„Neuplyne týden, aby na místních sociálních sítí nebylo probíráno téma vandalismu v našem městě. Jedním z jeho projevů jsou graffiti umístěné bez souhlasu majitelů na městském nebo soukromém majetku. Výmluvným příkladem jsou naše autobusové zastávky,“ říká mělnický radní pro dopravu Jindřich Špergl. Ukázal přitom počmáraná skla zastávek i jízdní řády, které jsou kvůli tomu špatně čitelné.
V některých částech města už dokonce Mělník odstraňování kreseb a nápisů vzdal. Město vychází z toho, že u některých skupin lidí zákazy nepomohou. „Rozhodli jsme se jít cestou prevence na úkor represe. Typickou obhajobou chyceného sprejera bylo: ´A kde mám legálně sprejovat, když na Mělníku nic takového není?´,“ vysvětluje Špergl.
Radnice se tak dala do hledání ideální plochy a vybrala takovou, kde už sami sprejeři s kreslením začali, tehdy ještě nelegálně. „Vytipovali jsme pohledovou část opěrné zdi druhé části obchvatu Mělníka, vedené podél Sportovního areálu Na Podolí. Po jednání s majitelem, tedy Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘDS), jsme docílili dohody o jejím poskytnutí městu za účelem vytvoření oficiální a legální plochy,“ vysvětlil radní.
Rozhodli jsme se plochu poskytnout. Stejně by ji sprejeři pokreslili a museli bychom ji čistit.
Jan Studeckýmluvčí ŘSD
Město zároveň začalo jednat přímo s mělnickými sprejery a za účasti městské a státní policie byl vypracován Provozní řád sprejerské plochy. Ta má dokonce i oficiálně stanoveného správce Radka Třísku, který má s graffiti dlouholeté zkušenosti.
ŘSD s legálním „kreslením“ na státní majetek za desítky milionů korun souhlasilo. „Stěna už byla částečně nelegálně pokreslená a město přišlo s tím, že má spolupráci s komunitou, která bude mít plochu pod kontrolou. My jsme s tím souhlasili, protože bychom plochu museli jen nákladně a opakovaně čistit, a nikam by to nevedlo,“ řekl MF DNES mluvčí ŘSD Jan Studecký.
Zájem mezi výtvarníky o novou legální plochu je velký, stěna je už nyní částečně pomalovaná. „Nechci to zakřiknout, ale po městě se nám teď nové kresby neobjevily. Máme signály, že se komunita dává dohromady a vytváří si pravidla,“ líčí radní. „Neříkám, že se nenajdou jednotlivci, kteří i přesto někde něco načmárají, ale věřím, že toho bude méně,“ dodává Špergl.
Podle něho už teď sprejeři minimálně nebudou mít výmluvy, že nemají k dispozici žádnou výtvarnou plochu.
Čmárají i na vlaky
Potíže se sprejery dlouhodobě řeší také Středočeský kraj spolu s hlavním městem Prahou. Stále častěji totiž ničí vlakové soupravy jezdící v rámci Pražské integrované dopravy. Nejenže musí vynakládat miliony na čištění souprav. Kompletní vyčištění jednoho CityElefantu přitom vyjde až na 150 tisíc korun. Miliony půjdou také na pořízení řady protiopatření. Vlaky budou vybaveny speciálním nátěrem pro rychlé čistění, kamerovým systémem a dalšími prostředky.
„Nejedná se o žádné umění, ale o prachsprostý vandalismus. Jde o ničení cizího majetku, který slouží veřejnosti. A to nemluvím o těch, kteří po vlacích házejí sáčky s barvou, tagují či jinak likvidují interiér,“ uvedl radní pro veřejnou dopravu Petr Borecký.
Problém podle něho začal gradovat během covidových let 2020 a 2021. „V dnešním stavu je takřka nemožné náskok sprejerů dohnat, protože posprejovat jeden vlak trvá dvě minuty, jeho čištění zabere až 10 hodin,“ říká Borecký.
9. července 2021 |
