Podle ní se spousta problémů v prospěchu i chování pojí právě s prostředím, ze kterého studenti vycházejí. V tom může pomoci správné nasměrování do sociálních služeb, které sociální pedagog umí zařídit.
„Jako standardní učitelka ale v tomto odvětví nemám takový přesah,“ říká Čepková a dodává, že zvolili raději tuto cestu než pozici školního psychologa, kterých obecně není mnoho. Sehnat vhodného člověka na toto místo však také nebylo jednoduché.
„Už minulé září vedení školy rozhodlo, že mít sociálního pedagoga je dobrý nápad. Nejdřív jsme sháněli v okolí, pak jsme vypsali inzeráty, ale dlouho se nikdo vhodný nepřihlásil,“ říká.
Po necelém roce hledání kolegyni do poradenského pracoviště školy přece jen našli. „Bude zároveň dělat i metodičku protidrogové prevence,“ dodává Čepková. Peníze na tuto pozici pedagoga škola získala z operačního programu Evropské unie.
Multidisciplinární práce ve školeZahrnuje úzkou spolupráci celého pedagogického týmu, výchovného poradce, metodika protidrogové prevence, případně školního psychologa a sociálního pedagoga. Její postupné zavádění je potřeba z mnoha důvodů. ● Škola je místo nejčastějšího výskytu dětí a mladých lidí ve všední dny. ● Jde o ideální místo pro identifikaci potřeb mladých lidí. ● Pedagogický personál nemá vždy kapacitu věnovat se případům individuálně nebo selhaly mechanismy, které škola má. ● Školy v některých případech neznají stávající síť pomoci ohroženým dětem. ● Často není nikdo, kdo by koordinoval a hlídal celý případ dítěte, že dojde k jeho vyřešení. Zdroj: ČAS |
Klíčová prevence
Sociální pedagogika je podle České asociace streetwork (ČAS) jednou z klíčových oblastí, která pomáhá problémovým žákům vzdělání dokončit. V Praze přitom ročně základní či střední školu předčasně opustí až čtyři procenta školáků. Na ně se zaměřil „Program prevence předčasného odchodu ze škol“, který předloni zahájil magistrát. Během dvou let se do programu zapojilo 20 pražských škol a necelá stovka jejich žáků.
Součástí programu je case manažer, který poskytuje koordinaci a podporu žákům v obtížných životních situacích. Příčiny předčasného odchodu dospívajících ze vzdělání jsou v metropoli různorodé.
„Často jsou to duševní obtíže, špatná socioekonomická situace v rodině nebo špatné vzory, ať už právě v rodině či mezi vrstevníky,“ popisuje Josef Horák, case manažer programu. Dodává, že jedním z cílů bylo propojit školství a sociální oblast tak, aby tyto služby spolupracovaly ve prospěch studentů a studentek.
I k tomu mohou sociální pedagogové dopomoct, a to takzvaným síťováním. Při tomto procesu vyslechnou individuální příběh žáka a společně s jeho rodiči se snaží najít nejlepší možnou cestu propletencem sociálních služeb, která by jeho problém nejlépe vyřešila.
„Vždy to ale závisí na jednotlivém příběhu, každý potřebuje něco jiného,“ vysvětluje ředitelka ČAS Martina Zikmundová. Kroky se podle ní musí plánovat tak, aby měly logiku a navazovaly na sebe. Kolem dítěte se tak vytvoří tým lidí, který může jeho situaci efektivně řešit.
„Velmi často jsou to odborníci na duševní zdraví, psychoterapii nebo psychiatrickou péči. Někdy je také potřeba řešit využití volného času nebo vztahy s vrstevníky,“ pokračuje. V tomto případě může sociální pedagog směrovat žáka do nízkoprahových klubů.
„Nejdůležitějším článkem sítě je však vždy škola. Tam děti tráví třetinu života. Měla by tedy být místem, kam děti rády chodí,“ dodává s tím, že velmi důležitá je i rodina.
Chybí legislativa i rámec
Současným problémem pozice sociálních pedagogů je hlavně jejich neukotvenost ve školním řádu či v zákoně. Platná legislativa totiž na tuto pozici nemyslí.
„Je to další článek ve školním poradenství, ale náplň práce pro mnohé není jasná. Může pracovat v terénu, kontaktovat se s rodiči, nebo síťovat služby celé rodině,“ říká Horák.
V metropoli však na většině škol chybí. Není ani znám jejich přesný počet, protože magistrát tyto statistiky nevede.
Záškoláci zůstávají doma
Přítomnost těchto pracovníků na školách je však podle Zikmundové potřeba i proto, že část problémových dětí přestávají zachytávat nízkoprahové kluby, které se na to jinak specializují.
„Někteří problémoví školáci se vyskytují pouze doma nebo ve škole. A to z různých důvodů. Může to být sociální fobie nebo úzkostnost. Do školy však jít musí, proto je potřeba hledat je právě tam,“ vysvětluje.
Zbytek času pak tráví většinou sami doma. To ale neznamená, že nepatří mezi skupinu ohroženou nedokončením školy, naopak. „I proto je těžké se k nim dostat. Je tedy nutné sociální práci směrovat více do škol,“ uzavírá.
17. května 2017 |
