To nejhorší z protiofenzivy. Doktorům v Dnipru padesát operačních sálů nestačí

Se začátkem ukrajinské protiofenzivy vzrostl i počet raněných vojáků. Největšímu náporu čelí Mečnikovova nemocnice v Dnipru poblíž fronty. Každé odpoledne přijímá ukrajinské vojáky ze zákopů na východě i z lesů na severu. „A ani padesát operačních sálů nám nestačí,“ přiznávají doktoři, kteří jsou v bezprostřední blízkosti válečných hrůz.

Válka na Ukrajině

Sledovat další díly na iDNES.tv

Mečnikovova nemocnice na východě Ukrajiny se potýká s přílivem zraněných vojáků, který časově odpovídá začátku velké ukrajinské protiofenzivy. Vojáky sem přiváží s obvazy nasáklými krví, tvářemi zčernalými od střepin a strnulými pohledy. Většinou je do nemocnice dopraví pozdě odpoledne, další pak ještě před východem slunce.

Ve válce, kde jsou počty obětí považovány za státní tajemství, může nemocnice v Dnipru sloužit jako pomyslné měřítko dalekých bojů. Když se zintenzivňují, roste i pracovní zátěž lékařů.

Teď mají nejvíc práce od začátku ruské invaze na Ukrajinu. „Tady vidíme to nejhorší z frontové linie,“ řekl vedoucí lékař Serhij Ryženko při návštěvě novinářů z agentury AP. „Máme 50 operačních sálů, a ani to nestačí,“ doplnil.

Z bojiště na operační sál

Přes den funguje Mečnikovova nemocnice v běžném provozu. Každou noc však přichází stejná makabrózní rutina. Přijíždějí zranění vojáci, které chirurgové odoperují, a na zotavení je pak posílají jinam. Musí totiž uvolnit místo pro další noční záplavu raněných. A takto pořád dokola.

„Držíme tady vlastní frontovou linii. Chápeme, že to musíme dělat, musíme vydržet,“ říká anestezioložka Tetyana. Přiznává však, že je to těžké. Běžně se teď setkává se střepinami v mozku, popálenými dýchacími cestami či kulkami v těle. Mnozí z ošetřených vojáků také utrpěli zranění při odstraňování min z ruských zákopů.

Mám noční můry, že zemřeli a já čistím auto od krve, říká ukrajinská zdravotnice

Střepiny jsou nejčastější. Zranění vojáci jsou obvykle ošetřeni v nemocnicích na frontové linii a poté, jakmile jsou stabilizováni, jsou převezeni právě do Dnipra. Cesta však může trvat klidně půl dne, a to je pro některé raněné až moc dlouhá doba. Příkladem je voják s tržnou ranou na holeni, která by za normálních okolností pro lékaře představovala jen malou rutinní operaci.

„Škrtidlo však bylo přikládáno téměř polovinu dne, než sem vojáka dopravili. Po dvanácti hodinách bez krevního oběhu ale končetina odumře,“ vysvětluje doktor Jakov Albayuk, který nakonec rozhodl o amputaci raněné nohy. Zachrání tím vojákovi život.

Škrtidlo je podle něj potřeba po dvou hodinách sundat, a znovu nasadit pouze v případě potřeby. Při půldenním převozu se však tato jednoduchá teorie komplikuje. „Kvůli drobným chybám takto přicházíme o končetiny,“ vysvětluje smutně lékař. Amputace trvá 20 minut. Albayuk používá chirurgickou pilu k proříznutí kosti. Zdravotní sestra pak zabalí odříznutou končetinu a odnese ji pryč.

Tváří v tvář brutalitě

Nemocnice začala ošetřovat zraněné vojáky už po ruské invazi v roce 2014. Tehdy někteří lékaři viděli případy, o kterých donedávna jen četli v učebnicích. Dnes je Mečnikovova nemocnice známá pro své nejmodernější vybavení i odbornost.

Zbytečné amputace, lhostejní dárci. Ruské nemocnice nezvládají příval vojáků

Na operačním stole doktora Nikity Lombrozova se naposledy ocitl voják se střepinami v levé části mozku. Ruce 28letého neurochirurga metodicky odstranily rozdrcené kusy lebky jeden po druhém.

Složitá operace, která by za normálních okolností trvala až čtyři hodiny, zabere Lombrozovovi zhruba 55 minut. „Naučila mě to válka,“ říká. „Dělám to každý den, někdy až osmkrát během jediné 24hodinové směny,“ představuje krutou bilanci. „Je to pro mě velmi důležité, proto jsem tady. Proto tu všichni pracujeme,“ dodává vzápětí.

Pro Albayuka je zase každé zranění, které si prohlédne na operačním stole, syrovou a nepřikrášlenou výpovědí o brutalitě boje, kterému ukrajinští vojáci v boji čelí. „Je to neustálé bombardování, skryté miny a zákeřní odstřelovači,“ dodává lékař z Mečnikovovy nemocnice.