byl jste před ním hodně nervózní?
Rozhodně. Opravdu jsem nevěděl, co od sebe čekat, ani co se mnou dlouhý 20kilometrový závod udělá. Jsem rád, že i v posledním kole jsem si dokázal hrábnout a v posledním prudkém kopci jsem dokonce setřásl Filliona-Mailleta, což se mi často nestává. Takže příjemné pocity převládají. Navíc se krásně ukázalo, že přípravné závody v Sjusjöenu (kde Norové disponovali po přechodu na bezfluorové vosky o třídu rychlejšími lyžemi než ostatní) neměly až takovou vypovídací hodnotu, jak jsme se obávali. Třeba Vebjörn Sörum, který právě ve Sjusjöenu řádil, teď v neděli vyjížděl po poslední střelbě deset sekund za mnou a nebyl schopný mě sjet a předjet.
Čím si vysvětlujete tak razantní rozdíl v kvalitě lyží mezi Sjusjöenem a Östersundem? Servismani dalších týmů přišli na nové postupy? Poodhalili norské tajemství? Je to trochu záhada.
Přesně tak, je to záhada. Nechci v tuhle chvíli ventilovat detaily, každý tým si je střeží. Ale když jsem se ptal kluků z našeho servisu, řekli mi, že jde o souběh vícero věcí, na které od Sjusjöenu přišli a které změnili. Určitě i další servisní týmy z jednotlivých zemí na výsledky ze Sjusjöenu reagovaly. Faktorem mohlo být také to, že norský servis Sjusjöen dokonale zná – a stejně jako Švédové vždycky mažou výborně na domácí půdě, tak oni to dokážou v Norsku.
Naopak Östersund už zdaleka tak dobře přečtený neměli?
Tady Norové skutečně se svýma lyžemi moc spokojení nebyli, sledoval jsem, že občas tu jejich servis docela nervózně pobíhá. Je to opravdu mazec, co se během čtrnácti dní může stát a změnit, ale jsem za to rád. Závody jsou díky tomu vyrovnané.
V Östersundu ovládli vytrvalostní závod mužů Němci, navíc i mezi ženami měli velké úspěchy. Přitom speciálně Němci ještě v Sjusjöenu tvrdili, že z náskoku norského servisu jsou v depresi.
To jsem registroval. U Němců pracuje český servisman Šimon Kubina, vídáme se už asi osm let. I on mi po Sjusjöenu psal, že je z toho rozdílu v lyžích dost přešlý. Ale zároveň byl furt odhodlaný - a povedlo se jim to, lyže jim v Östersundu jezdily výborně. Prostě se rozdíly srovnaly. Samozřejmě, šlo jen o dva závody na stále stejné studené podmínce (podkladu). Jiné to může být, až se podmínky budou ze dne na den měnit, to pak může být docela mariáš. Bezfluorové mazání každopádně zůstane tématem mnohých hodnocení a analýz po celou sezonu.
Nejlepším zážitkem z českého pohledu byla v Östersundu smíšená štafeta, v cíli pátá. Speciálně v ní mohou být české ambice vysoké také na únorovém mistrovství světa v Novém Městě?
Je pro nás povzbuzením, že jsme mezi top šesti, nebo spíš top osmi týmy, které ji dovedou jezdit opravdu kvalitně. Ovšem bude pro nás platit to, co vždycky. Budeme muset být ve smíšence prakticky bezchybní, abychom mohli sahat po nějaké medaili. V sobotu se nám povedl super závod, ale pořád v něm z naší strany přicházely i nějaké chyby, které nás ve finále stály medailové umístění. Takže pokud v budoucnu chceme medaili, musíme být bezchybní a zároveň musí přijít i nějaká ta chyba od soupeřů.
Pro mužský tým by navíc mělo být povzbuzením, že svůj potenciál nyní naznačili jak Mikuláš Karlík, tak Jonáš Mareček. I když oba měli na kontě jeden povedený den a jeden horší.
Každý zdařilý závod tyhle kluky posouvá dopředu. Pro Jonáše je nedělní umístění (28. místo) dosavadním osobním maximem ve svěťáku, na jeho věk je to hodně dobré umístění. Jsem za něj rád – tedy když opomenu jeho extempore se zbraní. Už v přípravě jsem cítil, že oproti loňsku se posunul výš. Tak mám radost, že dostane impulz v podobě právě takového výsledku.
