Určitě si pamatujete přelomové ročníky festivalu. Co se vám třeba za pár let vybaví, když se řekne Rock for People 2023?
Máte pravdu, jsou určité milníkové ročníky. K nim patří první ročník, kdy jsme nic nevěděli, a přesto do toho šli. Pak rok 2003 a první velké prodělané peníze, 2012 a dvě bouřky nad areálem, samozřejmě 2019 a nadechnutí po hubenějších letech. Ročník 2023 byl největší, jaký jsme kdy dělali a zároveň nejsnadnější, nejlépe připravený a fungující. Vše plynulo opravdu moc hezky.
Co považujete za největší plus letošního ročníku?
Není to jen můj pocit, ale víme to i od návštěvníků: byl to perfektní zvuk, zejména na hlavním pódiu. Bylo to výrazně lepší než kdy jindy a kde jinde včetně jiných velkých festivalů. Druhým velkým plusem byla čistota. I čtvrtý den mohl mít člověk pocit, že přijel do čerstvě připraveného areálu. A pak taková naše klasika: milá atmosféra, porozumění, přátelství a ohleduplnost. Reakce účinkujících i prvonávštěvníků jsou překvapivé, protože čekali něco jiného než takovou všeobjímající pospolitost.
Když už jsme u těch prvonávštěvníků: Dá se vůbec spočítat, kolik jich bylo?
Jde to těžko, nelze získat nějaká exaktní data, takže jen pocitově. Každopádně díky tomu, že jsme do programu zařadili kapelu Slipknot, přijeli návštěvníci čistě jen na ni. Věříme, že většinu těchto lidí náš festival zaujal a vrátí se bez ohledu na to, zda Slipknot bude znovu, nebo nebude.
Existuje naopak nějaké minus RFP 2023?
Ještě jsme neměli vyhodnocovací schůzi, vždy to necháme uležet, abychom vstřebali veškeré dojmy a pocity. Každopádně to budeme analyzovat a určitě se nebudeme jen plácat po ramenou a říkat si, jak to bylo skvělé a bez chyb. Určitě nějaké vyplují, ale nebyly tak zásadní, aby to narušilo zážitek návštěvníků. Témat k vylepšení je ale dost: třeba jak udělat přístupové cesty, jak eliminovat fronty při příjezdu a podobné záležitosti.
Jaký hudební objev jste učinil? Stíhal jste kapely, které jste chtěl vidět?
Doufal jsem, že toho uvidím víc, ale nevynechal jsem žádnou zásadní kapelu. Z domácí scény jsem byl zvědavý na moji oblíbenou Insanii, která ale bohužel hrála přesně proti Muse, a tak neměla plno. Představovali jsme také novou kapelu Radosta. Jsem nadšen z konceptu propojení filmu Kulový blesk s hudbou a 12 postavami včetně licence na použití hlášek. Byl jsem také nadšený z kapely Lazy Habits. Vybral jsem ji dost nestandardně jen z poslaného dema přes mail, řešil jsem to přímo se zpěvákem a nakonec z toho byl moc pěkný koncert.
Jak si vysvětlujete obrovský úspěch určitých žánrových úkroků? V minulosti měli na rockovém festivalu obrovský úspěch Pavel Bobek, Karel Gott i Marie Rottrová, letos publikum s vděčností přijalo filharmonii nebo Václava Neckáře...
Nedávno jsem mluvil s předsedou správní rady hradecké Filharmonie, který mi říkal, že se mu o tom vystoupení zdálo několik nocí. Ještě nikdy nic podobného nezažil a prý to pro něj byl nesmírně silný emoční moment, kdy publikum reaguje na vážnou hudbu ve stylu rockového koncertu, ale zároveň s respektem a pokorou. Užili si to úplně všichni.
Jak to, že vážná hudba nebo pop fungují i na rockovém festivalu? Ono to vypadá, že publikum vám „sežere“ z ruky cokoli, co přivezete...
To je jednoduché: máme hrozně dobré publikum, které je lety naučené, že na Rock for People mohou očekávat cokoli. Učí se muziku objevovat, užívat si a vstřebávat to široké spektrum. Víte, mám takový pocit, že naše publikum to bere jako dovolenou. Není to úplně levné, nemůže si to dovolit každý, ale lidé, kteří si to vyzkoušeli, mi pak říkají, že ty čtyři dny je nabijí energií na několik měsíců.
Můžete již prozradit něco o ekonomické stránce? Mluvilo se o tom, že jestliže loňský ročník stál kolem 100 milionů, letošní byl dvojnásob drahý. Do areálu nachystaného pro 40 tisíc diváků přišlo rekordních 37 tisíc. Podaří se zůstat v plusových číslech?
Nemáme to dopočítané. Od loňského ročníku jsme se posunuli dál, ale prodaných vstupenek jsme potřebovali přece jen víc. Lidé tu však utratili víc peněz než loni, což by nám ekonomiku mělo dorovnat. Trvá to vždy asi tak měsíc, než vše dopočítáme, ještě nejsem schopen říct, zda skončíme v červených nebo černých číslech. Každopádně to nebyl průšvih ani extra výdělek. Nyní převládá spokojenost.
Ceny energií, materiálů i práce vzrostly raketově. Stouply také ceny interpretů?
