„Každý rok se snažím odjet nějaké závody. Buď rally, nebo do vrchu,“ poznamenal Kuba. „Letos se mi poštěstilo být v Česku delší dobu, k tomu posunuli termín Barumky, takže se to stihlo.“
Kuba, který ve Zlíně řídil Peugeot 208 Rally4 a navigoval ho Jan Jurčík, svou oficiální soutěžní premiéru absolvoval v roce 2011 na Rally Vysočina. Statistici mu včetně Barumky a exhibičních závodů na okruhu v Kopřivnici evidují jedenáct startů.
Kde se v Kubovi vzala tak velká láska k soutěžnímu sportu, že dokonce závodí?
„S tátou a bráchou jsme chodili na závody. Ještě než jsem odjel do Ameriky, navštěvovali jsme rally po celé republice. Byl jsem několikrát na Barumce, ale i ve Vyškově nebo na Bohemce,“ vzpomíná ostravský rodák. „Jako diváci jsem si to častokrát užili, ale nikdy jsem nesnil, že bych si tady zajel. Když se naskytla šance, musel jsem si sen splnit.“
Na rozdíl od dalšího světového šampiona v ledním hokeji Martina Špaňhela, který vedle Barumky už závodil i v USA, si Kuba nechává závodění jen na návraty do rodné země. V Americe se ale svezl na slavném okruhu v Sebringu.
Nejrychlejším mužem Barum Rally byl Pech, oficiálním vítězem se stal Kopecký |
„Nejsou tam kopce ani rally, takže se spíš pro zábavu projedu na Sebringu. Ale jen osobním autem,“ upozornil.
Někdejší defenzivně laděný obránce, který v NHL odehrál přes 800 zápasů, nyní žije na Floridě. Hokeji zůstává věrný, trénuje mládež v Tampě Bay. Ovšem nemá nic společného s místními Lightning, za něž vedle Floridy, Minnesoty a Ottawy nastupoval. Je to samostatný klub. Jmenuje se Tampa Bay Juniors a hraje v USPHL.
„Už tři roky trénuji juniorský tým a baví mě to,“ uvedl. „Máme tam spoustu šikovných kluků.“
Nadějní hráči, které vede, přitom už téměř nevědí, jakou kariéru má za sebou. „Už vzhlížejí ke klukům, co hrají teď,“ upozornil Kuba. „Ale pracuje se mi s nimi dobře, jsou to pokorní kluci. A chtějí se učit. To je základ.“
On sám si na svou kariéru občas vzpomene. Přiznává, že když hrál, tak si tolik neuvědomoval, kam až se dostal.
„Rád na to zavzpomínám, když se vracím do Česka. Kluk je teď v letech, když jsem nastupoval za Vítkovice. Tak mi to dost připomene,“ poukázal na svého stejnojmenného syna. „Musel jsem si všechno vybojovat, nebyl jsem draftovaný nahoře. Mým snem bylo hrát za Vítkovice a poštěstilo se mi, že jsem odešel a strávil spoustu roků v Americe a Kanadě. A k tomu třešnička, že jsem si zahrál na mistrovství světa nebo na olympiádě.“
Svého osmnáctiletého syna před časem trénoval, nyní nastupuje jinde. Je před ním stejná hokejová budoucnost?
„Když to jde, předávám mu zkušenosti,“ uvedl otec. „Když má v létě makat, tak tam nechá vše. Je to strašný dříč. A to je hlavní. Bude ještě dva roky hrát juniorskou ligu, pak asi zvolíme nějakou univerzitu.“
On sám si zatím na trénování ve vyšší soutěži nemyslí. Přestože každé léto stráví dva měsíce v Česku, na Floridě je spokojený.
„Baví mě s klukama pracovat. Nemusím moc cestovat a ještě se mi nechce stěhovat z Tampy,“ pousmál se. „Ale uvidíme, co bude,“ dodal.
I z dálky sleduje český hokej a zejména své mateřské Vítkovice. Mrzelo ho, že nepostoupily do finále play off.
„Kluk tam teď trénoval. Co sleduji, tak práce s mládeží je na dobré úrovni,“ ocenil Kuba. „Pořád talenty umíme vychovat, jen to není v množství, jako to bylo kdysi.“
