Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
„Izraelci teď vědí, že Hamás pochytají, zlikvidují a že situaci zkonsolidují. Ale také vědí, že už je zcela jasné, že budoucnost Izraele ohrožuje Bibi Netanjahu víc než Hamás, takto silně vlastně zaznívají tamní hlasy, protože on pro ně znamená nebezpečí a ztrátu občanských práv, což znamená implozi státu. O tom je podle průzkumu deníku The Jeruzalem Post přesvědčeno 85 % lidí. Podle nich musí za to vše Netanjahu převzít a přijmout zodpovědnost,“ říká Shorf.
Netanjahu jako symbol zklamání
A byť izraelský premiér Benjamin Netanjahu začínal být hodně nepopulární už před útoky, nyní pro Izraelce znamená patnáct let stabilní destrukce státu. „To, před čím mnoho lidí varovalo, že Netanjahu je zkorumpovanej člověk, který se obklopuje zkorumpovanými věrnými lidmi, s armádou si hraje jako s hračkou, armáda mu hlídá kamarády na soukromých večírcích, se teď potvrdilo. Oni Netanjahua označují za velkého narcise, který nikdy nepřizná vinu, ani teď. Ale už i jeho řeč těla ukazuje, že není v pohodě. Tento způsob zkorumpovaného řízení státu se nakonec ukázal, že během útoků naprosto selhal.“
Jak velká nyní panuje v Izraeli obava, že situace přeroste do většího konfliktu? Podle Shorfa ukazují debaty mezi Izraelci, že o tomto nepřemýšlí a že spíš vnímají vnitřní situaci jako číslo jedna. „Oni se vůbec nebaví o tom, jestli někde je nějaký Írán. Řeší Hizballáh a Hamás, to znamená, jestli si mají dávat pozor na to, co se děje na severu a snad už je armáda zkonsolidovaná a ví, že mají prostě zničit Hamás dole v Gaze. Nikdo nemluví o tom, že se mají zničit šéfové Hamásu v Kataru, nikdo nevolá po mezinárodním konfliktu jako ve filmu Mnichov.“
Kdy bude pozemní operace?
„Ptal jsem se svých izraelských kamarádů, kdy myslí, že dojde k pozemní operaci. Na co se vlastně čeká? A oni mi říkají: Nemáme plán úniku a nemyslíme, že ho někdo má. Izraelci teď nepočítají s tím, co bude zítra, co způsobí jaká akce. Válka je chaos. Lidé se mě v různých podcastech ptají, zda je možné v tunelech zachránit rukojmí na neznámém územím v Gaze. Já odpovídám: Možná ano, možná ne. Oni se samozřejmě cvičili v tunelech před pěti lety, tehdy to bylo nový, teď už to není nový. Tedy existuje výcvik bojů v tunelech, ale tahat tam dvě stě lidí, který nevíš, kde jsou, jak jsou zranění a u toho si myslet, že se to povede?“
„Všimněte si, že oni teď třeba neslibují a neříkají nic o rukojmích. Prostě celá rétorika je, ten narativ je, že jdou zničit Hamás v Gaze. Oni říkají: Musíme jít zničit Hamás, jo, i když nemáme exit strategy (únikovou strategii, pozn. red.), to jinak nejde. A rukojmí jsou pravděpodobně mrtví. A možná, že je lepší, když jsou mrtví, protože pak je jisté, že už netrpí.“
Byť celý svět napříč kontinenty vyjadřuje Izraeli podporu a solidaritu, podle Shorfa Izraelci zároveň moc dobře vědí, že taková podpora nikdy nevydrží věčně. „Vezměte si, že oni se cítí sami hned dvakrát. Jak dlouho vydrží svět fandit Izraelcům proti Palestincům? Týden? Jo, do prvního zabitýho civilisty v Gaze. Takže jsou sami mezinárodně a pak jsou sami bez státu, protože ten teď při útocích jako stát nezafungoval a vezměte si, že jejich armáda vypadá tak, že si tam na parkovištích vyměňujou nějaký vybavení pro vojáky a pro ty zachráněný a pro rodiny.“
Chůze mezi minami
„Je to Blízký východ, je to Orient. Izraelci moc dobře vědí, kde se nacházejí a aby přežili, tak se musí tvářit jako mača. Musí být nekompromisní. Nás se bojte, my velíme, my nemáme žádný zábrany. Kdyby to neměli, kdyby se chovali jako Evropský parlament, už by neexistoval stát Izrael, protože to okolí to pak vnímá jako obrovskou slabost. V tomhle všem se musí orientovat, tedy navenek hrát pro západní partnery, s kterým jsou spojenci, ten kultivovaný stát demokratického typu, západní parťák, jo, jsme prostě Američané nebo Evropané, nebo co si vyberete. Ale v tom orientálním smyslu musí jednat s arabskými státy, takže musí vlastně mluvit dvojí řečí. V tom je to chůze mezi minama, protože vždycky se něco pokazí, buď se naštvou Evropani, nebo se naštvou Američani.“
Hamás jako zánět, izraelská armáda jako antibiotika
O vymazání Hamásu z povrchu zemského hovoří lídři Izraele jako o hotové věci, ale jak reálné to je? „Hamás je jako zánět v těle. A na ten potřebujete antibiotika a těmi je izraelská armáda. Zabíjíte ten zánět a když ale antibiotika nedoberete, tak tam zůstanou čtyři a zase se zánět rozšíří. Myslím si, že toho lze dosáhnout, že lze vymýtit ten zánět, pokud budou Izraelci moc chtít, bude to ale za vysokou cenu ztráty lidských životů. Nutno říct, že dnes už izraelská armáda taky nechce tak bojovat jako třeba v Jomkipurské válce v roce 1973. Nejsou už připraveni ztrácet ve válce opět tolik vojáků,“ připomíná Shorf.
Jak se k sobě vlastně má Fatah a Hamás? Komu může jednou patřit Gaza? A jak bude muset opět dojít ke sbližování vztahů mezi Izraelci a Palestinci? I na tyto otázky se dozvíte odpověď v kompletním videorozhovoru Jaroslava Plesla s Davidem Shorfem.