Těžko se to porovnává, protože ceny jsou smluvní. My posíláme nějakou nabídku a agent reaguje, jestli ji bere na první dobrou, anebo o ní budeme diskutovat. Třeba Muse tu byli v roce 2010 a nyní o 13 let později. Jejich cena je sice přibližně třikrát vyšší, ale jen pohled na to je zavádějící, protože nelze tvrdit, že v tom mezičase se nic neudálo a že je to stejný druh zboží. Ta kapela prostě vyrostla v celosvětový fenomén.
Příští festival bude od 13. do 15. června, to je zásadní. Máme rozjednaných hodně interpretů, vypadá to zajímavě.
Už jste někoho kvůli nepřiměřeným požadavkům museli odmítnout?
Spíš naopak: někoho jsme chtěli, a on nepřijal nabídku, kterou jsme si mohli dovolit. A roli nehrají jen finanční faktory. Například nedává logiku, aby kapela jeden den hrála v Barceloně a druhý v Hradci Králové. Prostě to musí zapadnout do plánu jejich tour, musí to mít návaznost i cenovou relevanci. Festivalové vystoupení je přibližně dvakrát až třikrát dražší než sólový koncert. Základní honorář za sólový koncert je nižší, ale kapela má nějakou procentuální složku, například když je vyprodáno. Festival je za fixní peníze.
Jsou ještě nějaké covidové dozvuky? Obavy kapel z Evropy, roušky nebo nestandardní požadavky?
Dozvuky jsou v té produkční části. V loňském roce to bylo úplně extrémní. Branže byla na dva roky vypnutá a ti lidé – natož pak kvalifikovaní – odpadli anebo byli za nepřiměřené peníze. S penězi se to letos k lepšímu nezměnilo, ale aspoň je to zpátky na úrovni, že pracujete s profesionály, kteří mají zkušenosti. Dozvuky covidu ale stále jsou. Branže byla každopádně velmi zasažená a stále se vzpamatovává. Na druhou stranu bezpečnostní požadavky typu roušky v zákulisí, to úplně vymizelo a nikdo to neřešil.
Existuje možnost Park 360 ještě zvětšit třeba na 50 až 60 tisíc návštěvníků?
Na takovou kapacitu se můžeme dostat v modelu samostatný koncert bez kempu, kdy část záložních ploch bude pro parkování. Kdybychom si s tím pohráli, můžeme udělat velkou scénu, před kterou se vejde i 70 tisíc návštěvníků. Na druhou stranu tu bude hlava na hlavě, obtížná logistika i stanování. Bylo by to úkor diváckého zážitku a komfortu.
Takže hranice 40 tisíc festivalových návštěvníků bude na nějakou dobu pevně daná?
Do současného areálu by se vešlo 40, možná i 42 tisíc lidí a vše by bylo v pořádku. Na druhou stranu máme pronajatých asi 20 hektarů nových pozemků, které jsme si letos netroufli využít, protože docela dost pršelo a měli jsme obavy, aby tam nezapadla auta. Jsou čerstvě zatravněné, a v příštím roce určitě budou k dispozici. Velmi nám pomůžou například s parkováním a nebude muset jezdit tolik spojů kyvadlové dopravy. Určitě to ale neznamená, že bychom si najednou řekli, že festival bude pro 50 tisíc lidí.
Zmínil jste zajímavou myšlenku: uspořádat samostatný velký koncert. Nakolik je to reálné?
Je to jiná disciplína než festival. Troufám si tvrdit, že tím, jak se s parkem už od roku 2007 sžíváme, nasměrovali jsme jej do stavu, se kterým jsme spokojeni. Jenže během festivalu nám návštěvníci najíždějí postupně během tří dnů. Kdežto na velký koncert a můžu plácnout jakékoli jméno – řekněme Coldplay – budeme potřebovat, aby se sem ti lidé dostali během pouhých tří hodin. Kritické místo? Ulice Jana Černého. I kdyby se udělaly dva příjezdy, od Předměřic a z centra, stále bych měl velký otazník, zda to dokážeme zrealizovat. Stačí malá věc typu dvě auta v sobě a najednou tu budeme mít dvacetikilometrovou kolonu. Ale až tu bude severní tangenta a napojení na areál, tehdy ty úvahy budeme moci převést do praxe.
A jak se daří pokračovat v náročném úkolu vytvořit do roku 2030 energeticky soběstačný multifunkční areál, který bude žít po celý rok?
Je to v rovině testování jednotlivých technologií. Už tři roky si tu hrajeme s vodíkem a zkoušíme generátor na pohon menší scény. Letos jsme si vyzkoušeli solární scénu, která jela čistě na Slunce. Nyní směřujeme k výrobě vlastní energie, její akumulaci a musíme se také naučit ji využívat. Budeme řešit různá úložiště energie, ať už do baterií, anebo do vodíku. Ale cílovým bodem je opravdu rok 2030.
Lze již něco říct o ročníku 2024? Třeba jména prvních kapel?
Můžu říct datum: festival bude od 13. do 15. června, to je zásadní. Máme rozjednaných hodně interpretů, vypadá to zajímavě, nemám strach, že bychom neměli někoho velmi zajímavého, ale zatím nemohu jmenovat.
Chystáte se nyní na výzvědy po srovnatelně velkých festivalech? Které máte v plánu vidět?
Chtěl bych to napůl jako odměnu pro tým, který to měl opravdu náročné a který odvedl velmi dobrou práci. Je dobré vidět, jak se to dělá jinde, takže asi na konci srpna plánujeme výlet do zahraničí.
7. června 2023 |
